Okresní soud Plzeň-sever 4 C 90/2026-55 – Náklady řízení

Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 18 933,13 Kč s příslušenstvím. Uplatňovaný nárok odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela prostředky komunikace na dálku dne , datum, . Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet, a to na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, na základě lustrace žalovaného v databázích SOLUS a NRKI a na základě tzv. scoringu. Dále žalobkyně dle svých tvrzení prověřila, že žalovaný ani jeho zaměstnavatel nebyli evidováni v insolvenčním rejstříku, že doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný a že žalovaný neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání. Žalobkyně uzavřela, že žalovanému zbývají dostatečné volné zdroje ke splácení úvěru a smlouvu s ním uzavřela. V souladu se smlouvou žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaný byl podle smlouvy povinen načerpané peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 68,34 % ročně, a to ve 48 měsíčních splátkách po 6 124 Kč. Žalovaný uhradil na splátkách úvěru celkem částku 138 177 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Žalovaný byl ohledně dlužných částek upomínán, ani na předžalobní výzvu však dluh neuhradil. Žalobkyně se proto domáhala neuhrazené jistiny v částce 13 783,50 Kč spolu s úrokem přirostlým k jistině ve výši 1 425,44 Kč, smluvní pokuty do zesplatnění ve výši 998 Kč a nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, a to spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku. Dále žalobkyně požadovala rovněž úhradu smluvní pokuty za dobu od zesplatnění do sepisu žaloby ve výši 2 327,13 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nedostavil se ani k jednání konanému dne , datum, .3. Soud v projednávané věci zjistil, že účastníci uzavřeli dne , datum, elektronickými prostředky smlouvu o úvěru č. , hodnota, a téhož dne dodatek č. , hodnota, k této smlouvě (dále jen „smlouva“). Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Identita žalovaného byla ověřena z fotografie občanského průkazu. Z hodnocení klienta vyplývá, že volné zdroje (rozdíl příjmů a výdajů) byly žalobkyní zjištěny ve výši 18 730 Kč. Z potvrzení o příchozí úhradě soud zjistil, že měsíční příjem žalovaného v , Anonymizováno, činil 1 186 , právnická osoba, potvrzení zaměstnavatele žalovaného ze dne , datum, pak bylo zjištěno, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za poslední 3 měsíce dosahoval 29 521 Kč. S touto částkou příjmu žalobkyně kalkulovala, jak vyplývá z hodnocení klienta. Výdaje žalovaného žalobkyně vyčíslila v hodnocení klienta na částku 9 791 Kč měsíčně, z toho 4 931 Kč na bydlení a 4 860 Kč jako životní minimum, přičemž žalovanému byla ponechána ještě rezerva 1 000 Kč. Z hodnocení klienta soud dále zjistil, že žalovaný uvedl, že je ženatý, nežije však s manželkou ve společné domácnosti, disponuje vlastním bydlením a má vysokoškolské vzdělání. Z výpisu z NRKI pak bylo zjištěno, že žádosti žalovaného o úvěr eviduje celkem , hodnota, finančních institucí a že žalovaný nemá dluh po splatnosti. Z výpisu z registru SOLUS soud zjistil, že žalovaný je zde bez záznamu.4. Ze smlouvy o úvěru ve znění dodatku č. , hodnota, soud zjistil následující. Smlouva byla uzavřena elektronickými prostředky, kdy podpis žalovaného byl nahrazen zadáním jednorázového autorizačního kódu, kterým byl variabilní symbol korunové platby ve prospěch žalovaného, jak vyplývá z dokumentu podpis na dálku. Z oznámení o schválení úvěru vyplývá, že žalobkyně projevila svůj souhlas s uzavřením smlouvy dne , datum, . Toto oznámení obsahovalo základní parametry úvěru a žalovanému bylo podle dodejky doručeno dne , datum, . Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se oproti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a uhradit žalobkyni úrok ve výši 68,34 % ročně, a to formou 48 měsíčních splátek po 6 124 Kč podle splátkového kalendáře. RPSN byla ve smlouvě udávána ve výši 94,38 % a žalovaný byl dle smlouvy povinen zaplatit žalobkyni celkem částku 293 952 Kč.5. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplývá, že žalobkyně zaslala žalovanému dne , datum, na jeho bankovní účet č. , Anonymizováno, peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Z karty klienta pak soud zjistil, že žalovaný uhradil 8 splátek po 6 124 Kč a následně částku 87 473 Kč, tedy celkem 138 177 Kč. Žalobkyně žalovaného ohledně nezaplacených splátek opakovaně upomínala, jak dokládají upomínky ze dne , datum, . Z oznámení ze dne 26. 1. 2026 pak vyplývá, že žalobkyně celou dlužnou částku k tomuto dni zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných částek také v předžalobní výzvě, v níž žalovanému poskytla dodatečnou lhůtu k plnění v délce 15 dnů od odeslání této výzvy. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána podle podacího archu dne , datum, .6. Soud vycházel zejména ze smlouvy, z oznámení o schválení úvěru, z hodnocení klienta, z potvrzení o příchozí úhradě na účet žalovaného, z potvrzení zaměstnavatele žalovaného, z výpisu z registru NRKI a SOLUS a dále z dokladu o vyplacení, z karty klienta a z předžalobní výzvy. Na základě uvedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy se žalovaným zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Příjem žalovaného za období předcházející uzavření smlouvy sestával ze mzdy v průměrné výši 29 521 Kč měsíčně (potvrzení zaměstnavatele žalovaného). Výdaje žalovaného žalobkyně uvažovala ve výši 9 791 Kč měsíčně, z toho 4 931 Kč na bydlení a 4 860 Kč jako životní minimum (hodnocení klienta). Žalovaný měl evidovány žádosti o úvěr u 6 finančních institucí, neměl žádný dluh po splatnosti ani žádný záznam v registru SOLUS (výpis z NRKI, SOLUS). Žalobkyně posoudila žalovaného jako osobu schopnou úvěr splácet a uzavřela s ním dne , datum, smlouvu o , hodnota, k této smlouvě. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 100 000 Kč (doklad o vyplacení úvěru). Žalovaný byl podle smlouvy povinen tuto částku vrátit a zaplatit úrok ve výši 68,34 %. RPSN činila 94,38 %. Žalovaný uhradil žalobkyni na splátkách úvěru celkem 138 177 Kč (karta klienta), přičemž sedmá, osmá a devátá splátka (2 x 6 124 Kč a 87 473 Kč) má uvedenou formu úhrady , právnická osoba, .. Před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalovanému dne , datum, předžalobní výzvu s dodatečnou lhůtou k plnění v délce 15 dnů od odeslání (předžalobní výzva, podací arch).7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Soud shledal nárok žalobkyně ze smlouvy nedůvodným. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy se žalovaným důkladně neprověřovala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá § 86 z. s. ú. Žalobkyně dostatečně nezkoumala ekonomickou situaci žalovaného. Výdaje žalovaného zjišťovala pouze z tvrzení žalovaného, tvrzenou výši výdajů žalobkyně neověřovala. Nevyžádala si v této souvislosti od žalovaného např. výpisy z účtu, faktury apod. Výši výdajů žalovaného neověřila ani na základě relevantních statistických dat , právnická osoba, , tedy na základě údajů o spotřebních výdajích domácností podle postavení osoby v domácnosti –spotřebního koše, když výše životního minima jednotlivce je pro skutečné posouzení úvěruschopnosti nedostačující. Žalobkyně dostatečně neprověřovala ani existenci a výši ostatních závazků žalovaného a jeho platební morálku. Přestože si žalobkyně byla vědoma toho, že žalovaný má evidovány žádosti o úvěr u 6 finančních institucí, tuto skutečnost dále nezkoumala. Jelikož žalobkyně neověřovala výši výdajů žalovaného na základě relevantních dokladů od žalovaného ani podle statistických údajů o spotřebních výdajích domácností podle postavení osoby v domácnosti (a to alespoň v rozsahu 75 %, tedy v tomto případě v částce 14 970 Kč měsíčně), nemohla žalobkyně bez důvodné pochybnosti uzavřít, že žalovaný je skutečně schopen úvěr splácet, když je zřejmé, že pokud si žalovaný již na sedmou splátku půjčil od společnosti , právnická osoba, ., na splátky jednoduše neměl. Žalobkyně proto jednala v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú., když smlouvu se žalovaným uzavřela a úvěr mu poskytla, aniž by skutečně a důkladně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Soud proto vyhodnotil smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 z. s. ú. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona. Nadto soud spatřuje důvod neplatnosti smlouvy rovněž v jejím zjevném rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z., neboť protiplnění za poskytnutí úvěru (úroková sazba ve výši 68,34 % ročně, RPSN 94,38 %) bylo sjednáno ve zcela zjevně nepřiměřené výši, která mnohonásobně překračuje výši obvyklou v době uzavření smlouvy (dle databáze ČNB ARAD se jednalo o úrokovou sazbu ve výši 8,51 % ročně a RPSN ve výši 8,81 %).13. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy vypořádal soud žalobkyní uplatňovaný nárok v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z., neboť bylo plněno, aniž tu byl platný závazek. Žalovanému byla poskytnuta částka 100 000 Kč, přičemž žalovaný uhradil celkem 138 177 Kč. Žalovaný tedy zaplatil žalobkyni více, než byl povinen z titulu bezdůvodného obohacení vrátit. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl v plném rozsahu.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný, a měl by proto vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly.