1 C 209/2025-17 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 53 500 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne , datum, .2. Soud ve věci rozhodl bez jednání podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť žalobkyně s tím souhlasila. Žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na řádně doručenou výzvu, zda s rozhodnutím bez jednání souhlasí, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím bez jednání souhlasí. Věc je přitom možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:4. Dne , datum, uzavřeli účastníci smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč (viz potvrzení , právnická osoba, . ze dne 23. 2. 2026). Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 % denně za období od čerpání úvěru do poslední splátky. Splatnost poslední splátky připadala na 17. 4. 2025. V případě prodlení s úhradou jakékoliv jednotlivé splátky byla v čl. 8.1 smlouvy ujednána jednorázová sankce ve výši 500 Kč. Dle čl. 8.2.2. smlouvy byla dále sjednána smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně. V čl. 8.2.1 smlouvy byly dále ujednány úroky z prodlení - v případě prodlení trvajícího do 90 dní ode dne konečné splatnosti ve výši 0,5 % z nesplaceného zůstatku jistiny denně, či u prodlení trvajícího více než 90 dní ode dne konečné splatnosti ve výši 0,02 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně.5. Žalovaný na úvěr ničeho nesplatil a dostal se do prodlení. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný úvěr nezaplatil, přechází na žalovaného, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. Je na žalovaném, aby soudu prokázal, že zaplatil řádně a včas. Žalovaný však nic takového netvrdí, ani neprokazuje.6. Z veřejného výpisu z ARAD – systému časových řad České národní banky se podává, že průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami nefinančním podnikům v měsíci září 2023 činila 5,55 %.7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán (§ 2399 odst. 1 občanského zákoníku).9. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.11. Týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas (§ 576 občanského zákoníku).12. Soud při aplikaci shora citovaných ustanovení občanského zákoníku na tento případ dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků ve smlouvě o úvěru se zjevně příčí dobrým mravům, a smlouva o úvěru je proto ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1, § 588 a § 576 občanského zákoníku v této části absolutně neplatná. Ujednání, aby žalobkyně úvěrující žalovaného částkou 30 000 Kč obdržela na úrocích za 70 dnů částku 21 000 Kč, je zjevně nepřiměřené, neodpovídající běžnému úvěrovému vztahu, a to i přes to, že žalobkyně je nebankovní institucí. Ani v případě nebankovní instituce totiž není možné připustit, že sjednání úroku v uvedené výši ještě odpovídá dobrým mravům. V této souvislosti se připomíná, že průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami nefinančním podnikům v době poskytnutí úvěru činila pouze 5,55 %. Jako neplatné ze stejných důvodů hodnotí soud i ujednání o výši smluvního úroku z prodlení mnohonásobně převyšujícího sazbu zákonného úroku z prodlení.13. Pokud se jedná o právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty, pak žalobkyni toto právo nenáleží, jelikož výše jednotlivých dílčích splátek (za jejichž neuhrazení by měla žalobkyně na smluvní pokutu nárok) s ohledem na celkovou nepřiměřenou částku, která měla být z titulu předmětné smlouvy žalovaným žalobkyni splacena, byla také nepřiměřená, odporující dobrým mravům, a tedy neplatná. Žalobkyni tedy svědčí pouze právo na vrácení jistiny úvěru ponížené o případné žalovaným uhrazené splátky a zaplacení přiměřených úroků, tedy obvyklých úroků požadovaných za úvěry poskytované bankami v místě bydliště dlužníka, nikoliv nárok na smluvní pokutu v důsledku nedodržení splátek, jež byly zároveň splátkami nepřiměřeně vysokého úroku. Bylo-li neplatné ustanovení o výši úroků (byť oddělené od úvěrové smlouvy), musela být v takovém případě neplatná i část dohody o splátkovém kalendáři a nemohlo dojít k porušení povinnosti žalovaného trestané smluvními pokutami (viz rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 5. 2021, č. j. 8 Co 440/2021-98).14. Na základě shora uvedených důkazů soud uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil dlužnou jistinu úvěru ve výši 30 000 Kč, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně mu úvěr poskytla a žalovaný jej ani přes výzvu řádně nesplatil. Současně byla žalovanému uložena povinnost zaplatit přiměřené úroky (obvyklé úroky požadované bankami za úvěry poskytované v době uzavření smlouvy) z dlužné částky úvěru.15. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení pak vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. Jelikož je neplatná i část dohody o splátkovém kalendáři – ujednání o jednotlivých splátkách (viz odst. 13), znamená to, že nedošlo ke sjednání doby splatnosti úvěru, a žalovaný byl proto podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku poskytnuté peněžní prostředky povinen vrátit do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Za takovou žádost je v daném případě třeba považovat až předžalobní výzvu, která byla do sféry žalovaného doručena dne 15. 8. 2025 (žalovaný zmařil její doručení). Žalovaný tedy byl povinen úvěr vrátit do 15. 9. 2025 a od 16. 9. 2025 je v prodlení.16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyni, která měla ve věci částečný úspěch v rozsahu 56 % (přiznáno 30 000 Kč z nárokovaných 53 500 Kč) a neúspěch v rozsahu 44 %, přiznal soud náhradu účelně vynaložených nákladů v rozsahu 12 % z celkových nákladů, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 140 Kč, z odměny zástupce za 3 úkony právní služby po 3 260 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) podle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ze 3 tzv. režijních paušálů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhrady odpovídající 21 % DPH ve výši 2 337,30 Kč. Plná náhrada nákladů by tak činila 15 607,30 Kč a 12 % z ní představuje 1 872,88 Kč.17. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.