11 C 227/2021-43 — Okresní soud v Pardubicích

Žalobce se žalobou doručenou k soudu dne 18.6.2021 se domáhal po žalovaném zaplacení částky 5.975,20 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že aktivní legitimace žalobce je dána na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.1.2021, která byla uzavřena mezi žalobcem a společností [právnická osoba], [IČO]. Původní věřitel a žalovaný uzavřeli dne 2.4.2019 smlouvu o bankovních produktech a službách, na jejímž základě se banka zavázala žalovanému zřídit a vést bankovní účet č. [bankovní účet] a poskytnout kontokorentní úvěr [anonymizováno], kterým umožnil žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 5.000 Kč. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a nepřekročit povolený limit. Nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky banky, Produktové podmínky kontokorentního úvěru a produktové podmínky běžného účtu. Žalovaný svou povinnost nesplnil, když překročil sjednanou výši úvěrového limitu a úvěr nesplácel řádně a včas. Banka tak využila svého práva, převedla aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu ve výši 5.975,20 Kč na nově zřízený úvěrový účet a oznámila to žalovanému, úvěr se stal splatným v celé výši ke dni 14.11.2019. Žalovaný tak dluží žalobci na jistině částku 5.975,20 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 28.1.2021 ve výši 619,92 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 5.975,20 Kč od 29.1.2021 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 21,99 % p.a. z částky 5.975,20 Kč od 29.1.2021 do zaplacení. Žalovaný ani přes upomínku žalobce na svůj dluh ničeho nezaplatil. Usnesením č.j. 11 C 227/2021-37 ze dne 5.10.2021 soud žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a zároveň ho poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo žalovanému včetně žaloby doručeno dne 27.10.2021, přičemž soud považoval usnesení se žalobou žalovanému za doručené v souladu s ust. § 46b a § 49 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť písemnosti byly doručovány na adresu bydliště žalovaného evidovanou v centrální evidenci obyvatel. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. S ohledem na skutečnost, že žalobce již v žalobě souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu dle ust. § 115a o. s. ř., nevyjádřil, rozhodl soud v souladu se shora citovaným ustanovením bez nařízení jednání, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Soud měl prokázané Smlouvou o poskytování bankovních produktů a služeb, dispozicí ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 2.4.2019, ukončením poskytování produktu [anonymizováno] ze dne 11.7.2019, dopisem ze dne 15.11.2019, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb, v níž se banka zavázala žalovanému zejména vést běžný korunový účet č. [bankovní účet], s možností čerpání peněžních prostředků z běžného korunového účtu do výše povoleného limitu 5.000 Kč, žalovaný se zavázal peněžní prostředky čerpané do debetu vrátit, debetní zůstatek byl úročen úrokovou sazbou [anonymizováno] ve výši 21,99 % ročně. Dle produktových podmínek kontokorentního úvěru pokud žalovaný překročí výši povoleného limitu a tento stav nenapraví ani po doručení písemné upomínky Banky, je Banka oprávněna zrušit povolený limit a převést debetní zůstatek z běžného účtu na nově otevřený úvěrový účet. Z důvodu opakovaného neplnění smluvních závazků žalovaným (jak překročení povoleného limitu, tak i nedostatečného kreditního příjmu na běžném účtu) právní předchůdce žalobce Smlouvu poskytnutí bankovních produktů vypověděl, debetní zůstatek ve výši 5.975,20 Kč ke dni 14.11.2019 převedl na nově otevřený úvěrový účet nepovolených debetních zůstatků [číslo] kdy dluh žalovanému umožnil uhradit v 4 měsíčních splátkách po 2.987,60 Kč, s datem první splátky 12.8.2019. Žalovanému byla právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní upomínka k úhradě zbývající části dluhu v žalované výši, jak bylo prokázáno dopisem ze dne 23.2.2021, stejně tak mu bylo oznámeno postoupení pohledávky, k němuž došlo Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.1.2021, jak bylo prokázáno touto smlouvou spolu se seznamem postoupených pohledávek a dopisem ze dne 2.2.2021. <i>Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a v plném rozsahu jí vyhověl, když žalovaný v řízení zůstal pasivní a netvrdil ani neprokázal, že by žalobcem tvrzený dluh nevznikl, byl v jiné výši, nebo již zanikl, naopak žalobce předloženými listinami (smlouva o bankovních produktech a službách, dispozicí ke smlouvě, výzvou k úhradě dlužné částky a zesplatnění, výpisem z účtu) prokázal svá tvrzení o důvodu vzniku a výši dluhu žalovaného. Žalovaný nárok soud po právní stránce posoudil dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, neboť mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, předchůdce žalobce svou smluvní povinnost splnil a žalovanému zřídil běžný účet, přičemž mu současně povolil čerpání kontokorentu do výše limitu 5.000 Kč, žalovaný však úvěr řádně nesplácel a žalobce se nyní po právu domáhal zaplacení zbývající dlužné částky. Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 5.975,20 Kč se smluvním úrokem z úvěru a úrokem z prodlení, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, přičemž výše úroků z prodlení vyplývá z ustanovení § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni vzniku prodlení. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a o. s. ř. a ust. § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. (řízení bylo částečně zastaveno pro pozdější chování žalované, která částečně plnila až po podání žaloby). Soud tedy přiznal žalobci, který měl v řízení plný úspěch, proti žalovanému právo na náhradu nákladů, představovaných zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou advokáta 2,5 x 200 Kč, určenou dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. za převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzvu, dále pak paušální náhradou hotových výdajů advokáta dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. za převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzvu (3 x po 100 Kč) a 21 % daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a paušálních náhrad. Náklady řízení v celkové výši 1.368 Kč je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta žalobce (platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř). Lhůtu splatnosti obou výroků rozsudku soud určil jako zákonnou třídenní podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.