Okresní soud Plzeň-sever 2 C 127/2026-47 – Náklady řízení

Žalobou podanou k nadepsanému soudu se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení částky 21 900 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované. Vycházela z údajů sdělených žalovanou, které ověřila. Žalobkyně na základě výpisů z účtu žalované ověřila měsíční příjem žalované ve výši 25 000 Kč. Žalovanou sdělené výdaje ve výši 4 500 Kč žalobkyně ověřila porovnáním s normativními náklady na bydlení, částkou životního minima a analýzou výpisu z účtu žalované. Úvěrové závazky žalované žalobkyně ověřila prostřednictvím bankovního a nebankovního registru klientských informací a lustrací žalované v insolvenčním rejstříku. Po zohlednění verifikovaných příjmů a výdajů žalobkyně vyčíslila měsíční zůstatek žalované na 15 053 Kč. Žalobkyně tedy uzavřela, že žalovaná je schopna úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok formou měsíčních splátek po 1 758 Kč, skládajících se ze splátky pojištění, jistiny a úroku ve výši 18,49 % ročně. Sjednán byl rovněž poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 400 Kč. Žalovaná však splátky počínající dne , datum, nehradila. Žalobkyně proto úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Ke dni zesplatnění se dluh žalované podle žalobních tvrzení skládal z nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč, nesplaceného smluvního úroku za dobu do zesplatnění ve výši 1 086,47 Kč, poplatku za sjednání úvěru ve výši 400 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč. Žalovaná dlužné částky nezaplatila ani na předžalobní výzvu.2. Žalovaná se k žalobě samotné nevyjádřila. V odporu proti platebnímu rozkazu pouze požádala o splátky v rozmezí 1 000 Kč až 1 500 Kč se splatností ke konci měsíce, neboť je ve finanční tísni a nemůže celou částku uhradit.3. Ve věci samé bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Soud proto ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Z listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, v rámci služby , Anonymizováno, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž součástí byly úvěrové obchodní podmínky žalobkyně (dále jen „smlouva“). Před uzavřením smlouvy žalobkyně přezkoumala úvěruschopnost žalované. Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta vyplývá, že žalovaná ke svým poměrům sdělila, že je svobodná, bezdětná, bydlí u rodičů. Dále uvedla, že je zaměstnána a její měsíční příjem činí 25 000 Kč. Celkové výdaje včetně splátek úvěrů žalovaná sdělila ve výši 4 500 Kč. Z výpisů z účtu žalované za poslední 3 měsíce předcházející uzavření smlouvy bylo zjištěno, že příjem žalované dosahoval v průměru 22 356 Kč, kdy pouze mzda za měsíc červenec 2024 činila 15 550 Kč, v následujících měsících však mzda vždy přesahovala 25 000 Kč. Dále z výpisů z účtu žalované byly identifikovány výdaje na běžné životní potřeby ve výši 11 000 Kč měsíčně a pravidelné platby ve výši 6 000 Kč měsíčně, u nichž nebyl specifikován účel. Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta soud shledal, že žalobkyně po zohlednění ověřené výše příjmu 25 000 Kč a verifikovaných výdajů vyčíslila měsíční zůstatek žalované na 15 053 Kč. Z úvěrové zprávy CNCB bylo zjištěno, že žalovaná neměla v době uzavírání smlouvy žádné úvěrové závazky. Jedna žádost o poskytnutí revolvingového úvěru ze dne , datum, byla odmítnuta, přičemž jiné odmítnuté žádosti nebyly evidovány. Žalobkyně tedy uzavřela, že žalovaná je vzhledem ke zjištěným skutečnostem a výši měsíčního zůstatku schopna úvěr splácet a úvěr žalované poskytla, jak vyplývá z potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta.5. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, kdy podpis žalované byl nahrazen zadáním autorizačního SMS kódu, jak vyplývá ze smlouvy a z potvrzení o zaslání potvrzovací SMS. V souladu se smlouvou žalobkyně poskytla žalované jednorázově bez účelového určení částku 20 000 Kč, a to dne , datum, převodem na účet žalované č. , č. účtu, uvedený ve smlouvě, jak bylo zjištěno ze sdělení banky vyžádaného soudem na návrh žalobkyně. Žalovaná se podle smlouvy zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky nejpozději 13 měsíčních splátek po 1 758 Kč. Splátky byly splatné vždy k 11. dni v měsíci se splatností první splátky dne , datum, . Smluvní úrok činil dle smlouvy 18,49 % ročně. RPSN byla udávána ve výši 23,97 %. Součástí smlouvy bylo také ujednání o povinnosti žalované zaplatit poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 400 Kč. Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaná na splátkách úvěru nic neuhradila. Pro případ prodlení bylo ve smlouvě mimo jiné ujednáno právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 500 Kč za každou opožděnou splátku a právo na zesplatnění úvěru. V důsledku prodlení žalované s úhradou tří po sobě jdoucích splátek žalobkyně v souladu se smlouvou prohlásila celou dlužnou částku za splatnou, a to s účinností ke dni , datum, . Ke dni zesplatnění sestával dluh žalované z jistiny 20 000 Kč, ze smluvního úroku v částce 1 086,47 Kč, z poplatku za zprostředkování úvěru ve výši 400 Kč a ze smluvní pokuty za 3 nezaplacené splátky v celkové výši 1 500 Kč. Žalobkyně žalovanou informovala o zesplatnění úvěru v předžalobní upomínce a poskytla žalované lhůtu k plnění do , datum, . Předžalobní upomínka byla žalované zaslána dne , datum, , jak bylo ověřeno dle sděleného čísla zásilky na webových stránkách , právnická osoba, .6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.11. Soud shledal žalobu důvodnou. Dospěl k závěru, že žalobkyně splnila svoji povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele a vyhověla tak požadavkům § 86 zákona č. 257/2016 Sb, když žalobkyně vycházela z poměrů žalované zjištěných z jejího prohlášení, přičemž příjmy, výdaje žalované a existenci úvěrových závazků žalované potažmo její platební morálku žalobkyně ověřila z relevantních zdrojů, a to z výpisů z účtu žalované za období 3 měsíců předcházejících uzavření smlouvy a z úvěrové zprávy z bankovního a nebankovního registru klientských informací. Disponibilní měsíční zůstatek žalované soud shledal s ohledem na výši měsíční splátky dostatečným. Tento činil nejméně 5 356 Kč, a to při zohlednění průměrné zjištěné výše měsíčního příjmu 22 356 Kč a výdajů v celkové výši 17 000 Kč zahrnujících nespecifikovanou pravidelnou měsíční platbu 6 000 Kč. Na tomto místě soud podotýká, že pokud by nebyla uvažována nespecifikovaná platba dosahoval by při výdajích přibližně 11 000 Kč disponibilní měsíční zůstatek žalované částky 11 356 Kč. Částka výdajů ve výši 11 000 Kč odpovídá rovněž statistickým údajům spotřebního koše, dle kterých činí měsíční výdaje spotřebitele s nižším vzděláním v rozsahu 75 % částku 11 488 Kč (soudem jsou uvažovány v tomto rozsahu proto, aby byly zohledněny pouze běžné, nikoli specifické či výjimečné výdaje). Vzhledem k uvedenému a s přihlédnutím k tomu, že žalovaná neměla žádný jiný úvěrový závazek, soud uzavřel, že žalovaná byla schopna úvěr splácet.12. Žalovaná však sjednané splátky řádně a včas nehradila. Na splátkách úvěru nezaplatila ničeho. V souladu se smlouvou a podle § 2395 o. z. vznikl žalobkyni nárok na zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč, poplatku za zprostředkování úvěru ve výši 400 Kč a smluvního úroku ve výši 1 086,47 Kč za období do zesplatnění, smluvního úroku ve výši 18,49 % z částky dlužné jistiny ode dne zesplatnění do , datum, a dále za období od , datum, má žalobkyně právo na zaplacení smluvního úroku ve výši zákonného úroku z prodlení v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. Dále má žalobkyně právo na úhradu sjednané smluvní pokuty v celkové výši 1 500 Kč v souladu § 2048 o. z. Žalobkyni náleží také zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1, 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. ode dne následujícího po uplynutí dodatečné lhůty k plnění poskytnuté žalované v předžalobní výzvě, tj. od , datum, do zaplacení. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl v plném rozsahu.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 876 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 876 Kč, když náhradu ostatních nákladů žalobkyně nepožadovala.14. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.