1 C 47/2025-15 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 44 702 Kč s ve výroku specifikovaným příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, a žalovaným dne 4. 3. 2013.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně se z účasti omluvila, žalovaný nikoliv. Ve věci proto bylo v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, rozhodnuto bez přítomnosti účastníků.4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav.5. Dne 4. 3. 2013 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným smlouvu o půjčce, na jejímž základě byly žalovanému v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný však žalobkyni na splátkách úvěru uhradil toliko částku 1 200 Kč.6. Protože jde o spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“), za jehož účinnosti byla smlouva uzavřena, musel se soud nejprve zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.7. Ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.8. Žalobkyně sice konstatovala, že její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě žalovaným poskytnutých informací a dokumentů, avšak z předložené zákaznické karty nelze vzít za prokázané, že právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného řádným způsobem, když v kartě především absentuje údaj, na základě čeho byla ověřena výše jiného příjmu žadatele ve výši 11 500 Kč, a dále uvedení charakteru tohoto příjmu. Z hlediska schopnosti žalovaného úvěr splácet přitom šlo o informace klíčové, jelikož výše mzdy žalovaného ve výši 12 800 Kč při výši výdajů 14 000 Kč ke krytí splátek nepostačovala. S ohledem na uvedené skutečnosti lze konstatovat, že žalobkyně sice od žalovaného vyžádala některé informace za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti, avšak s ohledem na absenci výše zmíněných údajů nelze dovodit, že by vyhodnocení informací provedla v souladu s § 9 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí.9. Protože žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru byla dostatečným způsobem posouzena úvěruschopnost žalovaného, je smlouva o úvěru neplatná.10. Protože v projednávané věci se jedná o nároky vzniklé ze smlouvy uzavřené před 1. 1. 2014, kdy nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, řídí se podle jeho ustanovení § 3028 odst. 3 právní poměry účastníků právní úpravou účinnou do 31. 12. 2013. Právně byla proto věc posouzena též podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).11. Podle ustanovení § 451 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle ustanovení § 451 odst. 2 o. z. je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.12. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byla žalovanému uložena povinnost k vrácení přijaté a dosud nevrácené jistiny ve výši 23 800 Kč, jež při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru představuje bezdůvodné obohacení ve formě majetkového prospěchu získaného bez z právního důvodu, který je žalovaný povinen vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný bezdůvodné obohacení nevrátil, přechází na žalovaného, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. Je na žalovaném, aby soudu prokázal, že zaplatil řádně a včas. Žalovaný však nic takového netvrdí, ani neprokazuje. Ve zbytku soud žalobu vzhledem k neplatnosti smlouvy zamítl.13. Nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení pak vyplývá z ustanovení § 517 odst. 1 věty první o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 142/1994 Sb. (k tomu soud uvádí, že žalovaný byl vyzván k plnění žalobou doručenou mu dne 17. 2. 2025, a ve smyslu ustanovení § 563 o. z. je v prodlení od 18. 2. 2025).14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když žalobkyně nebyla v řízení převážně úspěšná. Bylo by tedy její povinností uhradit náklady straně žalované, která ovšem zůstala procesně neaktivní, a tudíž jí žádné doložitelné náklady nevznikly.