11 C 122/2021-56 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 11.2.2021 domáhala proti žalované zaplacení částky 42.957 Kč s příslušenstvím, a to z titulu dluhu z úvěrové smlouvy [číslo] (žádost o úvěr ID [číslo]) ze dne 18.11.2019. Návrh odůvodnila tím, že jako věřitel poskytla žalované úvěr ve výši 30.000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit ve 24 splátkách dle splátkového kalendáře spolu se sjednaným poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 990 Kč. Na úvěr však neuhradila ničeho, svůj závazek hradit úvěr řádně a včas tak porušila, a proto žalobkyně ke dni 6.4.2020, dopisem ze dne 17.2.2020, úvěr zesplatnila. Dlužná částka pak sestává z neuhrazené jistiny ve výši 30.000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 990 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 495 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 245 Kč, úroků ve výši 5.880 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 560 Kč a smluvních pokut ve výši 4.588 Kč. K výzvě soudu ohledně prokázání posouzení schopnosti žalované jako spotřebitele splácet poskytnutý úvěr žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru byla prověřována bonita žalované důsledným zjišťováním jejího kreditního skóre, neboli credit scoringu. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Tímto je zjištěn limit nejvyšší měsíční splátky. Zohledňováno je rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti, příjem partnera, příp. další skutečnosti, využívány jsou úvěrové registry SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. U žalované nebyla zjištěna žádná vyživovací povinnost, výše čistého měsíčního příjmu jako zaměstnance činila 29.000 Kč, výdaje na domácnost 16.500 Kč a příjmy ostatních členů domácnosti 20.000 Kč. 2. Usnesením č.j. 11 C 122/2021-48 ze dne 29.7.2021 soud žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a zároveň ji poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo žalované včetně žaloby doručeno dne 24.8.2021 (vhozením do domovní schránky). Žalovaná se ve stanovené lhůtě k postupu dle ust. § 115a o. s. ř. nevyjádřila, s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila žalobkyně již v žalobě. Soud proto v souladu s § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání, vycházel přitom z obsahu spisu a předložených důkazů. 3. Úvěrovou smlouvou (ID žádosti [číslo]) ze dne 18.11.2019 bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30.000 Kč, který se zavázala splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 990 Kč ve 24 měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře, který byl součástí smlouvy; celkem se zavázala splatit 45.031 Kč. 4. Dopisem ze dne 6.4.2020 žalobkyně žalovanou vyzvala ke splacení celého úvěru ve výši 39.369 Kč ve lhůtě do 14 dnů od sepsání výzvy. 5. Poskytnutí úvěru, splácení a konečnou výši dluhu žalobkyně doložila výpisy z účtu. <i>6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Dle ust. § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>8. Dle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle ust. § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>9. Dle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>10. Dle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 11. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je důvodný pouze z části. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. 12. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalované předložila pouze printscreeny ze systému žalobkyně, ze kterých nebylo zjištěno, že na žalovanou byla vedena exekuce. Ohledně příjmu žalované, příjmů ostatních členů domácnosti a zejména prověření dalších výdajů žalované (např. nájem, inkaso a pod.) se omezila na doplnění tvrzení o tom, že vycházela z údajů uvedených žalovanou. V případě žalované neměla pochybnosti o její schopnosti poskytnutý úvěr splácet. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 /2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU /1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Příjmy ani žádné běžné výdaje žalované (nájem, inkaso, telefon, výdaje spojené se zdravotním stavem a pod.), nebyly nikterak blíže zjišťovány a zejména ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Žalobkyně poskytla žalované částku 30.000 Kč, žalovaná do současné doby ničeho neuhradila, a proto soud žalované uložil zaplatit žalobkyni poskytnutou jistinu ve výši 30.000 Kč s úrokem z prodlení, jehož výše je v souladu s § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku potom žalobní návrh zamítl. 13. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně byla v řízení úspěšná jen částečně. Předmětem sporu byla částka 42.957 Kč s příslušenstvím, úspěch měla žalobkyně co do částky 30.000 Kč, tj. do 70 %, proto soud rozhodl tak, že žalovaná je povinna žalobkyni nahradit poměrnou část nákladů řízení. Jejich výše je představována soudním poplatkem ve výši 1.484 Kč, 3,5 úkony právní služby po