11 C 133/2025-44 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně , Jméno žalobkyně, . se žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, domáhala, aby soud zavázal žalovaného , jméno FO, (původně) k zaplacení částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení a z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „společnost“) uzavřela dne , datum, s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr v částce , částka, , který žalovaný čerpal, a dne , datum, s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr v částce , částka, , který žalovaný čerpal. Žalovaný nesplnil svůj smluvní závazek k úhradě úvěru, neboť dosud dluží částku celkem , částka, . Společnost postoupila svou pohledávku za žalovaným společnosti , právnická osoba, , ta společnosti , právnická osoba, a ta žalobkyni smlouvami o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Předžalobní upomínkou ze dne , datum, byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě trvajícího dluhu. Dále žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky , částka, od , datum, do zaplacení a z částky , částka, od , datum, do zaplacení.2. Podáním ze dne , datum, vzala žalobkyně žalobu zpět v části, ve které po žalovaném požadovala částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení a z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Soud proto řízení v této části zastavil podle ust. § 96 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. rozhodnutím v bodě I. tohoto rozsudku. Žalobkyně nadále požadovala přiznání částky poskytnuté jistiny úvěru , částka, .3. Žalovaný , Jméno žalovaného, se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu ve věci se nedostavil.4. Při provedeném dokazování bylo prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a č. , hodnota, ze dne , datum, včetně standardní informace o spotřebitelském úvěru, že žalovaný uzavřel se společností smlouvy o úvěru, na základě kterých byl žalovanému poskytnut společností úvěr v částce , částka, na jeho účet č. , č. účtu, (dle potvrzení , právnická osoba, .). Žalovaný se jako dlužník zavázal ke splacení poskytnutého úvěru do , datum, a , datum, se sjednaným úrokem a poplatky. Záznamy o SMS a e-mailových upomínkách a upomínkami ze dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, bylo prokázáno, že společnost vyzvala žalovaného k úhradě dluhu dle smluv. Smlouvami o postoupení pohledávky ze dne , datum, , , datum, a , datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek bylo prokázáno, že pohledávky společnosti za žalovaným byly postoupeny žalobkyni. Předžalobní upomínkou ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě závazků dle smluv.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.7. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.8. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že společnost odeslala žalovanému převodem na účet částku , částka, , která byla na jeho účet připsána. Soud naopak nemá dosud za prokázanou skutečnost, zda společnost posoudila úvěruschopnost žalovaného.13. Z rozsudku Soudního dvora ze dne , datum, , CA Consumer Finance SA v. , jméno FO, a další, C-449/13, vyplývá, že důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované nese poskytovatel úvěru, neboť spotřebitel zpravidla nejen nemá přístup k dokumentaci posouzení své úvěruschopnosti, kterou si uchovává poskytovatel, ale zpravidla nemá ani odborné znalosti, které jsou pro náležité posouzení úvěruschopnosti potřeba. S důkazním břemenem je přitom spjato i břemeno tvrzení, kdy nejdříve musí být účastníkem určitá rozhodná skutečnost tvrzena, aby následně mohla být prokázána. Žalobkyni tedy v tomto řízení tížilo břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného.14. Podle ust. § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.15. V daném případě žalobkyně v řízení netvrdila, že společnost posoudila schopnost žalovaného (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. K prokázání této skutečnosti soudu předložila pouze důkaz smlouvami, jež obsahují jen údaje poskytnuté žalovaným bez dalšího ověření jejich správnosti. Na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla při uzavření smluv ověřena úvěruschopnost žalovaného (tj. že by věřitel splnil zákonem mu uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a tedy poskytl úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaný schopen úvěr splatit).16. Soud se otázkou posouzení úvěruschopnosti žalovaného a s tím souvisejících procesních břemen zabýval z úřední povinnosti, neboť neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, než pozitivním zásahem ze strany soudu. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18 články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu,