2 C 153/2020-37 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se žalobou z 11. 5. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit jí 7 817,60 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel [datum] s [právnická osoba], smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na jejímž základě obdržel žalovaný bankovním převodem 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru uhradit poplatek 3 204,60 Kč a smluvní úrok z úvěru. K poskytnutí prostředků došlo tak, že na [anonymizováno] si žalovaný zvolil bezhotovostní formu poskytnutí úvěru, jeho výši a počet dnů splácení. Vyplnil registrační formulář, kde uvedl e-mail, číslo telefonu, jméno, příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu a bydliště. Byl povinen seznámit se s obsahem smlouvy o úvěru a stvrdil, že se seznámil se souvisejícími dokumenty. Na zadané číslo telefonu mu byla odeslána SMS zpráva s unikátním kódem, který opsal do internetového formuláře, čímž odeslal žádost o poskytnutí úvěru. Smluvní dokumentaci zaslanou na zadaný e-mail žalovaný podepsal verifikačním SMS kódem. Žádost o poskytnutí úvěru byla schválena a požadovaná částka byla žalovanému odeslána na zadaný účet. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy nesplnil, když neuhradil částku, k jejímuž plnění se zavázal. Pohledávka za ním byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek z 11. 6. 2019, což mu bylo oznámeno přípisem z 26. 7. 2019. Celková hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 9 614,07 Kč (jistina 3 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 3 204,60 Kč, smluvní úroky 1 407,12 Kč, smluvní pokuta 1 500 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 389,35 Kč, náklady na vymožení pohledávky 113 Kč). Pro případ neuhrazení závazku byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky v prodlení. Smluvní úroky představují roční úroky ve sjednané sazbě z nesplacené jistiny za dobu od 1. 3. 2017 do 2. 5. 2019. Zákonný úrok z prodlení z jistiny pohledávky od 11. 6. 2019 do 22. 7. 2019 činí 27,95 Kč. Žalobou byly poplatek za poskytnutí úvěru, smluvní úroky a náklady na vymožení pohledávky uplatněny jako kapitalizovaný úrok ve výši 4 710,87 Kč. 2. Žalobkyně podáním z 9. 11. 2020 vzala žalobu částečně zpět co do částky 6 210,87 Kč sestávající z částky 4 710,87 Kč jako uplatněného kapitalizovaného úroku a z částky 1 500 Kč jako smluvní pokuty. Nadále se tedy domáhal pouze zaplacení dlužné jistiny 3 000 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 000 Kč od 23. 7. 2019 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 278,05 Kč a 20,95 Kč. 3. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti či zcela. Dle odst. 2 téhož ustanovení, je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Soud proto na základě částečného zpětvzetí žaloby řízení částečně zastavil co do uplatněného nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč a částky 4 710,87 Kč, z čehož částka 3 317,60 Kč představuje základ nároku a částka 1 393,27 Kč jako smluvní úrok za poskytnutí úvěru představuje příslušenství. 4. Za situace, kdy na základě usnesení soudu z 21. 8. 2020, č. j. EPR 111888/2020-18, nastala dle § 101 odst. 4 fikce souhlasu účastníků s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, když tato fikce nastala ohledně žalobkyně i na základě usnesení soudu z 2. 11. 2020, č. j. 2 C 153/2020-25, v němž byla žalobkyně upozorněna, že soud na základě listinných důkazů nemá dosud za prokázaný nárok na zaplacení smluvní pokuty a úroku z prodlení za dobu do 30. 9. 2020, přičemž ale zároveň bylo ve věci možno pouze na základě předložených listinných důkazů rozhodnout, postupoval soud dle § 115a o. s. ř., ve věci nenařídil jednání a rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. 5. Na jejich základě nebylo možno uzavřít, že by mezi [právnická osoba], a žalovaným došlo k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru, když nebylo prokázáno, že by žalovaný žádal na webových stránkách o poskytnutí úvěru za žalobkyní tvrzených úvěrových podmínek a že by akceptoval žalobkyní předložený text smlouvy o úvěru. Prokázáno ale bylo, že na účet žalovaného bylo z účtu [právnická osoba], dne 1. 3. 2017 poukázáno 3 000 Kč. Nebylo prokázáno, že by žalovaný následně 3 000 Kč [právnická osoba], uhradil. Dne 11. 6. 2019 byla mezi [právnická osoba], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, kdy jednou z postupovaných pohledávek byla i žalobou uplatněná pohledávka za žalovaným. Nebylo prokázáno, že by žalovanému byla doručena výzva k zaplacení žalobou uplatněného nároku. 6. Na základě těchto skutkových závěrů, učinil soud následující závěry právní. 7. Vzhledem k neprokázání uzavření smlouvy o úvěru nebylo možno uzavřít, že by [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], měla vůči žalovanému pohledávku ze smlouvy o úvěru. Bylo však prokázáno, že [právnická osoba], žalovanému na jeho účet poukázala 3 000 Kč. Toto plnění je namístě posoudit jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého se bezdůvodně obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Dle odst. 1 téhož ustanovení, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalovanému tedy vznikla povinnost zaplatit [právnická osoba], 3 000 Kč, tuto svoji povinnost nesplnil. [právnická osoba], tak vůči němu měla neuhrazenou pohledávku v této výši, kterou následně platně postoupila žalobkyni, jež je tak ve věci aktivně věcně legitimována. 8. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou jeho peněžitého dluhu mu dle § 1970 o. z. vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Splatnost závazku k vydání bezdůvodného obohacení nastává bez zbytečného odkladu po vyzvání dlužníka věřitelem k plnění. Dle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Závazek z bezdůvodného obohacení je přitom typicky nárokem, kdy není dohodnuto, kdy má dlužník splnit dluh. Žalovaný tedy mohl být vyzván k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 3 000 Kč hned následující den po poskytnutí této částky žalovanému. Vzhledem k neprokázání doručení výzvy k zaplacení nároku na adresu žalovaného nebylo možno užít ust. § 573 o. z. upravující domněnku doby dojití zásilky odeslané s využitím provozovatele poštovních služeb, neboť tato domněnka se vztahuje pouze na zásilky došlé. Za výzvu k úhradě dlužné částky je tak možno považovat až žalobu, která byla žalovanému doručena 3. 9. 2020. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení se tak stal splatným až tohoto dne. Až od 4. 9. 2020 lze tedy žalobkyni přiznat právo na zaplacení úroku z prodlení. Soud proto uplatněnému nároku na zaplacení úroku z prodlení vyhověl pouze co do úroku z prodlení za dobu od 4. 9. 2020, ve zbývající části uplatněný nárok na zaplacení úroku z prodlení zamítl. K částečnému zamítnutí žaloby došlo, i pokud jde o uplatněnou výši úroku z prodlení za dobu od 4. 9. 2020, neboť žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně, v době, kdy se žalovaný dostal do prodlení se žalobou uplatněného nároku, však činila výše zákonného úroku z prodlení pouze 8,25 % ročně. 9. S ohledem na shora uvedené tedy soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 4. 9. 2020 do zaplacení. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř., dle kterého jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Zavinění zastavení řízení je posuzováno výlučně z procesního hlediska. V daném případě částečné zastavení řízení zavinila žalobkyně částečným zpětvzetím žaloby, když nebylo možno učinit závěr, že by v části, v níž došlo ke zpětvzetí žaloby, byl pro chování žalovaného vzat zpět důvodně podaný návrh, a že by to tedy měl být žalovaný, komu by v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby vznikla povinnost k náhradě nákladů řízení. Ve zbývající části, pokud jde o uplatněný základ nároku, byla žalobkyně úspěšná, tedy co do částky 3 000 Kč, a v této části by to tedy byl žalovaný, komu vznikla povinnost k náhradě nákladů řízení. Při porovnání rozsahu, v němž vznikla povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyni (62 %) a žalovanému (38 %), se podává, že je to žalovaný, kterému vůči žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však v řízení žádné náklady, k jejichž náhradě by žalobkyni mohla být uložena povinnost, nevznikly, soud proto rozhodl tak, že se žalovanému právo na náhradu nákladů tohoto řízení nepřiznává.