12 C 176/2023-32 — Okresní soud v Přerově

1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), bylo vyhotoveno tzv. zkrácené odůvodnění obsahující toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, jelikož se v posuzovaném případě jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 220 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 220 Kč od [datum] do zaplacení z titulu náhrady škody spočívající v paušálně (vyhláškou) stanovené amortizaci a spotřebě pohonných hmot služebních vozidel žalobkyně zapojených dne [datum] do akce zorganizované v reakci na výhružný telefonát žalovaného. 3. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání výslovně souhlasila. Žalovaný se na výzvu v soudem stanovené lhůtě nevyjádřil, tudíž soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], byl žalovaný uznán vinným tím, že dne [datum] zavolal z mobilního telefonu na linku tísňového volání 112, kde nahlásil bombu ve všech pobočkách [název společnosti] [anonymizována dvě slova] a hovor ukončil, přičemž si byl vědom skutečnosti, že se jedná o zprávu nepravdivou, vědomě sdělenou jinému orgánu veřejné moci, která je způsobilá k vyvolání vážného znepokojení části obyvatelstva nacházejícího se v prostorách banky či v jeho bezprostředním okolí a která vedla k bezdůvodné práci složek záchranného integrovaného systému nejen na pobočce banky [název společnosti] v [obec] a přilehlém okolí, kde muselo být nasazeno 14 policistů Územního odboru Policie ČR [obec], ale i k bezdůvodné práci dalších složek Policie ČR v rámci všech Územních odborů Policie v České republice, kteří museli fyzicky kontaktovat pobočky ČSOB na svých územních teritoriích a minimálně provést bezpečnostní prohlídku poboček, neboť konkrétní pobočka banky ve výhrůžce nebyla specifikována, čímž spáchal přečin šíření poplašné zprávy podle § 357 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku Náklady žalobkyně na použití celkem 16 služebních motorových vozidel v souvislosti s výše popsanou událostí činí celkem 1 220 Kč. Z listinných důkazů nevyplynulo, že by žalovaný k okamžiku vyhlášení rozsudku na žalobou uplatněné nároky, byť i částečně, něčeho uhradil; tyto skutečnosti ostatně žalovaný po celou dobu řízení ani netvrdil. 5. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyni vzniklo vůči žalovanému právo na náhradu škody podle § [číslo], § [číslo] odst. 1 a § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdější předpisů, (dále jen„ o. z.“), neboť žalovaný (škůdce) shora popsaným zaviněným jednáním porušil povinnost stanovenou zákonem (zájem chráněný trestním právem), čímž zasáhl do absolutního majetkového práva žalobkyně (poškozené). Skutečná škoda poté spočívá v základní náhradě za používání silničních motorových vozidel a nákladech na palivo vyčíslených v souladu s § 1 písm. b), § 4 vyhlášky č. 511/2021 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, ve znění pozdějších předpisů, když výše škody při použití 16 služebních motorových vozidel činí celkem 1 220 Kč. Příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaného a vznikem škody na straně žalobkyně spočívá ve skutečnosti, že bez protiprávního jednání žalovaného by následek v podobě vzniku škody v majetkové sféře žalobkyně nenastal. Žalobkyni v souladu s ustanovením § 1958 odst. 1 a § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. náleží i právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 220 Kč od [datum] do zaplacení, jelikož v rámci předžalobní upomínky žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do [datum], od následujícího dne je tudíž žalovaný s úhradou dluhu v prodlení. 6. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny paušální náhradou účastníka nezastoupeného advokátem ve výši 2 x 100 Kč (§ 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 1 a § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb.), a to za návrh ve věci samé a výzvu k plnění. Celkové žalobkyni vzniklé náklady řízení ve výši 200 Kč je žalovaný povinen podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 8. Jelikož žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná a současně byla dle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, osvobozena od soudního poplatku, rozhodl soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř. na základě tzv. přenesené poplatkové povinnosti rovněž o povinnosti žalovaného k zaplacení soudního poplatku.