2 C 156/2021-65 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu 26. 8. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit jí 122 938 Kč s úrokem a úrokem z prodlení. Nárok odůvodnila tím, že mezi ní jako věřitelem a žalovaným jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] podepsaná žalovaným [datum]. Na základě této smlouvy mu byl 9. 9. 2019 poskytnut úvěr 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr a ve smlouvě dohodnutý úrok ve výši efektivní úrokové sazby 166,39 % p. a. v třiceti měsíčních splátkách po 7 428 Kč počínaje říjnem 2019. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný žádnou z dohodnutých splátek neuhradil. V důsledku prodlení žalovaného se splátkou č. 1 splatnou 14. 10. 2019 o 65 dnů došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru k 18. 12. 2019. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nesplacená jistina úvěru a dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, která činila 87 718,01 Kč (z toho 70 000 Kč dlužná původní jistina úvěru a 17 718,01 Kč dlužný úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru) a žalovaný byl povinen je uhradit. Po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil 15. 2. 2021 částku 2 000 Kč Nová dlužná jistina úvěru tak činila 85 718,01 Kč. Dále je žalovaný povinen uhradit smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč, a to po 499 Kč za splátky č. 1 a 2, u nichž se žalovaný ocitl v prodlení 30 dnů, dále náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 400 Kč, a to po 200 Kč za splátky č. 1 a 2, u nichž byl žalovaný v prodlení 15 dnů, a dále smluvní pokutu 0,1 % za každý den prodlení s úhradou nové jistiny úvěru, což za uplatněné období od 20. 12. 2019 do 23. 8. 2021 z částky 87 718,01 Kč činí 34 002 Kč. Úrok z úvěru je žalovaný povinen hradit i po zesplatnění úvěru. Žalobkyně uplatnila nárok na jeho zaplacení z jistiny 70 000 Kč od 20. 12. 2019 do zaplacení ve výši 102,09 % p. a., maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne 234 648 Kč. Žalovaný uplatněný nárok neuhradil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutkové závěry. 4. Mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 70 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni celkem 195 540 Kč v třiceti měsíčních splátkách po 7 428 Kč, když zápůjční úroková sazba činila 166,39 % p. a. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou kterékoli splátky či její části o 65 dnů bylo dohodnuto automatické zesplatnění úvěru s tím, že ke dni zesplatnění se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stanou součástí nové jistiny úvěru. Pro případ nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Dále byla sjednána smluvní pokuta 499 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o 30 dnů a povinnost žalovaného k úhradě účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za prodlení se zaplacením splátky o 15 dnů. (předsmluvní formulář z 6. 9. 2019, smlouva o úvěru z 6. 9. 2019, příloha č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru z 6. 9. 2019, prohlášení klientů z 6. 9. 2019) Žalobkyně před poskytnutím úvěru prověřila úvěruschopnost žalovaného. (hodnocení klienta z 6. 9. 2019, výpis záznamů z registru [anonymizováno], výpis z registru [anonymizováno], přehled plateb – historie x [právnická osoba] z účtu č. [bankovní účet], výplatní lístky žalovaného, pracovní smlouva žalovaného s dodatkem, karta klienta ohledně žalovaného) Schválení úvěru oznámila žalobkyně žalovanému přípisem z 10. 9. 2019 doručeným žalovanému 11. 9. 2019 (oznámení o schválení úvěru, dodejka) 5. Žalobkyně vyplatila žalovanému 70 000 Kč na účet dohodnutý ve smlouvě o úvěru dne 9. 9. 2019 (doklad o vyplacení úvěru) Žalobkyně 14. 11. a 16. 12. 2019 vyhotovila výzvy žalovanému k zaplacení úvěru s upozorněním na možnost jeho zesplatnění a 18. 12. 2019 oznámení o zesplatnění úvěru. (uvedené výzvy a oznámení) Žalovaný uplatněný nárok neuhradil ani přes předžalobní výzvu zástupkyně žalobkyně z 4. 8. 2021 odeslanou téhož dne. (předžalobní výzva, podací arch) Nebylo prokázáno ani žalovaným tvrzeno, že by žalobkyni uhradil více než žalobkyní uvedenou platbu 2 000 Kč dne 15. 2. 2021. 6. Dle výpisu z databáze [anonymizováno] činila průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem ČR na spotřebu s fixací sazby na 1 až 5 let v září 2019 8,45 %. 7. Na základě uvedených skutkových závěrů učinil soud následující závěry právní. 8. Mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Žalobkyně splnila svůj závazek ze smlouvy o úvěru, když žalovanému poskytla dohodnutý úvěr. Žalovaný však svůj závazek ze smlouvy porušil, když se dostal do prodlení s dohodnutými splátkami úvěru. V důsledku toho v souladu se smlouvou došlo k zesplatnění zůstatku úvěru. Dlužná jistina úvěru, kterou byl žalovaný v důsledku zesplatnění povinen uhradit, a tuto povinnost porušil, činí po zohlednění platby 2 000 Kč částku 68 000 Kč. Co do této částky proto soud shledal žalobu důvodnou. 10. Dále se soud zabýval platností smluvního ujednání o úrocích. Uzavřel, že ujednání o úroku ve smlouvě není zakázaným ujednáním ve smyslu § 1813 o. z., ke kterému se dle § 1815 o. z. nepřihlíží, neboť úroky byly sjednány jasným a srozumitelným způsobem. 11. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání příčící se dobrým mravům, jakož i právní jednání odporující zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Ve smlouvě dohodnutý úrok 166,39 % p. a. mnohonásobně převyšuje obvyklou úrokovou sazbu zjištěnou soudem ze statistických údajů shromažďovaných ČNB v databázi [anonymizováno]. Ujednání o úroku tak soud považuje za neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti, je-li to bez dalšího z právního jednání patrno, jinak na základě tvrzení účastníků. V daném případě je to z právního jednání patrno. 14. Ohledně závěru o rozpornosti ujednání o úroku s dobrými mravy a jeho neplatnosti lze odkázat například na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2014, ve kterém bylo shledáno rozporným s dobrými mravy a neplatným dle § 39 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ujednání o úrocích ve výši 60 % ročně téměř čtyřnásobně přesahující horní hranici obvyklé úrokové sazby. Uvedené rozhodnutí je použitelné i za současné právní úpravy. Vzhledem k tomu, že sjednaná výše úroku mnohonásobně překročila úroky z úvěru poskytované bankami, nemohlo být ujednání posouzeno jako mravné i přesto, že úvěr byl poskytnut nebankovním subjektem, byl poskytnut rychle a bez dalšího zajištění. Tyto skutečnosti by mohly odůvodnit určité navýšení úroků oproti obvyklé úrokové míře u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami, nikoli však tak zásadní navýšení. Ujednání o úroku proto soud shledal neplatným jako celek. 15. Pojmovým znakem úvěrové smlouvy je však dle § 2395 o. z. zaplacení úroku. Dle § 1802 o. z. přitom platí, že v situaci, kdy mají být plněny úroky a jejich výše není ujednána, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry poskytované bankami v místě bydliště nebo sídle dlužníka v době uzavření smlouvy. 16. Soud proto s přihlédnutím k rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích z 20. 8. 2019 sp. zn. 22 Co 740/2019 uzavřel, že je nutno žalovanému uložit povinnost k hrazení úroků z úvěru a tuto stanovil ve výši vycházející z údajů z databáze [anonymizováno] ohledně úrokových sazeb korunových úvěrů, výše specifikovanou, činící v době uzavření smlouvy 8,45 % ročně. Při stanovení výše úroku musel soud s ohledem na výslovné znění § 1802 o. z. stanovit úrok ve výši obvyklých úroků požadovaných za úvěry bankami, nebylo proto možno přihlédnout k námitce žalobkyně, že by měl být stanoven vyšší, neboť žalobkyně je nebankovní institucí poskytující úroky s vyšším rizikem a menším zajištěním než bankovní instituce. Pokud tedy žalobkyně požadovala zaplacení úroku ve výši 102,09 % p. a., který ke dni zesplatnění úvěru kapitalizovala na 17 718,01 Kč, činí soudem přiznaný obvyklý úrok ve výši 8,45 % ročně do zesplatnění částku 1 466,50 Kč. I v této části proto soud shledal žalobu důvodnou. Nová jistina úvěru dle smlouvy tak či