Okresní soud Plzeň-sever 2 C 177/2026-31 – Náklady řízení

Žalobou podanou k nadepsanému soudu se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 83 370,61 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, vycházela z údajů tvrzených žalovaným, které ověřila na základě podkladů od žalovaného, statistických údajů o normativních nákladech na bydlení a částky životního minima a na podkladě údajů z bankovních a nebankovních registrů a insolvenčního rejstříku. Přičemž žalobkyně dle svých tvrzení neshledala důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Uzavřením smlouvy žalovaný přistoupil k rámcové smlouvě, jejímž předmětem je pojištění schopnosti splácet úvěr. Žalobkyně uvedla, že na základě smlouvy o úvěru žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal formou měsíčních splátek peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 15,49 % ročně a poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 2 000 Kč. Tuto svoji povinnost však žalovaný dnem , datum, přestal řádně plnit a dostal se s úhradami splátek do prodlení. Žalobkyně tudíž přistoupila k zesplatnění úvěru, a to ke dni , datum, . Žalovaný však dlužnou částku žalobkyni ani na předžalobní výzvu nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci samé bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Soud proto ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, v rámci služby , Anonymizováno, smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), jejíž součástí byly úvěrové obchodní podmínky žalobkyně. Před uzavřením smlouvy žalobkyně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je svobodný a žije v nájmu. Dále z tohoto potvrzení vyplývá, že žalobkyně údaje o příjmu žalovaného ověřovala z výpisů z účtu žalovaného za poslední tři měsíce předcházející uzavření smlouvy. Z těchto výpisů bylo totiž zjištěno, že průměrný příjem žalovaného za toto období činil skutečně 27 600 Kč měsíčně. Z výpisů soud dále shledal měsíční výdaje žalovaného v přibližné výši 16 000 Kč. Rozdíl mezi měsíčními příjmy a výdaji žalovaného tedy činil zhruba 11 600 Kč. Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně vyčíslila disponibilní měsíční příjem žalovaného na částku 12 751 Kč. Z výpisu z CNCB o existenci dalších závazků žalovaného pak vyplývá, žalovaný měl v době uzavření smlouvy pouze 1 nesplátkový kontokorentní úvěr s limitem 15 000 Kč a 7 žádostí z roku 2021 a počátku roku 2022 bylo žalovanému odmítnuto. Žalobkyně tedy dospěla k závěru, že žalovaný je schopen splácet úvěr s měsíční splátkou 1 674 Kč a úvěr mu poskytla.5. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, kdy podpis žalovaného byl nahrazen zadáním autorizačního SMS kódu, který byl žalovanému podle potvrzení o zaslání SMS odeslán na telefonní číslo , tel. číslo, ve smlouvě. Žalobkyně poskytla žalovanému v souladu se smlouvou jednorázově bez účelového určení částku 100 000 Kč, a to dne , datum, převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, , jak soud zjistil z výpisu z tohoto účtu. Žalovaný se podle čl. 2 a 3 smlouvy zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky formou 120 měsíčních splátek ve výši 1 822 Kč zahrnující úhradu pojistného ve výši 148 Kč. Splátky byly splatné vždy k 15. dni v měsíci. Smluvní úrok činil dle čl. 2 smlouvy 15,49 % ročně. RPSN byla udávána ve výši 17,22 %. Součástí smlouvy bylo také ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 2 000 Kč. Ze splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalovaný splátky úvěru řádně hradil po dobu více jak 3 let, od října 2022 do února 2026. Splátky byly v tomto období hrazeny vždy v termínu, resp. ve dvou případech 1-2 dny po splatnosti. Splátka za leden 2026 byla zaplacena po splatnosti a od března 2026 žalovaný nehradil splátky vůbec. Pro případ prodlení žalovaného bylo v čl. 5 smlouvy mimo jiné ujednáno právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 500 Kč za každou opožděnou splátku a právo na zesplatnění úvěru. Žalobkyně tedy v důsledku prodlení žalovaného s úhradou tří po sobě jdoucích splátek prohlásila v souladu s čl. 5 smlouvy ve spojení s čl. 6.2 úvěrových podmínek celou dlužnou částku za splatnou, a to s účinností ke dni , datum, . Podle splátkového kalendáře činil dluh žalovaného na jistině částku 81 926,61 Kč, na úrocích 2 418 Kč, na pojistném částku 444 Kč a dlužná smluvní pokuta za řádné nezaplacení splátek za měsíce leden a březen 2026 činila celkem 1 000 Kč. Žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění úvěru v předžalobní upomínce a poskytla žalovanému dodatečnou lhůtu k plnění do , datum, . Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne , datum, , jak soud ověřil podle čísla zásilky na webových stránkách , právnická osoba, .6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.11. Soud shledal žalobu důvodnou. Žalovaný byl před uzavřením smlouvy schopen úvěr splácet. Žalobkyně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného v souladu s požadavky § 86 z. s. ú. Přestože nezohlednila celkovou výši měsíční splátky, tedy včetně úhrady za pojištění, a neuvažovala splácení kontokorentního úvěru, dosahoval zjištěný disponibilní zůstatek žalovaného (přibližně 11 600 Kč) výše dostatečné pro splácení kontokorentního úvěru i projednávaného úvěru s měsíční splátkou 1 822 Kč. Uvedená drobná pochybení žalobkyně nemohla mít vliv na úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný úvěr po dobu více jak 3 let řádně splácel (přičemž krom kontokorentního úvěru neměl evidované žádné další úvěrové závazky). Nemůže být tedy pochyb, že žalovaný byl skutečně schopen úvěr splácet. V tomto směru soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 a na obdobné rozhodnutí ze dne 28. 1. 2026, sp. zn. 33 Cdo 1056/2025.12. Žalovaný porušil své povinnosti ze smlouvy, když úvěr přestal řádně splácet. Žalobkyni proto vznikl podle § 2395 o. z. nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši 81 926,61 Kč a úroku za dobu do zesplatnění úvěru v částce 2 418 Kč, úroku z částky dlužné jistiny od , datum, do , datum, ve výši 15,49 % ročně a dále úroku z částky dlužné jistiny od , datum, do zaplacení ve výši 11,5 % ročně podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když do prodlení se žalovaný dostal nezaplacením splátky za březen 2026. Žalobkyně má podle smlouvy také právo na úhradu poplatku dlužné úhrady za pojištění ve výši 444 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč v souladu s § 2048 o. z. Podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1, 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. pak žalobkyni svědčí také právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky dlužné jistiny ode dne následujícího po uplynutí dodatečné lhůty k plnění poskytnuté v předžalobní výzvě, tedy od , datum, , do zaplacení. S ohledem na shora uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.13. Soud výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem k tomu, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 3 336 Kč na 4 169 Kč podle položky 1 sazebníku. Žalobkyně je tedy povinna doplatit částku 833 Kč. Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 169 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 336 Kč a doplatku soudního poplatku v částce 833 Kč, když náhradu jiných nákladů řízení žalobkyně nepožadovala.15. Lhůta k plnění ve výrocích I. a III. byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.