2 C 203/2020-21 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se žalobou ze 17. 7. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit jí 5 392,65 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela 6. 9. 2018 s [právnická osoba], smlouvu o úvěru č. [číslo smlouvy], na jejímž základě obdržela žalovaná bankovním převodem 2 500 Kč. Žalovaná se zavázala za poskytnutí úvěru uhradit poplatek 1 643,75 Kč a smluvní úrok z úvěru. Žalovaná si na [anonymizováno] zvolila bezhotovostní formu poskytnutí úvěru, vybrala si jeho výši a počet dnů splácení. Vyplnila registrační formulář, kde uvedla e-mail, telefon, jméno, příjmení, rodné číslo, občanský průkaz a bydliště. Byla povinna seznámit se s obsahem smlouvy, souhlasila s právními součástmi procesu, a stvrdila, že se seznámila se souvisejícími dokumenty. Na zadané číslo telefonu jí byla odeslána SMS zpráva s unikátním kódem, který opsala do internetového formuláře, čímž odeslala žádost o poskytnutí úvěru. Smluvní dokumentaci zaslanou na zadaný e-mail žalovaná podepsala zadáním verifikačního SMS kódu. Žádost o poskytnutí úvěru byla schválena a požadovaná částka byla žalované odeslána na zadaný účet. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy nesplnila, když neuhradila částku, k jejímuž plnění se zavázala. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek z 10. 12. 2019, což bylo žalované oznámeno přípisem z 21. 1. 2020. Celková hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 6 789,99 Kč (jistina 2 500 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 1 643,75 Kč, smluvní úroky 1 112,33 Kč, smluvní pokuta 1 223,90 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 285,02 Kč, náklady na vymožení pohledávky 25 Kč). Pro případ neuhrazení závazku byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky v prodlení. Smluvní úroky 1 112,33 Kč představují roční úroky ve sjednané sazbě z nesplacené jistiny za dobu od 10. 9. 2018 do 20. 10. 2019. Žalobou byly poplatek za poskytnutí úvěru, smluvní úroky a náklady na vymožení pohledávky uplatněny jako kapitalizovaný úrok ve výši 2 781,08 Kč. 2. Žalobkyně podáním doručeným soudu 22. 12. 2020 vzala žalobu částečně zpět co do částky 4 004,98 Kč sestávající z částky 2 781,08 Kč jako kapitalizovaného úroku a částky 1 223,90 Kč jako smluvní pokuty. Nadále se tedy domáhal zaplacení pouze dlužné jistiny 2 500 Kč a úroku z prodlení ve výši 9% ročně od 11. 1. 2019 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 239,79 Kč. 3. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti či zcela. Dle odstavce 2 téhož ustanovení, je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Soud proto na základě částečného zpětvzetí žaloby řízení částečně zastavil co do uplatněného nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 223,90 Kč a částky 2 781,08 Kč, z čehož částka 1 668,25 Kč představuje základ nároku a částka 1 112,33 Kč jako smluvní úrok za poskytnutí úvěru představuje příslušenství. 4. Za situace, kdy na základě usnesení soudu z 20. 10. 2020, č. j. EPR 167932/2020-15, nastala dle § 101 odst. 4 o. s. ř. fikce souhlasu účastníků s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, kdy ohledně žalobkyně nastala i na základě usnesení soudu z 15. 12. 2020, č. j. 2 C 203/2020-16, v němž byla upozorněna na to, jakou část uplatněného nároku nemá soud na základě listinných důkazů za prokázanou, přičemž ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, postupoval soud podle § 115a o. s. ř., ve věci nenařídil jednání a rozhodl pouze na základě listinných důkazů. 5. Na jejich základě nebylo možno uzavřít, že by mezi [právnická osoba], a žalovanou došlo k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru, když nebylo prokázáno, že by žalovaná žádala na webových stránkách o poskytnutí úvěru za žalobkyní tvrzených úvěrových podmínek a že by akceptovala žalobkyní předložený text smlouvy o úvěru. Prokázáno však bylo, že na účet žalované byla z účtu [právnická osoba], dne 10. 9. 2018 připsána platba 2 500 Kč. Nebylo prokázáno, že by žalovaná následně 2 500 Kč [právnická osoba], uhradila. Dne 10. 12. 2019 byla mezi [právnická osoba], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, kdy jednou z postupovaných pohledávek byla i žalobou uplatněná pohledávka za žalovanou. Nebylo prokázáno, že by žalované byla doručena výzva k zaplacení žalobou uplatněného nároku. 6. Na základě těchto skutkových závěrů, učinil soud následující závěry právní. 7. Vzhledem k neprokázání uzavření smlouvy o úvěru nebylo možno uzavřít, že by [právnická osoba], [právnická osoba] [právnická osoba], měla vůči žalované pohledávku ze smlouvy o úvěru. Bylo však prokázáno, že [právnická osoba], [právnická osoba] [právnická osoba], žalované na její účet poukázala 2 500 Kč. Toto plnění je namístě posoudit jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého se bezdůvodně obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Dle odst. 1 téhož ustanovení, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalované tedy vznikla povinnost zaplatit [právnická osoba], 2 500 Kč, tuto svoji povinnost nesplnila. [právnická osoba], tak vůči ní měla neuhrazenou pohledávku v této výši, kterou následně platně postoupila žalobkyni, jež je tak ve věci aktivně věcně legitimována. 8. Vzhledem k prodlení žalované s úhradou jejího peněžitého dluhu jí dle § 1970 o. z. vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Splatnost závazku k vydání bezdůvodného obohacení nastává bez zbytečného odkladu po vyzvání dlužníka věřitelem k plnění. Dle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Závazek z bezdůvodného obohacení je přitom typicky nárokem, kdy není dohodnuto, kdy ho má dlužník splnit. Žalovaná tedy mohla být vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 2 500 Kč hned následující den po poskytnutí této částky žalované. Vzhledem k neprokázání doručení výzvy k zaplacení nároku na adresu žalované nebylo možno užít ust. § 573 o. z. upravující domněnku doby dojití zásilky odeslané s využitím provozovatele poštovních služeb, neboť tato domněnka se vztahuje pouze na zásilky došlé. Za výzvu k úhradě dlužné částky je tak možno považovat až žalobu, která byla žalované doručena 2. 11. 2020. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení se tak stal splatným až tohoto dne. Až od 3. 11. 2020 lze tedy žalobkyni přiznat právo na zaplacení úroku z prodlení. Soud proto uplatněnému nároku na zaplacení úroku z prodlení vyhověl pouze co do úroku z prodlení od 3. 11. 2020, ve zbývající části uplatněný nárok na zaplacení úroku z prodlení zamítl, když k částečnému zamítnutí žaloby došlo, i pokud jde o uplatněnou výši úroku z prodlení, neboť žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši 9 % ročně, ale v době, kdy se žalovaná dostala do prodlení s úhradou žalobou uplatněného nároku, činila výše zákonného úroku z prodlení pouze 8,25 % ročně. 9. S ohledem na shora uvedené tedy soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 500 Kč od 3. 11. 2020 do zaplacení. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146odst. 2 o. s. ř., dle kterého, jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Zavinění zastavení řízení je posuzováno výlučně z procesního hlediska. V daném případě částečné zastavení řízení zavinila žalobkyně částečným zpětvzetím žaloby, když nebylo možno učinit závěr, že by v části, v níž došlo ke zpětvzetí žaloby, byl pro chování žalované vzat zpět důvodně podaný návrh, a že by to tedy měla být žalovaná, komu by v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby vznikla povinnost k náhradě nákladů řízení. Ve zbývající části, pokud jde o uplatněný základ nároku, byla žalobkyně úspěšná, tedy co do částky 3 000 Kč, a v této části je to tedy žalovaná, komu by vznikla povinnost k náhradě nákladů řízení. Při porovnání rozsahu, v němž vznikla povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyni (54 %) a žalované (46%) se podává, že je to žalovaná, komu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však v řízení žádné náklady, k jejichž náhradě by mohla být žalobkyni uložena povinnost, nevznikly, soud proto rozhodl tak, že se žalované právo na náhradu nákladů tohoto řízení nepřiznává.