1 C 122/2025-11 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 34 942 Kč s příslušenstvím jako nevypořádaných nároků ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, a žalovaným dne 30. 1. 2008.2. Žalovaný, ačkoli mu byly žaloba i předvolání k jednání řádně doručeny do vlastních rukou, se k jednání bez omluvy nedostavil a k věci se nevyjádřil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:4. Dne 30. 1. 2008 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným smlouvu o půjčce, na jejímž základě byla žalovanému v hotovosti poskytnuta suma 27 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutou půjčku zaplatit poplatek 18 792 Kč (viz smlouva o půjčce). Celkovou sumu 45 792 Kč měl žalovaný splatit v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 864 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze 10 850 Kč.5. Smlouvou o postoupení pohledávek mezi žalobkyní a její právní předchůdkyní ze dne 21. 9. 2023 ve spojení se seznamem postoupených pohledávek pohledávky za žalovanou přešly na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně výňatku ze seznamu postoupených pohledávek).6. Z veřejného výpisu z ARAD – systému časových řad České národní banky se podává, že průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů v měsíci lednu 2008 činila 13,33 %.7. Protože v projednávané věci se jedná o nároky vzniklé ze smlouvy uzavřené před 1. 1. 2014, kdy nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, řídí se podle jeho ustanovení § 3028 odst. 3 právní poměry účastníků právní úpravou účinnou do 31. 12. 2013. Právně byla proto věc posouzena též podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).8. Podle ustanovení § 657 o. z. přenechává věřitel smlouvou o půjčce dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 o. z. lze při peněžité půjčce dohodnout úroky.9. Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům (§ 39 o. z.).10. Vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu (§ 41 o. z.).11. Soud při aplikaci shora citovaných ustanovení občanského zákoníku na tento případ dospěl k závěru, že smluvní ujednání (poplatek za poskytnutí úvěru zjevně plní funkci úroků, neboť žalobkyně nesdělila žádné konkrétní důvody, které by svědčily o tom, že nejde o platby, které typicky vznikají jakékoli úvěrující instituci, a které by měly být odlišné od peněžité odměny za půjčení peněz, kterou úrok je) ve smlouvě o půjčce se zjevně příčí dobrým mravům, a smlouva je proto ve smyslu ustanovení § 39 a § 41 o. z. absolutně neplatná. Ujednání, aby právní předchůdkyně žalobkyně půjčující žalovanému částku 27 000 Kč obdržela jen na úrocích za 53 týdnů částku 18 792 Kč, je zjevně nepřiměřené, neodpovídající běžnému úvěrovému vztahu, a to i přes to, že žalobkyně je nebankovní institucí. Ani v případě nebankovní instituce totiž není možné připustit, že sjednání úroku v uvedené výši ještě odpovídá dobrým mravům. V této souvislosti se připomíná, že v případě spotřebitelských úvěrů byla v době uzavření smlouvy průměrná úroková sazba toliko 13,33 %, tedy významně nižší než v projednávaném případě. Smlouva jako celek zakládá nevýhodný vztah vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, a z tohoto důvodu je nutné pokládat danou smlouvu o zápůjčce jako celek za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy (viz též rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 27. 9. 2022, č. j. , spisová značka, ).12. Jestliže soud vyhodnotil smlouvu jako absolutně neplatnou a bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 27 000 Kč, má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 451 o. z. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by žalobkyni uhradil cokoliv nad rámec částky 10 850 Kč či že by povinnost zanikla jiným způsobem. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný úvěr nezaplatil, totiž přechází na žalovaného, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že žaloba je v rozsahu částky 16 150 Kč důvodná a v této části jí proto vyhověl, ve zbytku musela být ze shora uvedených důvodů zamítnuta.13. Nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení pak vyplývá z ustanovení § 517 odst. 1 věty první o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl vyzván k plnění žalobou doručenou mu dne 20. 6. 2025 a v prodlení je tedy ve smyslu § 563 o. z. od 22. 6. 2025.14. O lhůtě k plnění rozhodl soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, přičemž žalobkyně nebyla v řízení převážně úspěšná. Při poměřování úspěchu ve věci je dle přesvědčení soudu nezbytné přihlédnout nejen k jistině, nýbrž i k požadovanému příslušenství pohledávky, jelikož úspěch ve věci je nutné posuzovat ohledně celého předmětu sporu (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Bylo by tedy povinností žalobkyně uhradit náklady straně žalované, která ovšem zůstala procesně neaktivní, a tudíž jí žádné doložitelné náklady nevznikly.