Okresní soud v Prachaticích 1 C 40/2026-18 – Náklady řízení

Žalobkyně se domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 18 078 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne , datum, .2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně se z účasti omluvila, žalovaný nikoliv. Ve věci proto bylo v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, rozhodnuto bez přítomnosti účastníků.4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav.5. Dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 14 000 Kč (což bylo soudem zjištěno ze smlouvy o úvěru). Peněžní prostředky byly žalovanému připsány dne , datum, na jeho bankovní účet (viz potvrzení , právnická osoba, . ze dne 30. 6. 2026). Žalovaný však žalobkyni na splátkách úvěru neuhradil ničeho.6. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a žalobkyně je proto aktivně legitimována k podání žaloby (což bylo soudem zjištěno z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek vč. dodatku, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky v předžalobní výzvě).7. Protože jde o spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zabýval se soud nejprve tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 téhož zákona neplatnost smlouvy, k níž soud přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Žalobkyně sice v obecné rovině popsala proces ověření úvěruschopnosti, avšak nedoložila, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného v této konkrétní věci. Žalobkyně neprokázala, zda byla ověřena výše příjmů a výdajů žalovaného. Ani skutečnost, že žalovaný byl lustrován v příslušných dlužnických registrech, pak soud při absenci získání konkrétních a hodnověrných informací o příjmech a výdajích žalovaného nepovažuje za dostačující a souladnou s pravidly řádného posouzení úvěruschopnosti.12. Protože nebylo prokázáno, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru byla ze strany právní předchůdkyně dostatečným způsobem posouzena úvěruschopnost žalovaného, shledal soud smlouvu o úvěru neplatnou, a proto, pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, žalobu zamítl.13. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byla žalovanému uložena povinnost k vrácení přijaté a dosud nevrácené jistiny v přiměřené lhůtě, za kterou soud považuje splátky ve výši 700 Kč měsíčně (s ohledem to, že žalovaný se zavázal hradit splátky ve výši 5 % z jistiny a úroku přirostlého za předcházejících 30 dnů, a s přihlédnutím k jeho procesní pasivitě lze takovou výši splátky považovat za přiměřenou), avšak pod ztrátou výhody splátek, tedy že nezaplacením, byť jediné splátky řádně a včas se stává celý dluh splatným. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný jistinu nevrátil, přechází na žalovaného, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. Je na žalovaném, aby soudu prokázal, že zaplatil řádně a včas. Žalovaný však nic takového netvrdí, ani neprokazuje.14. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která není odvislá od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka – spotřebitele; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Proto soud žalobkyni nepřiznal ani nárok na úroky z prodlení.15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 18 078 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 18 078 Kč od 11. 8. 2025 do zaplacení. Ke dni vyhlášení rozsudku činilo uplatněné příslušenství 2 004,92 Kč, celková hodnota uplatněného nároku tak představovala 20 082,92 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 14 000 Kč, tedy z 70 %, zatímco žalovaný byl úspěšný z 30 %. Převážný úspěch žalobkyně tak činí 40 %. Účelně vynaložené náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny zástupkyně za tři úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a ze tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Celkové náklady řízení činí 2 300 Kč, jejich 40 % představuje částka 920 Kč). Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Jednotlivé žaloby, jak je soudu z rozhodovací činnosti známo, se v zásadě liší jen údaji o žalovaných a žalované částce. Žaloby mají podobu vzoru, který se v jednotlivých dílčích případech odlišuje jen v minimální míře, a to pouze takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován, avšak základ právní argumentace včetně její stylizace a formálního vyjádření zůstává totožný, pouze případně jen s drobnými odchylkami.