7 C 301/2023-21 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 11 079,65 Kč s příslušenstvím a uvedla, že pokud se týká částky 8 863,72 Kč jedná se o nevrácenou část úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě smlouvy o úvěru uzavřené s [právnická osoba] ze dne [datum] ve výši 15 000 Kč. Pokud se týká částky 2 215,93 Kč, jde o smluvní pokutu z prodlení se splacením, a to za období od [datum] do [datum]. Dále žalobkyně uplatnila nárok na úroky z prodlení a smluvní úrok z prodlení Pohledávka byla žalobkyni postoupena. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba] smlouvu, podle které se původní věřitelka zavázala poskytnou žalovanému úvěr v hotovosti ve výši 15 000 Kč, žalovaný peníze převzal v den podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavázal zaplatit celkovou částku 27 888 Kč, což představovalo jistinu 15 000 Kč, úrok 1 444 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti 2 700 Kč RPSN činila 272,44 %, splátky byly sjednány ve výši 1 992 Kč měsíčně (14 splátek). Úrok byl stanoven v případě smlouvy na 14 měsíců 15 % ročně. 4. Žalobkyně uvedla, že žalovaný zaplatil pouze 12 000,01 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by zaplatil vyšší částku. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a dílčí smlouvy ze dne [datum] a její přílohy soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. 6. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2399 odst.1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Podle ustanovení § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 9. Podle § 6 odst.2 o.z. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. 10. Podle § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. 11. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 12. Podle § 580 odst.1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Soud má za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru. Jednalo se o poskytnutí finanční částky věřitelkou a závazek dlužníka zaplatit tuto částku společně se souhrnným poplatkem, který byl dále vnitřně strukturován na jednotlivé položky. 15. Úvěr byl žalovanému poskytnut obchodní společností v rámci její podnikatelské činnosti. Smyslem a účelem existence této společnosti je pochopitelně vytváření zisku. Tuto skutečnost vzal soud v úvahu jednak při posouzení platnosti ujednání o poplatku ve výši 12 888 Kč a při posouzení oddělitelnosti tohoto ujednání o poplatku od ostatního obsahu smlouvy. 16. Pokud se týká úvahy o platnosti ujednání o poplatku, posuzoval soud, zda jde o obcházení zákona, včetně porušení poctivosti, přesněji vyjádřeno zákazu těžit z nepoctivého jednání. 17. Soudní praxe i právní teorie vychází z toho, že úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité zápůjčky či úvěru představují cenu poskytnutého kapitálu nebo také cenu za užívání půjčených peněžních prostředků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2013, sp. zn. 21 Cdo 869/2012 nebo rozsudek ze dne 27. 6. 2007 sp. zn. 33 Odo 657/2005, případně [příjmení], J., [příjmení], M., et al. Občanský zákoník. Komentář. II. díl. 1. vyd. [obec]: [právnická osoba], 2009, s. [číslo]). Tato úplata, která je materiálním zdrojem generování zisku, byla v každém z posuzovaných případů evidentně nahrazena dalšími složkami, tj. poplatkem za„ poskytnutí úvěru“,„ nákladů na vyhodnocení úvěru“ a„ za inkaso plateb v hotovosti“. Ve smlouvě naprosto chybí ekonomická ekvivalence mezi jednotlivými typy poplatků a poskytnutými službami. Navíc poplatek za hotovostí inkaso splátek postrádá materiální opodstatněnost a jedná se fakticky o poplatek vnucený. 18. Obecně platí, že segment finančních služeb spočívající v poskytování menších půjček v rámci nebankovního sektoru, cílí na takové zákazníky, kteří požadují zejména okamžitou likviditu. Skutečnost, že žadatelé o spotřebitelský úvěr mají teoreticky možnost volby mezi hotovostní a bezhotovostní variantou platby nevylučuje, aby takový inkasní poplatek byl kvalifikován, jako nepožadované plnění. Není pochybností o tom, že právní předchůdkyní žalobkyně kalkuluje s faktickou situací jejích obvyklých a typických klientů, kteří upřednostňují provádění plateb mimo své bankovní účty. Není také pochyb o tom, že původní věřitelka kalkuluje s tímto poplatkem (i„ poplatkem za poskytnutí a posouzení úvěru“) jako s odměnou představující cenu poskytnutého kapitálu. S tím také úzce souvisí nepřítomnost ekonomické ekvivalence poskytnuté služby spočívající v osobním inkasu splátek v bydlišti dlužníka. Výše inkasního poplatku se evidentně odvíjí od výše poskytnutých peněžních prostředků, a nikoliv od inkasních nákladů. Obdobně se argumentace o ekonomicky neekvivalentní korelaci vztahuje i na poplatek za posouzení a poskytnutí úvěru. Ze smluvních ujednáních tedy nelze učinit poměření skutečné výše ceny poskytnutého kapitálu, tj. úroků s korektivem dobrých mravů. 19. Značná nepřiměřenost výše smluvního úroku je ale způsobilá porušit souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je zajišťováno právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. Zcela na místě je poměřovat takové ujednání korektivem dobrých mravů. 20. Právní předchůdkyně žalobkyně z pozice ekonomicky silnějšího subjektu formuluje nároky na různé poplatky tak, že nelze jasně rozlišit, v jakém poměru jde o skutečnou cenu dohodnuté služby a v jakém rozsahu jde o skutečnou cenu za půjčení peněz, za kterou je považován úrok. Za„ poplatky“ tak evidentně skrývá svůj další materiální zisk, aniž ho označuje jako úrok. To vyplývá z výše uvedené argumentace, která zohledňuje zejména výši takto stanovených poplatků a způsob jejich stanovení (procentuální závislost na výši půjčených peněz a době splácení). Nelze přitom posoudit, v jaké míře jde o skutečný úrok (tedy cenu za půjčení peněz) a v jaké části jde o skutečnou cenu za služby, které v označených poplatcích poskytuje. Takovým způsobem sjednání původní věřitelka znemožnila posouzení výše skutečných úroků a jejich poměření korektivem dobrých mravů. Tímto jednáním však původní věřitelka účel a smysl právní úpravy obchází. Takové právní jednání učiněné v rozporu s § 547 o.z. je podle § 580 odst.1 o.z. v této části absolutně neplatné, k čemuž je soud povinen přihlédnout ex offo. 21. Takové právní jednání naplňuje znaky nepoctivého jednání, (základní zásady soukromého práva, poctivosti jsou zakotveny v § 6 o. z.) a z takového jednání nemůže těžit ani žalobkyně jako postupnice. 22. Pokud se týká možnosti oddělit část uvedeného právního jednání od ostatního obsahu uvádí soud následující: 23. Z ustanovení § 576 o.z. vyplývá, že je-li neplatné ujednání od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. [příjmení], P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část /§ 1−654/. Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2060 [číslo]). Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši strukturovaných poplatků, u kterých jde evidentně o nerozlišnou úplatu za poskytnuté finanční prostředky a služby, a jedná se o běžnou praxi žalobkyně, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez tohoto ujednání o strukturovaných poplatcích uzavřít. Smlouvu o zápůjčce je tedy třeba posoudit jako absolutně neplatnou v celém rozsahu. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku a na právní jednání se hledí, jako by nikdy nevzniklo a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti. 24. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru plnění z neplatného závazku, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohac