1 C 225/2025-16 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 73 340 Kč s příslušenstvím jako nevypořádaných nároků ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, a žalovaným dne , datum, .2. Soud věc rozhodl bez jednání podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť žalobkyně s tím souhlasila. Žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím bez jednání souhlasí, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Ve věci je přitom možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:4. Dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutý úvěr zaplatit celkem sumu 30 423 Kč, přičemž tato částka představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 28 923 Kč a částku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč. Tuto sumu se žalovaný zavázal uhradit v 21 měsíčních splátkách po 3 037 Kč, přičemž poslední splátka měla činit 3 022 Kč. Dále se žalovaný zavázal zaplatit doplňkové pojištění ve výši 3 339 Kč.5. Částka 30 000 Kč byla na účet žalovaného připsána dne 7. 4. 2023 (viz potvrzení ČSOB, a. s., ze dne 10. 3. 2026).6. Žalovaný na svůj dluh ze smlouvy o úvěru zaplatil celkem částku 3 037 Kč (viz tabulku umoření).7. Smlouvou o postoupení pohledávek mezi žalobkyní a její právní předchůdkyní ze dne , datum, ve spojení se seznamem postoupených pohledávek pohledávky za žalovanou přešly na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně výňatku ze seznamu postoupených pohledávek).8. Z veřejného výpisu z ARAD – systému časových řad České národní banky se podává, že průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů v měsíci dubnu 2023 činila 9,43 %.9. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán (§ 2399 odst. 1 občanského zákoníku).11. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13. Týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas (§ 576 občanského zákoníku).14. Soud při aplikaci shora citovaných ustanovení občanského zákoníku na tento případ dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků ve smlouvě o úvěru se zjevně příčí dobrým mravům, a smlouva o úvěru je proto ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1, § 588 a § 576 občanského zákoníku v této části absolutně neplatná. Ujednání, aby právní předchůdkyně žalobkyně úvěrující žalovaného částkou 30 000 Kč obdržela jen na úrocích za 21 měsíců částku 30 423 Kč, je zjevně nepřiměřené, neodpovídající běžnému úvěrovému vztahu, a to i přes to, že žalobkyně je nebankovní institucí. Ani v případě nebankovní instituce totiž není možné připustit, že sjednání úroku v uvedené výši ještě odpovídá dobrým mravům. V této souvislosti se připomíná, že v případě spotřebitelských úvěrů byla v dubnu 2023 průměrná úroková sazba toliko 9,43 %, tedy významně nižší než v projednávaném případě.15. Soud v této souvislosti konstatuje, že za úrok v daném případě považuje nejen částku, která tak byla výslovně sjednána, nýbrž i úplatu za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, neboť žalobkyně nesdělila žádné konkrétní důvody, které by svědčily o tom, že nejde o platby, které typicky vznikají jakékoli úvěrující instituci, a které by měly být odlišné od peněžité odměny za půjčení peněz, kterou úrok je.16. Žalobkyni tedy svědčí pouze právo na vrácení jistiny úvěru ponížené o žalovaným uhrazené splátky a zaplacení přiměřených úroků, tedy obvyklých úroků požadovaných za úvěry poskytované bankami v místě bydliště dlužníka (k tomu viz rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 5. 2021, č. j. 8 Co 440/2021-98).17. Na základě shora uvedených důkazů soud uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil dlužnou jistinu úvěru ve výši 26 963 Kč a dlužný poplatek za pojištění ve výši 3 339 Kč, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně úvěr poskytla a žalovaný jej ani přes výzvu řádně nesplatil. Rovněž poplatky za službu pojištění byly řádně sjednány. Následně byly pohledávky postoupeny žalobkyni, která je proto aktivně legitimována k podání žaloby. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaná úvěr nezaplatila, přechází na žalovaného, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. Je na žalovaném, aby soudu prokázal, že zaplatil řádně a včas. Žalovaný však nic takového netvrdí, ani neprokazuje. Současně byla žalovanému uložena povinnost zaplatit přiměřené úroky (obvyklé úroky požadované bankami za úvěry poskytované v době uzavření smlouvy) z dlužné částky úvěru, tak jak byl postupně umořován.18. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení pak vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády číslo 351/2013 Sb.19. Jelikož je neplatná i část dohody o splátkovém kalendáři – ujednání o jednotlivých splátkách, znamená to, že nedošlo ke sjednání doby splatnosti úvěru, a žalovaný byl proto podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku poskytnuté peněžní prostředky povinen vrátit do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Za takovou žádost je v daném případě třeba považovat až předžalobní výzvu, která byla žalovanému doručena dne 20. 11. 2025. Žalovaný tedy byl povinen úvěr vrátit do 22. 12. 2025 a od 23. 12. 2025 je v prodlení. Dřívější doručení výzvy nebylo soudu doloženo.20. O lhůtě k plnění rozhodl soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, přičemž žalobkyně nebyla v řízení převážně úspěšná. Při poměřování úspěchu ve věci je dle přesvědčení soudu nezbytné přihlédnout nejen k jistině, nýbrž i k požadovanému příslušenství pohledávky, jelikož úspěch ve věci je nutné posuzovat ohledně celého předmětu sporu (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Bylo by tedy povinností žalobkyně uhradit náklady straně žalované, která ovšem zůstala procesně neaktivní, a tudíž jí žádné doložitelné náklady nevznikly.