11 C 146/2021-48 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou proti žalované dne 15.3.2021 domáhala zaplacení částky 61.093,63 Kč, dále požadovala přiznat příslušenství této pohledávky, tj. kapitalizovaný (vypočtený) úrok z prodlení ve výši 1.213,20 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 10.707,54 Kč, smluvní úrok ve výši 26,28 % p.a. z částky 59.551,63 Kč od 13.3.2021 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 61.093,63 Kč od 13.3.2021 do zaplacení. Uvedla, že uzavřela dne 10.5.2018 s žalovanou úvěrovou smlouvu [číslo] dle níž byla oprávněna čerpat revolvingový úvěr [číslo] ve výši sjednaného úvěrového rámce, který činil 60.000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené v uvěrové smlouvě, a to 4 % z aktuální dlužné částky. V průběhu trvání úvěrového vztahu vyčerpala částku 69.191,70 Kč. Na poskytnutý úvěr uhradila částku 22.613,92 Kč, která byla započítána na úrok, jistinu a poplatky dle splátkového kalendáře. Žalovaná porušila svůj závazek hradit úvěr řádně a včas, byla proto vyzvána k úhradě dlužných splátek a zároveň byl poučena o nutnosti okamžitého splacení celé dlužné částky v případě, že dlužné splátky nebudou uhrazeny ve stanovené lhůtě. Dlužné splátky neuhradila a úvěr tak byl zesplatněn ke dni 30.11.2020. Žalovaná byla vyzvána ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 30.11.2020, na svůj dluh již ničeho neuhradila. Žalobkyně tak eviduje ke dni sepsání žaloby za žalovanou pohledávku ve výši 61.093,63 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 59.551,63 Kč, poplatků ve výši 312 Kč, nákladů na vymáhání 230 Kč a smluvních pokut ve výši 1.000 Kč. K výzvě soudu ohledně prokázání posouzení schopnosti žalované jako spotřebitele splácet poskytnutý úvěr žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru byla prověřována bonita žalované důsledným zjišťováním jejího kreditního skóre, neboli credit scoringu. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Tímto je zjištěn limit nejvyšší měsíční splátky. Zohledňováno je rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti, příjem partnera, příp. další skutečnosti, využívány jsou úvěrové registry SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. U žalované nebyla zjištěna žádná vyživovací povinnost, výše čistého měsíčního příjmu (důchod) činila 13.500 Kč, výdaje na domácnost 16.200 Kč a příjmy ostatních členů domácnosti 18.000 Kč. Dle zjištěných dat měla žalovaná další 4 úvěry s měsíčními splátkami celkem 6.445 Kč. 2. Usnesením č.j. 11 C 146/2021-38 ze dne 30.7.2021 soud žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a zároveň ji poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo žalované včetně žaloby doručeno dne 6.10.2021 (vhozením do domovní schránky). Žalovaná se ve stanovené lhůtě k postupu dle ust. § 115a o. s. ř. nevyjádřila, s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila žalobkyně již v žalobě. Soud proto v souladu s § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání, vycházel přitom z obsahu spisu a předložených důkazů. 3. Ze smlouvy o hotovostním úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 10.5.2018 bylo zjištěno, že mezi účastníky řízení byla uzavřena úvěrová smlouva na základě, které se žalobkyně zavázala poskytnou žalované bezúčelový revolvingový úvěr do výše úvěrového limitu 60.000 Kč, současně byla sjednána úroková sazba ve výši 26,28 % p.a. Přímo ve smlouvě byly uvedeny důsledky nesplácení úvěru a žalovaná celou smlouvu i spolu s uvedenými důsledky tj. s výší nákladů na upomínání, smluvními pokutami a úroky z prodlení podepsala dne 10.5.2018 Součástí smlouvy byly i úvěrové podmínky. Dopisem ze dne 30.11.2020 byla vyzvána ke splacení celého úvěru ve výši 67.887,94 Kč do 14 dnů. Rovněž předžalobní výzvou k plnění ze dne 17.12.2020 byla žalovaná vyzývána právním zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky v celkové výši 68.649,86 Kč do 7 dnů. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad k předmětné úvěrové smlouvě bylo prokázáno, že žalovaná od 31.8.2019 čerpala poskytnutý úvěr do úvěrového limitu, tento od počátku řádně nesplácela a úplně hradit přestala od července 2020 a dluží částku 73.01,37 Kč, z toho na jistině 59.551,63 Kč. <i>4. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>5. Dle ust. § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>6. Dle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle ust. § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>7. Dle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>8. Dle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 9. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je důvodný pouze z části. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. 10. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalované předložila pouze printscreeny ze systému žalobkyně, ze kterých nebylo zjištěno, že na žalovanou byla vedena exekuce. Ohledně příjmu žalované, příjmů ostatních členů domácnosti a zejména prověření dalších výdajů žalované (např. nájem, inkaso a pod.) se omezila na doplnění tvrzení o tom, že vycházela z údajů uvedených žalovanou. V případě žalované neměla pochybnosti o její schopnosti poskytnutý úvěr splácet. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 /2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU /1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nález