11 C 171/2021-61 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou k podepsanému soudu dne 23.11.2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 35.360 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že účastníci uzavřeli dne 16.5.2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému téhož dne půjčila částku 36.360 Kč, tato se skládala z jistiny 20.000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 16.360 Kč. Žalovaný byl povinen půjčenou částku vrátit v pravidelných týdenních splátkách po 606 Kč, první splátka byla uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy vždy do sedmého dne od předchozí splátky, u každého úvěru je nejprve hrazeno na cenu půjčky (kapitalizovaný úrok) a poté na jistinu (půjčené peníze). Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, uhradil celkem 1.000 Kč, když při rozpočítání pravidelných plateb se tak žalovaný dostal do prodlení, pokud by splácel tuto částku v předepsaných týdenních splátkách, splatnost pohledávky nastala ke dni 6.6.2019 a datum prodlení ke dni 10.7.2020. Žalovaný žalobkyni na svůj dluh ani přes výzvu ničeho nezaplatil. 2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Žalovaný byl usnesením soudu ze dne 26.8.2021 vyzván ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jeho osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalobkyně s takovým postupem vyjádřila souhlas již v žalobě, žalovaný soudu ve stanovené lhůtě nezaslal své vyjádření, souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníku předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti žalobkyně a žalovaného. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Formulářem a Listinou nazvanou„ Smlouva o spotřebitelském úvěru“ [číslo] ze dne 16.5.2019 bylo prokázáno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit i se souhrnným poplatkem ve výši 16.360 Kč, když tento sestával z úroku ve výši 3.960 Kč, z poplatku za administrativní činnost ve výši 6.000 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.400 Kč. Úvěr měl být splacen v 60 týdenních splátkách po 606 Kč. Žalovaný svým podpisem na smlouvě stvrdil převzetí částky 20.000 Kč a to v hotovosti. 5. Z evidenční karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že má partnerku, je bez vyživovací povinnosti, má vysokoškolské vzdělání, pracuje na plný úvazek jako tlumočník u společnosti [právnická osoba] s měsíčním příjmem 21.920 Kč a výdaji ve výši 10.330 Kč (bydlení 4.420 Kč, životní minimum 4.410 Kč, jiné výdaje 1.500 Kč), vlastní automobil, nemá žádný úvěr. Žalovaným byl předložen pas. 6. Transakční historií bylo zjištěno, že žalovaný na předmětný dluh uhradil pouze částku ve výši 1.000 Kč. 7. Dopisem ze dne 5.6.2020 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 25.058 Kč do 9.7.2020. <i>8. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovaném poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>10. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>11. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 15. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. 16. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalované sdělila, že k posouzení úvěryschopnosti žalovaného využila databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, listiny uvedené v evidenční kartě klienta, kontrolou rodného čísla a občanského průkazu dálkovým systémem společnosti [právnická osoba], aktuálního počtu exekucí v Centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříkem, kontrolou platební historie klienta u žalobkyně, a dále vyhodnotila aktuální finanční situaci žalovaného a to i s ohledem lokalitu bydliště, příjmů a vědomostí a praxe z„ terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané lokalitě. Soud má však za to, že žalobkyně nepředložila žádné důkazy o tom, že skutečně v dané věci uváděné dotazy na jednotlivé databáze činila, navíc z evidenční karty klienta není zřejmé jaké konkrétní listiny žalovaný měl předkládat, přičemž žalobkyně k výzvě soudu předložila pouze tři výplatní pásky žalovaného za únor až duben 2019. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěryschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30.11.2016, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěryschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 20