2 C 199/2020-23 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se žalobou z 6. 8. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit jí 9 125 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným (datum) smlouvu o zápůjčce, na základě které mu poskytla 5 000 Kč na jeho účet 26. 1. 2019. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu spolu s poplatkem 1 625 Kč za poskytnutí zápůjčky do 25. 2. 2019. Žalovaný na svůj druh uhradil 2 500 Kč, touto částkou byly umořeny účelně vynaložené náklady (písemné upomínky). Zápůjčka byla poskytnuta prostřednictvím webové stránky (anonymizováno), kde si žalovaný nastavil splatnost a výši zápůjčky a do formuláře zadal své osobní údaje, čímž učinil návrh na uzavření smlouvy o zápůjčce, a odsouhlasil znění obchodních podmínek žalobkyně. Smlouvu žalovaný podepsal elektronicky [příjmení], který mu žalobkyně zaslala na žalovaným uvedené telefonní číslo. [příjmení] je tzv. prostým elektronickým podpisem dle § 7 zák. č. 297/2016 Sb., smlouva o zápůjčce tedy byla uzavřena písemně. Žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení smluvní pokuty 2 500 Kč, když ji uplatnila pouze do výše nepřesahující polovinu celkové výše zápůjčky. Dále vznikla žalovanému povinnost uhradit účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením v celkové výši 2 500 Kč (písemné výzvy zaslané 4. 3., 11. 3., 18. 3., 27. 3. a 11. 4. 2019). Celková výše dluhu tedy činí 6 625 Kč a je představovaná jistinou a poplatkem a dále smluvní pokutou ve výši 2 500 Kč. Pro případ, že by nárok nebyl uznán jako nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně, aby byl posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení žalovaného, na jehož účet byla žalobkyní dlužná částka převedena. 2. Za situace, kdy dle § 101 odst. 4 o. s. ř. nastala fikce souhlasu účastníků s rozhodnutím ve věci bez jednání, přičemž žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez jednání i výslovně souhlasila, přičemž na základě předložených listinných důkazů bylo možno ve věci rozhodnout bez jednání, postupoval soud dle § 115a o. s. ř., ve věci nenařídil jednání a rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. 3. Na jejich základě nebylo možno uzavřít, že by mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření tvrzené smlouvy o zápůjčce. Žádným z předložených důkazů nebylo prokázáno, že by žalovaný podepsal žalobkyní k žalobě přiloženou smlouvu o zápůjčce, že by požádal o poskytnutí zápůjčky na webových stránkách žalobkyně, že by žalobkyní tvrzeným způsobem došlo k návrhu smlouvy o zápůjčce ze strany žalovaného včetně toho, že by se seznámil s všeobecnými obchodními podmínkami, že by akceptoval obsah žalobkyní předložené smlouvy o zápůjčce. Bylo však prokázáno, že žalobkyně poukázala na účet žalovaného 26. 1. 2019 částku 5 000 Kč. Nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni následně uhradil více než žalobkyní tvrzených 2 500 Kč, ani že by žalovanému byla doručena výzva žalobkyně k zaplacení žalobou uplatněného nároku. 4. Na základě těchto skutkových závěrů učinil soud následující závěry právní. 5. Nebylo-li prokázáno, že žalovaný žalobkyní předloženou smlouvu o zápůjčce podepsal, že by akceptoval její obsah, resp. že by navrhl žalobkyni uzavření smlouvy žalobkyní předloženého obsahu, že by se s žalobkyní dohodl na uzavření této smlouvy, nebylo možno uzavřít, že by žalobkyně měla vůči žalovanému pohledávku ze smlouvy o zápůjčce. Bylo však prokázáno, že na jeho účet poukázala 5 000 Kč. Toto plnění je namístě posoudit jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého se bezdůvodně obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Dle odst. 1 téhož ustanovení, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalovanému tedy vznikla povinnost zaplatit žalobkyni 5 000 Kč. Tuto svoji povinnost splnil pouze co do částky 2 500 Kč, když soud žalobkyní tvrzenou platbu žalovaného ve výši 2 500 Kč posoudil jako platbu na nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 5 000 Kč. Platba nemohla být posouzena jako platba na náklady za upomínky ve výši 2 500 Kč, jak ji žalobkyně zaúčtovala, když, jak uvedeno níže, nárok na zaplacení těchto nákladů nebyl shledán důvodným. Soud proto uzavřel, že žalobkyně má vůči žalovanému má neuhrazenou pohledávku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení pouze ve výši 2 500 Kč. 6. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou jeho peněžitého dluhu mu dle § 1970 o. z. vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši stanovené nař. vl. č. 351/2013 Sb. Splatnost závazku k vydání bezdůvodného obohacení nastává bez zbytečného odkladu po vyzvání dlužníka věřitelem k plnění. Dle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Závazek z bezdůvodného obohacení je přitom typicky nárokem, kdy není dohodnuto, kdy ho má dlužník splnit. Žalovaný tedy mohl být vyzván k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 2 500 Kč hned následující den po poskytnutí této částky žalované. V řízení byla předložena až upomínka - pokus o smír ze (datum) a předžalobní výzva z (datum). Vzhledem k neprokázání jejich doručení na adresu žalovaného nebylo možno užít ustanovení § 573 o. z. upravující domněnku doby dojití zásilky odeslané s využitím provozovatele poštovních služeb, neboť tato domněnka se vztahuje pouze na zásilky došlé. Za výzvu k úhradě dlužné částky je tak možno považovat až žalobu, která byla žalovanému doručena (datum). Nárok na vydání bezdůvodného obohacení se tak stal splatným až 26. 10. 2020. Od 27. 10. 2020 se tedy žalovaný dostal do prodlení s jeho vrácením. Výše zákonného úroku z prodlení v té době činila 8,25 % ročně. Žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 %. Ve výši 1,5 % tak nebylo možno uplatněný nárok na zaplacení úroku z prodlení shledat důvodným ani z částky, k jejímuž zaplacení byla žalovanému uložena povinnost. 7. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že žaloba je důvodná co do uplatněného nároku na zaplacení částky 2 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně za dobu od 27. 10. 2020 do zaplacení, a v této části proto žalobě vyhověl. 8. Naopak co do uplatněného nároku na zaplacení poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 625 Kč a úroku z prodlení z této částky a dále co do uplatněného nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč soud shledal žalobu nedůvodnou, neboť tyto nároky mají mít základ ve smlouvě o zápůjčce. Vzhledem k neprokázání uzavření smlouvy o zápůjčce, v níž mělo být hrazení těchto plateb dohodnuto, nebyl v této části nárok shledán důvodným. Důvodným nebyl shledán ani nárok na zaplacení částky 2 500 Kč představující účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy), který měl mít opět základ ve smlouvě o zápůjčce. Pokud žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení těchto nákladů, nemohla být platba žalovaného ve výši 2 500 Kč posouzena jako platba na tyto náklady, ale byla posouzena jako platba na nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Co do uplatněného nároku na zaplacení částky 2 500 Kč představující uhrazenou část nároku na vydání bezdůvodného obohacení proto soud žalobu rovněž částečně zamítl. Žaloba byla zamítnuta rovněž v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení z částky 4 125 Kč. Pokud jde o zbývající část uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení z částky 2 500 Kč, ohledně níž bylo žalobě vyhověno, byla žaloba částečně zamítnuta co do úroku z prodlení za dobu do 26. 10. 2019, a dále co do úroku z prodlení ve výši 1,5 % i za dobu od 27. 10. 2020 do zaplacení. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobkyně byla ve věci úspěšná z 27 %, žalovaný ze 73 %, je to tedy žalovaný, komu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady, k jejichž náhradě by mohla být žalobkyni uložena povinnost, nevznikly, soud proto rozhodl tak, že se žalovanému právo na náhradu nákladů tohoto řízení nepřiznává.