9 C 193/2023-37 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení celkem částky 29 580,94 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Právní předchůdkyně na základě smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti ke dni uzavření smlouvy o úvěru. Mezi smluvními stranami byl sjednán úrok ve výši 1 925 Kč, dále úhrada za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 8 000 Kč, úhrada za administrativní činnosti ve výši a vyhodnocení případu ve výši 1 447 Kč a úhradu za hotovostní inkaso ve výši 5 000 Kč. Celkovou dlužnou částku 36 372 Kč se žalovaný zavázal zaplatit v 14 měsíčních splátkách po 2 598 Kč do [datum] Poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne [datum] a celkově žalovaný uhradil na úvěru částku 5 700 Kč. V důsledku prodlení právní předchůdkyně úvěr předčasně zesplatnila a dále požadovala ve smyslu smlouvy i úrok ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny. Pohledávku za žalovaným postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Ta požaduje po žalovaném dlužnou jistinu 17 090,09 Kč, úrok za sjednanou domu poskytnutí úvěru ve výši 1 399,55 Kč, dlužnou úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 5 655,11 Kč, dlužnou úhradu za administrativní činnosti ve výši 1 219,80 Kč, dlužnou úhradu za hotovostní inkaso ve výši 4 216,39 Kč, kapitalizovaný úrok za dobu od [datum] do [datum] ve výši 6 340,70 Kč, úrok z prodlení ve výši 3 699,29 Kč za dobu od [datum] do [datum]. Rovněž se žalobkyně domáhá zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z částky 18 489,64 Kč od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 17 090,09 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti posuzovaného ničeho netvrdila. Žalovaný byl vyzván k úhradě před podáním žaloby, ale ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobkyně ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval. Soud pak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. 3. Soud k důkazu provedl listiny, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně a ze kterých učinil následující skutková zjištění. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Právní předchůdkyně na základě smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti ke dni uzavření smlouvy o úvěru. Mezi smluvními stranami byl sjednán úrok ve výši 1 925 Kč, dále úhrada za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 8 000 Kč, úhrada za administrativní činnosti ve výši a vyhodnocení případu ve výši 1 447 Kč a úhradu za hotovostní inkaso ve výši 5 000 Kč. Celkovou dlužnou částku 36 372 Kč se žalovaný zavázal zaplatit v 14 měsíčních splátkách po 2 598 Kč do [datum] Poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne [datum] a celkově žalovaný uhradil na úvěru částku 5 700 Kč (viz transakční historie). V důsledku prodlení právní předchůdkyně úvěr předčasně zesplatnila a dále požadovala ve smyslu smlouvy i úrok ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny. Pohledávku za žalovaným postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno (viz smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení a příloha ke smlouvě). Žalobkyně neprokázala tvrzení ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného a v tomto ohledu tudíž neunesla břemeno důkazní. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do [datum], přičemž z poštovního podacího archu plyne, že tato písemnost byla odeslána téhož dne. Žalovaný ke dni rozhodnutí doposud na dlužném nároku ničeho nezaplatil. 4. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť jí tvrzené postoupení pohledávky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni je platným postoupením pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 5. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce (listiny označené jako„ smlouva o spotřebitelském úvěru“) podle § 2390 a násl. o. z. Při posuzování tohoto závazkového vztahu pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s právní předchůdkyní žalobkyně jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru. 6. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění do [datum], věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. U posouzení úvěruschopnosti žalovaného ovšem žalobkyně netvrdila ničeho a zřejmě tak původní věřitel nepostupoval v souladu se zákonnými i smluvními ustanoveními a při posuzování bonity dlužníka a neučinil všechny nezbytné kroky, které v těchto případech lze rozumně očekávat. Není tak vůbec zřejmé, jakým způsobem původní věřitel ověřil příjmy a výdaje žalovaného jako posuzovaného, jeho celkové majetkové poměry apod. Přitom posouzení úvěruschopnosti u žalovaného jak spotřebitele jen nezbytnou náležitostí smlouvy 8. Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle shora cit. ustanovení, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží. Jedná se o neplatnost absolutní, protože stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly (viz např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 8 Co 47/2018. Takto uzavená spotřebitelská smlouva by proto odporovala § 580 odst. 1 o. z. a byla by neplatná. K této neplatnosti by soud přihlédl bez návrhu podle § 588 o. z. I v tomto případě by tedy šlo o plnění na základě bezdůvodného obohacení. 9. Např. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. [příjmení], L a [příjmení], J.: Zákon o spotřebitels