Žalobkyně se podanou žalobou u zdejšího soudu domáhala, aby soud žalovanému uložil povinnost zaplatit celkem částku , částka, z toho náklady spojené s uplatněním pohledávky , částka, včetně smluvní pokuty ve výši , částka, . Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne , datum, prostřednictvím webové stránky žalobkyně smlouvu o zápůjčce (dále jen „smlouva“), kdy stejný den poskytla žalovanému zápůjčku ve výši , částka, , na jím určený bankovní účet, která byla navýšena stejný den o , částka, , , datum, navýšena o , částka, , , datum, navýšena o , částka, a , datum, navýšena o , částka, . Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek ve výši , částka, , jistina a poplatek byly splatné dne , datum, . Smlouva byla podepsána elektronicky, a to PIN kódem, který žalobkyně zaslala na žalovaným uvedené telefonní číslo, tento PIN je tzv. prostým elektronickým podpisem, který splňuje požadavky § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Dále mu vznikla povinnost uhradit i účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením v celkové výši , částka, . Žalobkyni dále vznikl nárok smluvní pokutu podle čl. 2.3. smlouvy ve výši 0,1 % denně z částky , částka, ode dne , datum, do , datum, , tedy částku , částka, , která byla ponížena o částečnou úhradu žalovaného a to na , částka, . Na výzvu soudu uvedla, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebudou doplňovat žádná skutková tvrzení.2. Soud v dané věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.) za situace, kdy zástupkyně žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání s žalobou mu bylo doručeno řádně a včas.3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z dokumentu označeného „smlouva o zápůjčce “ a čtyř dodatků ke smlouvě o úvěru soud zjistil, že jako strany smlouvy jsou označeni společnost , Jméno žalobkyně, ., (Věřitel) a žalovaný (Klient). Obsahem smlouvy a dodatků je poskytnutí zápůjčky klientovi v konečné výši , částka, na bankovní účet klienta a závazek klienta vrátit peněžní částku odpovídající výši zápůjčky věřiteli společně s poplatkem v celkové výši , částka, , zápůjční úroková sazba činí 0 % za předpokladu, že zápůjčka bude vrácena do , datum, . Roční procentní sazba nákladů 11942 % a celková částka splatná Klientem tak činí , částka, . V čl. 2.4 bylo sjednáno, že v případě prodlení klienta s plněním jeho závazků se klient zavazuje uhradit věřiteli smluvní pokutu, a to ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a dále zákonný úrok z prodlení. V čl. 2.5 bylo dohodnuto, že klient je současně povinen v případě svého prodlení nahradit účelně vynaložené náklady, které vznikly věřiteli v souvislosti s prodlením klienta, a to dle rozpisu sazeb uvedených níže (dále jen „Sazebník“) a také za písemnou (listinná) upomínku/výzvu k úhradě , částka, /výzva. Z tvrzení v žalobě vyplývá, že žalovaný uhradil žalobkyni částečně , částka, (2 164 – , částka, ).4. Upomínkou ze dne , datum, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Z listiny označené jako výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, vč. příslušného podacího lístku , právnická osoba, soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného doporučeným dopisem odeslaným stejného dne k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů.5. Z výpisu z účtu , právnická osoba, . má soud za prokázáno, že ve dnech , datum, až , datum, byla na účet žalovaného připsáno 5 plateb v celkové výši , částka, z účtu žalobkyně. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by žalobkyni vrátil na poskytnutou částku více než je uvedeno v žalobě, či že by k zániku pohledávky došlo jiným způsobem než zaplacením.6. Soud po stránce skutkové uzavřel, že žalobkyně žalovanému zaslala na jeho účet celkem částku , částka, , žalovaný vrátil celkem , částka, , dluží tak na jistině částku , částka, . Soud naopak nemá za prokázané, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného a zda z výsledku takového posouzení vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelské úvěry splácet.7. Žalovanému jako spotřebiteli (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o.z.“) byl předchůdcem žalobkyně jako poskytnut spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od , datum, (také jen ZosÚ).8. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2, ZosÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Soud se zabýval tím, zda poskytovatel úvěru poskytl žalovanému v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) úvěr v souladu s požadavkem na řádné zkoumání úvěruschopnosti vyjádřeným v ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Posouzení majetkové situace spotřebitele se nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případnou neplatnost v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, ., v. GK).12. V daném případě žalobkyně k prokázání zkoumání úvěruschopnosti nepředložila žádné důkazy, pouze tvrdila, že „od žalovaného vyžádala informace o rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází“ Tyto údaje měly být vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty, kterou žalobkyně k důkazu neoznačila ani nepředložila. Žalobkyně neuvedla konkrétní informace o poměrech žalovaného, z nichž vycházela a tato zjištění prokázala. Z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení, aby tvrdila, na základě jakých konkrétních skutečností dospěla k závěru, že u žalovaného nejsou dány důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr, a především aby takto tvrzené skutečnosti prokázala ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., se omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř.13. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že by před poskytnutím úvěru porovnávala příjmy a výdaje spotřebitele a posuzovala způsob plnění dosavadních dluhů, či zkoumala jeho exekuční a insolvenční minulost. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by provedla šetření žalovaného v registru SOLUS, v nebankovním registru klientských informací (NRKI), či v Centrální evidenci exekucí a s jakým výsledkem. Soud proto v dané věci soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že splnila svou povinnost stanovenou zákonem a před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného.14. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ přihlíží i bez návrhu, jak vyplývá z výslovného znění tohoto ustanovení. Jedná se tedy o neplatnost absolutní. Z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Podle speciálního ustanovení § 87 ZosÚ je však žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši , částka, , žalovaný dosud vrátil , částka, , dluží tak žalovaný žalobkyni částku , částka, . Soud proto v této části žalobě vyhověl. Žalobkyně má právo toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny z poskytnutého spotřebitelského úvěru, nikoli však na ujednané poplatky, úroky, smluvní pokuty či další platby. Ohledně veškerých zbývajících nároků soud žalobu, s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy, zamítl (výrok II.).15. Z ustanovení § 87 ZosÚ, z důvodové zprávy a z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , vyplývá, že spotřebitel není povinen vrátit celou poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Splatnost závazku z bezdůvodného obohacení tedy nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem (k tomu viz také rozsudek Krajského soudu v , adresa, , pobočka v Olomouci ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Soud proto nárok na požadovaný úrok z prodlení zamítl.16. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění a pro pasivitu žalovaného ani stanovení plnění ve splátkách.17. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2, § 142a odst. 1 o.s.ř. a a žádnému z účastníků nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. I. ÚS 2717/08 publikovaného pod č. 175/2010 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Je-li uplatněno příslušenství v tzv. běžící formě, tedy do doby zesplatnění nároku, z něhož je požadováno, je třeba takové příslušenství kapitalizovat ke dni rozhodnutí soudu ve věci a takto kapitalizovanou částku jako příslušenství-předmět řízení zvažovat při rozhodování o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně v řízení požadovala včetně příslušenství celkem částku , částka, a dostalo se jí částky , částka, , byla tedy úspěšná v rozsahu 52,36 %, neúspěšná v rozsahu 47,66 %, náleží jí náhrada nákladů řízení v rozsahu 4,70 %. Náklady se sestávají ze soudního poplatku ve výši , částka, a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna za tři úkony právní služby ve výši , částka, (3 x , částka, za převzetí a přípravu zastoupení, a podání žaloby, za výzvu k plnění) podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) a náhrady hotových výdajů ve výši , částka, (za tři úkony po , částka, ) ve smyslu § 14b odst. 2 advokátního tarifu. Uvedené odměny a náhrady se zvyšují o 21 % DPH podle § 137 o. s. ř. ve výši , částka, . Celkem tedy činí náklady řízení , částka, z toho 4,70 % činí , částka, . Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokátky žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř. Použití zvláštního ustanovení § 14b je odůvodněno tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech.