106 C 32/2019-215 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce podal proti žalované návrh, kterým se domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Uvedl, že dne [datum] mu Policie České republiky sdělila podezření z přečinu porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zák. Usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum] bylo trestní stíhání zastaveno, neboť skutek není trestní činem a není důvod k postoupení. Žalobce uvedl, že s ohledem na toto usnesení je zřejmé, že usnesení o zahájení trestní stíhání bylo nezákonné, když tímto nezákonným rozhodnutím vznikla žalobci nemajetková újma ve výši [částka], kterou žalobce požaduje nahradit. Žalobce uvedl, že zahájení trestní stíhání vnímal jako významný zásah do svého soukromého a osobního života, do své cti a dobré pověsti. Vliv trestní stíhání cítil na své osobě po dobu téměř jednoho a půl roku v několika oblastech – psychické problémy, problémy v rodině, deziluze z fungování právního systému, ztráta veřejné prestiže a zkomplikování podnikání, když trestní stíhání bylo vedeno v souvislosti s jeho podnikáním v oblasti provozování taxislužby. Zahájení prošetřování i samotné trestní stíhání bylo mediálně opakovaně prezentováno široké veřejnosti, například v internetovém deníku iDnes dne [datum] a [datum], které čtou denně sta tisíce osob, internetovém deníku [obec] deník dne [datum] a [datum] a v neposlední řadě i na Facebooku v Týdeníku Policie dne [datum] O tom, že trestní stíhání bylo zrušeno, se však veřejnost žádným způsobem nedozvěděla, nedošlo tak žádným způsobem k veřejnému očištění dobrého jména žalobce a jeho společnosti provozující taxi službu. Žalobce uvedl, že se velmi obtížně psychicky vyrovnával s tím, že je trestně stíhán za jednání, kterého se nedopustil. Dlouhodobě se snažil budovat dobré jméno své [právnická osoba], která provozuje službu [anonymizována dvě slova]. Nepravdivým obviněním, které bylo opakovaně veřejně prezentováno, došlo k významnému záznamu do osobnostních práv žalobce. Vlivem nezákonného rozhodnutí o trestní stíhání žalobce, odmítli jeho obchodní partneři s ním, resp. se [právnická osoba], která provozovala a provozuje taxislužbu, uzavřít smlouvy na financování nákupu nových vozidel taxislužby a tímto došlo k závažnému omezení možnosti rozvoje společnosti a zisku žalobce. Žalobce vlivem trestní stíhání nedostal požadované úvěry na rozšíření podnikání a musel do svého podnikání přibrat společníky, kdy tento krok jej významně finančně poškodil. Žalobce uvedl, že po sdělení obvinění se jeho psychický stav zhoršil. [příjmení] se v noci a nemohl usnut, výrazným způsobem byla narušena jeho schopnost koncentrace, měl obavu o finanční existenci své osoby a své rodiny a v důsledku trestní stíhání, nejistoty a tlaku, který byl vyvíjen, se žalobci téměř rozpadl jeho rodinný život. Náhradu nemajetkové újmy žalobce uplatnil dne [datum] u žalované, a přestože již uplynula šestiměsíční lhůty, kdy měla žalovaná o nároku žalobce rozhodnout, neobdržel žalobce do data podání žaloby od žalované žádný přípis. 2. Ještě před jednáním ve věci samé vzal žalobce svůj návrh na zaplacení částky [částka] zpět, a to s odůvodněním, že po podání žaloby dne [datum] s odkazem na ukončení vnitřního šetření žalované obdržel žalobce částku ve výši [částka]. Žalobce uvedl, že nadále trvá na projednání žaloby, neboť uhrazená částka se jeví s ohledem na významný zásah do jeho osobnostních práv jako zcela nedostatečná. Soud postupoval podle § 96 o.s.ř. a řízení v této části zastavil. 3. V doplňujícím podání žalobce uvedl, že usnesením o zahájení trestní stíhání bylo zasaženo do jeho práv garantovaných v čl. 10 Listiny základních práv a svobod, zejména do práva na zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a práva na soukromí. Žalobce uvedl, že k zahájení trestní stíhání nedal žádný důvod, když nemohlo v žádném případě dojít k záměně dříve registrované ochranné známky [příjmení] [příjmení], neboť žalobce tuto nepoužíval, používal označení [anonymizováno 9 slov], [příjmení] [anonymizováno], kdy tato označení v žádném případě nejsou shodná se slovní ochrannou známkou [příjmení] [příjmení]. Žalobce poukázal na to, že ačkoliv v červnu 2017 předložil znalecký posudek, který jednoznačně konstatoval, že se nemůže jednat o trestní čin, pro který je stíhán, došlo k zastavení trestní stíhání až v okamžiku, kdy byl spis opakovaně předložen státnímu zástupci. 4. Žalovaná s návrhem na zaplacení žalované částky nesouhlasila a navrhla jeho zamítnutí. Ve svém písemném vyjádření k návrhu žalobce uvedla, že má za nesporný průběh a výsledek trestní řízení a je dále nesporné splnění obligatorní podmínky uplatnění nároku u žalované podáním doručeným dne [datum]. V rámci mimosoudního projednání žalobce uplatnil nárok na náhradu majetkové škody, který však není předmětem žaloby. Po podání žaloby žalovaná předběžné projednání nároku ukončila a to tak, že za dostačující formu kompenzace nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestní stíháním shledala konstatování porušení práva, omluvu a přiznání peněžitého zadostiučinění ve výši [částka]. Žalovaná má za to, že konstatování porušení práva, omluva a poskytnutí zadostiučinění v penězích ve výši [částka] je v daném případě dostačující formou kompenzace. Uvedla, že při stanovení formy a výše zadostiučinění je třeba přihlédnout k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo, je třeba zohlednit důvody, pro které k zastavení trestní stíhání nebo zproštění obžaloby došlo a je třeba vycházet z toho, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. Pokud se jedná o povahu trestní věci, byl žalobce stíhán pro trestný čin porušení práv k ochranné známce a jiným označením dle § 268 odst. 1 tr. zák., kdy šlo o druh trestné činnosti, který nemá ve společnosti výrazně dehonestující charakter, jako je tomu například u násilné trestné činnosti. Vliv délky trestní řízení na vznik nemajetkové újmy byl dle názoru žalované spíše menší, neboť trestní stíhání žalobce trvalo po dobu cca 1 rok a 10 měsíců, což lze považovat za dobu přiměřenou. V dané věci je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že věc byla do jisté míry právně i skutkově složitá, ve věci byly vypracovány znalecké posudky a ve věci byl dán i zahraniční prvek. Pokud se jedná o konkrétní zásah do sféry žalobce, došlo ze strany žalobce k prokázání újmy okrajově. Stran tvrzené medializace trestní stíhání žalobce žalovaná uvedla, že porušení presunkce neviny ze strany médií nelze přičítat k tíži státu. Je třeba upozornit na skutečnost, že vznik nemajetkové újmy žalobce odvozuje především z poškození dobrého jména [právnická osoba], jejímž je jediným jednatele. V daném případě však byl trestně stíhán žalobce jako fyzická osoba, nedošlo k trestní stíhání právnické osoby, takže nemohlo dojít k ovlivnění podnikatelské činnosti [právnická osoba] Ačkoliv žalobce vystupoval jménem uvedené obchodní společnosti, nenesla vozidla, která byla provozována v [obec] za účelem taxislužby a která jsou zachycena na fotografiích v trestní spise, označení této společnosti. 5. V doplňujícím písemném vyjádření žalovaná uvedla, že porušení práva v neprospěch žalobce konstatovala dopisem ze dne [datum], písemně se mu omluvila a poskytla částku [částka] Trestní stíhání trvalo 22 měsíců a zadostiučinění bylo poskytnuto ve výši [částka] za každý měsíc, a to s přihlédnutím závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Poukázala na to, že žalobce byl stíhán pro trestní čin, který není závažným trestný činem, jako jsou například trestné činy proti životu a zdraví, žalobci jako osobě dosud netrestané nehrozil nepodmíněný trest odnětí svobody, žalobce nebyl stíhán vazebně a trestný čin, pro který byl stíhán, nepodléhá téměř vůbec společenskému odsouzení. Délka trestní řízení byla kromě nutnosti dožádání slovenským orgánům činný v trestní řízení ovlivněna i délkou řízením Úřadu průmyslového vlastnictví při zapsání ochranné známky [anonymizováno] v kroužku. Žalovaná uvedla, že žalobce byl ve [právnická osoba] pouze jednatele (nikdy ne společníkem), společníkem byla nejprve [právnická osoba] a později od roku 2014 [právnická osoba] I pokud by byl žalobce společníkem, definičním znakem právnických osob je mimo jiné majetková samostatnost a společníci jednotlivých obchodních společností nejsou spolumajiteli majetku obchodní společnosti, ten je pro ně majetkem cizím. To platí i přes skutečnost, že se jinak na veřejnosti běžně mluví o tzv.„ vlastnících“ těchto společností. Žalobce tedy nemůže požadovat náhradu škody vzniklé jinému subjektu, a to ani tehdy, je-li tímto subjektem společnost s ručeným omezeným, jejímž by byl jediným společníkem. Žalovaná současně poukázala na to, že žalobce byl souběžně trestán pro jiný trestný čin, a to od roku 2013 za zločin zjednání výhody při zadání veřejné z