7 C 173/2023-26 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 40 164,01 Kč s přísl. a uvedla, že pokud se týká částky 35 792,09 Kč jedná se o nevrácenou část úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě smlouvy o úvěru uzavřené s [právnická osoba] ze dne [datum] ve výši 27 000 Kč. Pokud se týká částky 4 371,92 Kč jedná se o nevrácenou část úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě smlouvy o úvěru uzavřené s [právnická osoba] ze dne [datum] ve výši 20 000 Kč. Pohledávka byla žalobkyni postoupena. Pohledávky byly žalobkyni postoupeny. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba] smlouvu, podle které se původní věřitelka zavázala poskytnou žalovanému úvěr formou zápůjčky v hotovosti ve výši 27 000 Kč, žalovaný peníze převzal v den podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavázal zaplatit celkovou částku 51 030 Kč, což představovalo jistinu 27 000 Kč, úrok 4 590 Kč, administrativní poplatek 5 400 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 14 040 Kč RPSN činila 158,04 %, splátky byly sjednány ve výši 595 Kč týdně (78 splátek). Úrok byl stanoven v případě smlouvy na 78 týdnů 21,27 % ročně, administrativní poplatek ve výši 20 % jistiny, odměna za hotovostní inkaso splátek v případě smlouvy na 78 týdnů ve výši 52 % z jistiny. 4. Žalobkyně uvedla, že žalovaný zaplatil pouze 15 987,91 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by zaplatil vyšší částku. 5. Ze smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba] smlouvu, podle které se původní věřitelka zavázala poskytnou žalovanému úvěr formou zápůjčky v hotovosti ve výši 20 000 Kč, žalovaný peníze převzal v den podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavázal zaplatit celkovou částku 36 000 Kč, což představovalo jistinu 20 000 Kč, úrok 4 000 Kč, administrativní poplatek 4 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč RPSN činila 206,15 %, splátky byly sjednány ve výši 600 Kč týdně (60 splátek.). Úrok byl stanoven v případě smlouvy na 60 týdnů 32,15 % ročně, administrativní poplatek ve výši 20 % jistiny, odměna za hotovostní inkaso splátek v případě smlouvy na 60 týdnů ve výši 40 % z jistiny. 6. Žalobkyně uvedla, že žalovaný zaplatil 32 878,09 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by zaplatil vyšší částku. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a její přílohy soud zjistil, že pohledávky za žalovaným byly postoupeny žalobkyni. 8. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle ustanovení § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 10. Podle § 6 odst.2 o.z. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. 11. Podle § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. 12. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 13. Podle § 580 odst.1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Soud má za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dvě smlouvy o zápůjčce. Vzhledem k obsahu obou smluv je nutno uzavřít, že byly naplněny pojmové znaky nikoli smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. V obou případech se jednalo o poskytnutí a reálné předání finanční částky věřitelkou a závazek dlužníka zaplatit tuto částku společně se souhrnným poplatkem, který byl dále vnitřně strukturován na jednotlivé položky. Pojmové znaky zápůjčky, tj. přenechání určitého množství peněžních prostředků k volnému nakládání a závazek dlužníka v určité době věc vrátit, včetně naplnění reálného charakteru zápůjčky (faktické předání peněz), jsou dány. 16. Obě zápůjčky byly žalovanému poskytnuty obchodní společností v rámci její podnikatelské činnosti. Smyslem a účelem existence této společnosti je pochopitelně vytváření zisku. Tuto skutečnost vzal soud v úvahu jednak při posouzení platnosti ujednání o poplatku ve výši 24 030 Kč, resp. 16 000 Kč a při posouzení oddělitelnosti tohoto ujednání o poplatku od ostatního obsahu smlouvy. 17. Pokud se týká úvahy o platnosti ujednání o poplatku, posuzoval soud, zda jde o obcházení zákona, včetně porušení poctivosti, přesněji vyjádřeno zákazu těžit z nepoctivého jednání. 18. Soudní praxe i právní teorie vychází z toho, že úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité zápůjčky představují cenu poskytnutého kapitálu nebo také cenu za užívání půjčených peněžních prostředků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2013, sp. zn. 21 Cdo 869/2012 nebo rozsudek ze dne 27. 6. 2007 sp. zn. 33 Odo 657/2005, případně [příjmení], J., [příjmení], M., et al. Občanský zákoník. Komentář. II. díl. 1. vyd. [obec]: [právnická osoba], 2009, s. [číslo]). Tato úplata, která je materiálním zdrojem generování zisku, byla v každém z posuzovaných případů evidentně nahrazena dalšími složkami, tj. administrativním poplatkem a odměnou za hotovostní inkaso splátek. V obou smlouvách naprosto chybí ekonomické ekvivalence mezi jednotlivými typy poplatků a poskytnutými službami. Navíc poplatek za hotovostí inkaso splátek postrádá materiální opodstatněnost a jedná se fakticky o poplatek vnucený. 19. Obecně platí, že segment finančních služeb spočívající v poskytování menších půjček v rámci nebankovního sektoru, cílí na takové zákazníky, kteří požadují zejména okamžitou likviditu. Skutečnost, že žadatelé o spotřebitelský úvěr mají teoreticky možnost volby mezi hotovostní a bezhotovostní variantou platby nevylučuje, aby takový inkasní poplatek byl kvalifikován, jako nepožadované plnění. Není pochybností o tom, že právní předchůdkyní žalobkyně kalkuluje s faktickou situací jejích obvyklých a typických klientů, kteří upřednostňují provádění plateb mimo své bankovní účty. Není také pochyb o tom, že původní věřitelka kalkuluje s tímto poplatkem (i„ administrativním“ poplatkem) jako s odměnou představující cenu poskytnutého kapitálu. S tím také úzce souvisí nepřítomnost ekonomické ekvivalence poskytnuté služby spočívající v osobním inkasu splátek v bydlišti dlužníka. Je to zcela zřejmé již ze samotné formulářové smlouvy, která při volbě této alternativy stanoví výši této odměny za hotovostní inkaso v procentech v závislosti na délce splácení půjčky. Výše inkasního poplatku se odvíjí od výše poskytnutých peněžních prostředků, a nikoliv od inkasních nákladů. Ačkoliv by bylo možno předpokládat stejnou výši inkasního poplatku pro dlužníky mající bydliště ve shodné oblasti (například území téhož města), není tomu tak. Obdobně se argumentace o ekonomicky neekvivalentní korelaci vztahuje i na poplatek administrativní. Tento je rovněž stanoven procentem z poskytované částky. Ze smluvních ujednáních tedy nelze učinit poměření skutečné výše ceny poskytnutého kapitálu, tj. úroků s korektivem dobrých mravů. 20. Značná nepřiměřenost výše smluvního úroku je ale způsobilá porušit souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je zajišťováno právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. Zcela na místě je poměřovat takové ujednání korektivem dobrých mravů. 21. Právní předchůdkyně žalobkyně z pozice ekonomicky silnějšího subjektu formuluje nároky na různé poplatky tak, že nelze jasně rozlišit, v jakém poměru jde o skutečnou cenu dohodnuté služby a v jakém rozsahu jde o skutečnou cenu za půjčení peněz, za kterou je považován úrok. Za„ poplatky“ tak evidentně skrývá svůj další materiální zisk, aniž ho označuje jako úrok. To vyplývá z výše uvedené argumentace, která zohledňuje zejména výši takto stanovených poplatků a způsob jejich stanovení (procentuální závislost na výši půjčených peněz a době splácení). Nelze přitom posoudit, v jaké míře jde o skutečný úrok (tedy cenu za půjčení peněz) a v jaké části jde o skutečnou cenu za služby, které v označených poplatcích poskytuje. Takovým způsobem sjednání původní věřitelka znemožnila posouzení výše skutečných úroků a jejich poměření korektivem dobrých mravů. Tímto jednáním však původní věřitelka účel a smysl právní úpravy obchází. Takové právní jednání učiněné v rozporu s § 547 o.z. je podle § 580 odst.1 o.z. v této části absolutně neplatné, k čemuž je soud povinen přihlédnout ex offo. 22. Takové právní jednání naplňuje znaky nepoctivého jednání, (základní zásady soukromého práva,