7 C 174/2022-106 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 199 154,90 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že [právnická osoba] (pod názvem [právnická osoba] uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen "smlouva o úvěru"). Na základě smlouvy o úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 209 958 Kč za účelem financování koupě motorového vozidla. Žalovaný se zavázal vrátit půjčenou částku v 84 splátkách po 5 894 Kč, úrok byl dohodnut ve výši 21,16 % ročně. Žalovaný zaplatil celkem 185 196,80 Kč do podání žaloby. Žalovaný byl v prodlení se splátkami splatnými v březnu a dubnu 2017, proto právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy odstoupila k [datum]. Žalobkyně požaduje nesplacenou dlužnou jistinu ve výši 124 472,78 Kč, smluvní pokutu ve výši 74 682,12 Kč a příslušenství. Pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena. 2. Opatrovník žalovaného namítl absolutní neplatnost smlouvy, neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nesplnila svou povinnost posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr. Namítl, že pokud by povinnost byla splněna řádně, bylo by zřejmé, že žalovaný nebude schopen úvěr splácet. Měl hlášen trvalý pobyt na ubytovně v areálu cukrovaru, na této adrese se však podle sdělení obecního úřadu k [datum] nezdržoval. Nebylo zřejmé, na jaké pozici v cukrovaru zřejmě jako zahraniční dělník vůbec pracoval. Do prodlení se dostal se splátkou 16, byl tedy schopen zaplatit minimum splátek. Proti žalovanému bylo vedeno v minulosti 7 exekucí, z toho 5 před uzavřením smlouvy o úvěru. Tyto skutečnosti vyvolávají důvodné pochybnosti o schopnosti úvěr splácet. Dále namítl promlčení pohledávky s tím, že nárok je nutno posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení a promlčecí lhůta začala běžet dnem poskytnutí peněz. 3. Žalobkyně uvedla, že úvěr byl čerpán bezhotovostně na účet prodávajícího. Úvěruschopnost žalovaného byla prověřena na základě údajů poskytnutých žalovaným, tj, že byl ženatý, bydlel v pronajatém bytě, měl vyživovací povinnost k jedné osobě, příjem měl z pracovního poměru na dobu neurčitou, neměl žádné závazky k poskytovateli úvěru ani v registrech NRKI a BRKI. Mzda činila 20 000 Kč, podle potvrzení o příjmu činila mzda 30 000 Kč a byl zohledněn příjem domácnosti 35 000 Kč. Byla kontrolována platnost dokladu totožnosti, provedena kontrola v aktuální i historické dlužnosti, v registru ISIR, kontrolován zaměstnavatel, kontrola blacklistu (vozidlo, doklady), provedena kontrola odlišností a četnosti žádostí, kontrola vozidla. Kromě těchto údajů banka zahrnula široké spektrum statistických údajů založených na historických skutečnostech, zohlednila pravidelné výdaje žalovaného v podobě životních nákladů, a to nákladů na bydlení a dalších životních potřeb. Dále byla posouzena cena vozidla (253 430 Kč), kreditní skóre bylo stanoveno na C (čtvrté nejlepší možné). Maximální měsíční splátka s ohledem na životní náklady a celkový příjem domácnosti činila 24 500 Kč. Zdroje žalovaného ve výši 52 489 Kč nebyly předmětem zkoumání. K námitce promlčení uvedla, že okamžik splatnosti dluhu nastal až dnem zesplatnění. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] má soud za prokázáno, že mezi [právnická osoba] a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Obsahem smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 209 958 Kč a závazek žalovaného splatit úvěr včetně sjednaných úroků a poplatků v 84 splátkách po 5 894 Kč. Čerpání úvěru bylo dohodnuto za účelem specifikovaného motorového vozidla na účet prodávajícího [právnická osoba] [bankovní účet]. 5. Z matričního listu klienta má soud za prokázáno, že totožnost žalovaného byla ověřena podle dokladu A3323439 vydaném Moldavskem. Poskytovatel úvěru měl k dispozici následující údaje: Žalovaný byl zaměstnán u [příjmení] [jméno] jako řidič na dobu neurčitou, měl jednu vyživovací povinnost, čistý příjem činil 20 000 Kč, čistý měsíční příjem manželů 35 000 Kč. Z potvrzení zaměstnavatele má soud za prokázáno, že tento potvrdil průměrný čistý příjem žalovaného 30 000 Kč. 6. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] má soud za prokázáno, že částka 209 958 Kč byla dne [datum] poukázána [právnická osoba], na účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol] (shodné s číslem smlouvy). 7. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil do podání žaloby 185 196,80 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by zaplatil částku vyšší, než žalobkyně tvrdí. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy, potvrzení o zaplacení kupní ceny a oznámení o postoupení pohledávky učiněné postupitelem má soud za prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena. 9. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle ust. § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 11. Podle ustl. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným (právní předchůdkyně žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) nebyla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle ust. § 2395 o. z. 13. Podle ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy mezi účastníky, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 14. Věřiteli je zde uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Určité jeho vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako "úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti". Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.). 15. Ustanovení § 9 odst. 1 výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Zde je však nutné zdůraznit, že jakkoliv ustanovení § 9 odst. 3 ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli "na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr", tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jed