ECLI: ECLI:CZ:OSPS:2021:7.C.192.2017.7 Datum: 2021-05-19 Předmět: náhradu škody ve výši 21.000 Kč s přísl. Ustanovení: ["§ 250 z. č. 262/2006 Sb.", "§ 4 z. č. 262/2006 Sb.", "§ 620 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 609 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 619 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 610 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 626 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 636 z. ["hospodářská soutěž""ochrana hospodářské soutěže""péče řádného hospodáře""peněžité plnění""smlouva kupní""smlouva pracovní"]
O co šlo: náhradu škody ve výši 21.000 Kč s přísl. (["§ 250 z. č. 262/2006 Sb.", "§ 4 z. č. 262/2006 Sb.", "§ 620 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 609 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 619 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 610 z. č. 89/2012 Sb.)
1. Žalobou z 21.6.2017 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení náhrady škody 21.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od 11.6.2017 a žalobou z 28.6.2017 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 60.000 Kč na náhradě škody se zákonným úrokem z prodlení od 16.6.2017 do zaplacení. Posledně uvedené řízení bylo vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. 25 C 102/2017 a s ohledem na stejný okruh účastníků a důvodu pro vyloučení se z věci vyřizující soudkyně, pro níž byla věc postupem podle § 15 odst. 2 občanského soudního řádu (z.č. 99/1963 Sb. - dále o.s.ř.) předsedkyní Okresního soudu 30.6.2017 přidělena soudci vyřizujícímu věc vedenou pod sp. zn. 7 C 192/2017, bylo vyřizujícím soudcem usnesením z 26.7.2017 č. j. 7C 192/2017-15 rozhodnuto o spojení věcí ke společnému řízení pod sp. zn. 7C 192/2017.
2. Základním žalobním tvrzením bylo, že žalovaný zaviněně porušil své právní povinnosti v rámci výkonu funkce ředitele žalobce, v důsledku čehož byla žalobci po provedení kontrol ze strany správních orgánů uložena pokuta 20.000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč (Oblastním inspektorátem práce) a dále pokuta ve výši 60.000 Kč (Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže). Žalobce uplatňoval z částek, které musel zaplatit na pokutách a nákladech řízení, jenž považoval za škodu rovněž zákonný úrok z prodlení, který požadoval ve vazbě na zaslanou předžalobní upomínku z 25.5.2017 (ohledně úroku z částky 21.000 Kč) a ve vazbě na předžalobní upomínku z 6.6.2017 (ohledně úroku z částky 60.000 Kč) s tím, že žalovaný dopisem z 15.6.2017 uplatněný nárok odmítl.
3. Pokud jde o další podstatná skutková tvrzení, žalobce uváděl, že mu v důsledku jednání žalovaného vznikla škoda spočívající v tom, že musel zaplatit shora uvedené sankce a náklady řízení a to za porušení zákona zjištěné kontrolními orgány, které souviselo s plněním pracovních úkolů v rámci výkonu funkce žalovaného v pozici ředitele žalobce v období od 1.7.2010 do 19.1.2015. Žalovaný se měl dopustit zaviněného porušení právních povinností spočívajících v tom, že:
a) ačkoliv měl od svého náměstka pro ekonomiku a provoz Ing. [jméno] [příjmení], od jara 2013, k dispozici právní stanovisko JUDr. [příjmení] o tom, že rozdíl mezi pracovní náplní lékaře zdravotní záchranné služby a lékaře pohotovostní služby není dostatečný na to, aby šlo z hlediska zákoníku práce o druhově odlišnou práci, dával pokyny a za žalobce uzavíral souběžně pracovní smlouvy a dohody o pracech mimo pracovní poměr s týmiž zaměstnanci na práci zajišťující zdravotní záchrannou službu a pohotovostní lékařskou službu, což bylo shledáno oblastním inspektorátem úřadu práce za porušení § 34 b) odst. 3 zákoníku práce (z.č. 262/2006 Sb. – dále ZPr) a v této souvislosti byla žalobci uložena pokuta 20.000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení 1.000 Kč. Žalovaný měl rozpoznat situaci, kdy si musí vyžádat informace od odborníka z příslušného oboru a neměl-li odpovídající vzdělání, měl tento názor respektovat.
b) žalovaný uzavřel z pozice statutárního orgánu žalobce (ředitele) kupní smlouvu na veřejnou zakázku obsahově odlišnou od vyhlášených zadávacích podmínek a učiněné nabídky zájemcem na jejímž základě byla smlouva uzavřena a dále nezajistil, aby později uzavřený dodatek ke kupní smlouvé byl zveřejněn v zákonné lhůtě s tím, že ke zveřejnění došlo až dodatečně. Žalovaný měl rozpoznat situaci, kdy si musí vyžádat od odborníka z příslušného oboru stanovisko, aby postupoval v souladu se zákonem o zadávání veřejných zakázek ve vztahu ke změně smluvních podmínek. Postup byl shledán Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže za rozporný se zákonem o zadávání veřejných zakázek a v této souvislosti byla žalobci uložena pokuta 60.000 Kč.
4. Z hlediska právního posouzení žalobce spatřoval porušení právních povinností žalovaným v souběhu naplnění vzniku objektivní odpovědnosti za škodu způsobenou žalovaným, který byl jako osoba jmenovaná statutárním orgánem žalobce povinen podle § 159 občanského zákoníku (z.č. 89/2012 Sb. – dále OZ) vykonávat svoji funkci s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí s tím, že se má za to, že jedná-li nedbale ten, kdo není péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu a nevyvodil z toho pro sebe důsledky, je za porušení této povinností odpovědný a žalovaný je povinen uhradit náhradu škody podle § 2913 OZ. Podle žalobce lze jednání žalovaného souběžně podřadit pod odpovědnost za vzniklou škodu ve formě zaviněného porušení povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním podle § 250 odst. 1 ZPr a je v pozici zaměstnance povinen zaměstnavateli uhradit škodu, kterou způsobil s tím, že podle § 250 odst. 3 ZPr je to zaměstnavatel, žalobce, který je povinen prokázat zavinění zaměstnance.
5. Žalovaný nárok uplatněný žalobcem neuznával ani z části (základ nároku, ani jeho uplatněný rozsah), z níže uvedených důvodů.
6. Žalovaný namítal obecně, že i pokud by škodu zavinil, došlo k promlčení uplatněných nároků. Dovozoval, že marně uplynula tříletá subjektivní lhůta, v níž měl žalobce uplatnit tvrzený nárok u soudu s tím, že její počátek je vázán na to, kdy se poškozený prokazatelně dozvěděl o vzniku škody vyjádřitelné v penězích a o osobě škůdce (s odkazem na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 25 Cdo 3004/2014, podle nějž postačuje pouze orientační představa o výši škody). Podle žalovaného se žalobce dozvěděl o rozhodných skutečnostech v okamžiku, kdy:
a) byly uzavírány souběžně pracovní smlouvy a dohody o provedení práce, nejpozději k okamžiku zjištění pochybení ze strany kontrolního orgánu, což bylo dle protokolu o kontrole k 23.5.2014 a byla-li podána žaloba 21.6.2017, stalo se tak po uplynutí třech let.
b) byla uzavřena kupní smlouva na dodávku sanitních vozů (tj. 12.2.2014) a v případě opožděně zveřejněného dodatku z 9.6.2014 datum 24.6.2014 do, kterého měl být dodatek zveřejněn. Byla-li žaloba podána 28.6.2017, stalo se tak po uplynutí tří let.
Z výše uvedeného žalovaný dovozoval, že nárok byl v době podání žalobcem promlčen.
7. Žalobce s námitkou promlčení nesouhlasil. Počátek běhu promlčecích lhůt je třeba klást k okamžiku doručení příkazu k zaplacení pokuty, nikoliv od jednání, jímž byla škoda založena, ale od doby, kdy se žalobce dozvěděl o výši škody (pokutách, jenž bude muset uhradit). S ohledem na podání žaloby 23.6.2017 a 28.6.2017 byla promlčecí lhůta k podání žaloby zachována, a to právě ve vazbě na okamžik doručení rozhodnutí příslušného správního orgánu.
8. Soud se nejprve zabýval výše vznesenou námitkou promlčení a považuje ji za nedůvodnou.
9. Jelikož zákoník práce úpravu promlčení neobsahuje, řídí se podle zásady subsidiarity vyjádřené v § 4 ZPr promlčení občanským zákoníkem. Podle § 609 OZ se promlčí právo, nebylo-li vykonáno v promlčecí době a dlužník není povinen plnit. Soud podle § 610 OZ přihlíží k promlčení jen, namítne-li to dlužník. Podle § 619 odst. 1 OZ jde-li o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci (tedy i soudu) počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy mohlo být právo uplatněno poprvé. Podle § 619 odst. 2 OZ jde o případ, kdy se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty nebo se o nich dozvědět měla a mohla. U náhrady škody jsou podle § 620 odst. 1 OZ těmito okolnostmi vědomost o škodě, o osobě povinného k její náhradě. Podle § 626 odst. 1 OZ trvá promlčecí lhůta tři roky (subjektivní), podle § 636 odst. 1 OZ se právo na náhradu škody nebo jiné újmy promlčí nejpozději za 10 let ode dne, kdy škoda vznikla (objektivní lhůta). Soud má za to, že z hlediska posouzení je v projednávané věci rozhodným okamžikem ve smyslu § 619 odst. 2 OZ okamžik vědomosti žalobce o rozhodných skutečnostech pro běh promlčecí lhůty, tedy okamžik doručení příkazu k zaplacení pokuty. Tehdy se žalobce dozvěděl všechny rozhodné skutečnosti k uplatnění náhrady škody s tím, že samo zjištění, že došlo k porušení zákona k tomu s ohledem na povahu projednávané náhrady škody nepostačuje. Škoda spočívá v povinnosti uhradit udělenou pokutu. O výši rozhoduje správní orgán podle zákonem stanoveného rozmezí. Ten však může zvolit i jiný způsob nápravy, tedy pokuta nemusí být správním uložena.
10. V posuzované věci, v případě nároku na náhradu škody ve vazbě na pokutu uloženou oblastním inspektorátem práce, je z elektronického výpisu došlé pošty u žalobce zřejmé, že rozhodnutí o pokutě bylo inspektorátem práce doručeno žalobci 26.6.2014 (čl. 203) a tříletá subjektivní lhůta k uplatnění nároku na náhradu škody u soudu běžela do 26.6.2017. Byla-li žaloba ve věci 7C 172/2017 ve vztahu k tomuto nároku podána 2017 podle potvrzení o doručení datovou schránkou (čl. 7) u soudu 20.6.2017, nedošlo k marnému uplynutí tříleté promlčecí lhůty. Ve vztahu k náhradě škody uplatňované žalobcem ve vazbě na pokutu udělenou Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, byl příkaz obsahující udělení pokuty, vydán 27.11.2015. V této souvislosti tříletá subjektivní lhůta ve smyslu § 629 odst. 1 OZ k uplatnění nároku na náhradu š
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.