2 C 167/2025-83 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu po žalovaném domáhala zaplacení částky 133 969 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne 10. 12. 2024 smlouvu o úvěru č. , číslo, . Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po 6 124 Kč. Žalovaný neplnil své závazky řádně a včas, dostal se do prodlení s úhradou jednotlivých splátek. Z tohoto důvodu došlo ke dni 27. 4. 2025 v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru a současně žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě celé dlužné částky. Do data zesplatnění celého úvěru uhradil žalovaný dne 22. 1. 2025 částku 6 124 Kč a následně ještě dne 12. 3. 2025 částku 3 000 Kč. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě uvádí, že prověřila příjmy žalovaného ve výši 22 692 Kč z potvrzení o příchozích úhradách, při ověřování výdajů vycházela z tvrzení žalovaného, který uvedl, že jeho výdaje činí 4 860 Kč jako výdaj na životní minimum a výdajů na bydlení ve výši 4 621 Kč, které žalobkyně nijak neověřovala. Dále žalobkyně tvrdí, že žalovaného prověřila lustrací v SOLUS a NRKI.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že svůj dluh uznává, ale není schopen platit tak vysokou výši splátky, jeho poměry mu umožňují platit částku 3 000 Kč – 4 000 Kč měsíčně.3. S ohledem na nutnost ověření úvěruschopnosti žalovaného v projednávané věci nebylo možné ve věci vydat rozsudek pro uznání žalovaného, jelikož věc bylo nutné řádně projednat.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný uzavřel dne 10. 12. 2024 s žalobkyní prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru (zjištěno návrhu na uzavření smlouvy, z prohlášení klienta, z podpisu na dálku smlouvy o spotřebitelském úvěru, ze základních informací o klientovi, z důkazu o odeslání 1 Kč a dokladu o vyplacení) a následně dodatek č. , číslo, ke smlouvě (zjištěno z dodatku č. , číslo, k návrhu smlouvy o úvěru, důkazu o odeslání 1Kč a informace o vyplacení). Na základě této smlouvy ve znění dodatku žalovaný čerpal peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč (zjištěno z výpisu z účtu a dokladu o vyplacení úvěru). Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po 6 124 Kč (zjištěno z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. , číslo, a seznamu splátek). Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 9 124 Kč (zjištěno z karty klienta). Žalobkyně žalovaného opakovaně upomínala k doplacení nesplacené části úvěru (zjištěno z výzvy k zaplacení ze dne 24. 3. 2025, výzvy k zaplacení ze dne 22. 4. 2025 a oznámení ze dne 27. 4. 2025). Dne 22. 9. 2025 byla žalovanému ještě zaslána předžalobní upomínka (zjištěno předžalobní upomínky ze dne 22. 9. 2025 včetně dokladu o odeslání).5. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).7. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje okamžik vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je kromě ochrany spotřebitele i postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o. z.“). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (více viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, )8. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. , Anonymizováno, , který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.12. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.13. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak