9 C 42/2023-28 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s následujícím odůvodněním. Právní předchůdkyně žalobkyně společnosti [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně“ či„ původní věřitel“) uzavřela s žalovaným [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] přičemž poskytla žalovanému na základě této smlouvy peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. Uvedenou částku měl žalovaný převzít v hotovosti), a žalovaný se zavázal ji vrátit spolu s dohodnutým úrokem ve výši 29 % ročně z dlužné částky, tj. v kapitalizované výši 2 504 Kč, s odměnou za administrativní zpracování půjčky 5 652 Kč a poplatku za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč, tj. s celkovými náklady ve výši 12 283 Kč. Celková dlužná částka 27 506 Kč byla splatná v 60 týdenních splátkách po 439 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dnem [datum]. Žalovaný smluvené podmínky porušil, neboť uhradil pouze částku 9 300 Kč Celkem se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení neuhrazené jistiny 9 599,12 Kč, poplatku 6 740,43 Kč sestávajícího z kapitalizovaného úroku 5 381,91 Kč (ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny za období od [datum] do [datum]) kapitalizovaného úroku z prodlení 2 455,77 Kč (úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny za shora cit. období), úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně v žalobě obecně popsala, jak její právní předchůdkyně s odbornou péčí profesionála v oboru úvěrování u smlouvy o půjčce zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. a zjištěné poznatky zaznamenala do karty zákazníka. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka postoupena z právní předchůdkyně na žalobkyni a žalované bylo postoupení oznámeno dopisem. Žalovaná i přes odeslanou předžalobní výzvu doposud ničeho nezaplatila. 2. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila. 3. Soud k důkazu provedl listiny, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně a z nichž učinil následující skutková zjištění. 4. Z listiny označené jako smlouva o zápůjčce ze dne [datum] bylo zjištěno, že se právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dohodli na poskytnutí finanční hotovosti 14 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti žalovaný stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit půjčené finanční prostředky společně s úrokem ve výši 29 % ročně z dlužné částky, tj. v kapitalizované výši 2 504 Kč, s odměnou za administrativní zpracování půjčky 5 652 Kč a poplatku za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč, tj. s celkovými náklady ve výši 12 283 Kč, v 60 týdenních splátkách po 439 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dnem [datum]. Žalovaný smluvené podmínky porušil, neboť uhradil na zápůjčku pouze částku 9 300 Kč. Listina je oběma stranami podepsána a datována a jsou k ní přiloženy předtištěné smluvní podmínky. Z listiny označené jako tabulka umoření se jménem žalovaného bylo zjištěno, že byl čerpán úvěr 14 000 Kč a splátkami bylo uhrazeno celkem 9 300 Kč. 5. Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postupuje na žalobkyni pohledávky označené v příloze [číslo] smlouvy, přičemž v příloze [číslo] je předmětná pohledávka uvedena. Z listiny označené jako oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení předmětné pohledávky a vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce v dodatečné lhůtě 10 dní od doručení dopisu; z poštovního podacího lístku vyplývá odeslání zásilky žalované. Z listiny označené jako výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce do [datum] a oznámila mu postoupení uvedené pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni; z poštovního podacího lístku vyplývá odeslání zásilky žalované. 6. Ze zákaznické karty soud zjistil, že byly právní předchůdkyní zjišťovány údaje o poměrech žalovaného, který uvedl, že je zaměstnán na dobu neurčitou jako řidič s příjmem 17 500 Kč, výdaji 5 000 Kč. Právní předchůdkyní byly předloženy podle této karty žalovaným pracovní smlouva a výplatnice za období říjen a listopad 2018. 7. Další žalobkyní navržené listinné důkazy, a to výpisy z obchodního rejstříku, soud k důkazu neprovedl, neboť je nepovažoval za nezbytné pro zjištění skutkového stavu. 8. Na základě uvedených skutkových zjištění soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně na základě písemné dohody označené jako smlouva o zápůjčce obdržel peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč a zavázala se vrátit krom toho částku 12 283 Kč, avšak uhradila jen 9 300 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně se s žalobkyní dohodla o převedení pohledávky za žalovanou a dohoda o převedení pohledávky na žalobkyni byla žalované oznámena dopisem, a dále byla žalovaná před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky. 9. Žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť jí tvrzené postoupení pohledávky za žalovanou z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni je platným postoupením pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). 10. Dále se soud zabýval samotnými tvrzenými nároky žalobkyně a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyni žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z. Při posuzování tohoto závazkového vztahu soud vycházel ze zjištění, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s právní předchůdkyní žalobkyně jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovanou jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 9 spotř. z., podle kterého je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. 11. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí s úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4129/18 nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] sp. zn. C [číslo]). 12. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalované jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně tvrdila pouze obecné skutečnosti a uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána a že žalovaný sám podpisem na listinách potvrdil správnost a úplnost poskytnutých informací, které měly být zaznamenány v kartě zákazníka a ověřeny doklady. K prokázání těchto obecných tvrzení však žalobkyně předložila pouze tzv. kartu zákazníka a nebyla schopna doložit žádné další listiny prokazující např. šetření v databázích insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí apod. Soud proto dospěl k závěru, že v daném případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně a na základě dostatečných podkladů, neboť pokud jde např. o výdaje žalované, spoléhala jen na její prohlášení v hodnocení klienta a nevyžádala si k tomu od žalovaného žádné doklady týkající se např. jeho výdajů. Náklady na bydlení a osobní spotřebu se soudu jeví zcela zjevně podhodnocené a navíc z obsahu spisu ani nevyplývá, že by žalobkyně prověřila žalovaného ve veřejně dostupných databázích dlužníků, jak je již uvedeno shora. 1. Jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí