11 C 244/2021-36 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobním návrhem domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku 7.178 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi [právnická osoba] [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5.000 Kč, a to zasláním na účet č. [bankovní účet] dne 1.3.2019 s variabilním symbolem [číslo]. Úvěr měl být splacen nejpozději do 31.3.2019 ve výši 7.178 Kč sestávající z úvěru 5.000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 2.030,05 Kč a úroku ve výši 147,95 Kč. Žalobkyně poskytla úvěr prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, včetně telefonního čísla a emailové adresy, čímž zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu, následně odsouhlasila uzavření smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci, zaslala žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a po prověření úvěruschopnosti byl zaslán návrh smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaná návrh akceptovala, proto byl původním věřitelem úvěr poskytnut. K uživatelskému účtu měla přístup jen žalovaná pomocí vlastního hesla a úvěr byl poskytnut ve výši 5.000 Kč, zasláním na uvedený účet žalované. V datech splatnosti nebyl žalovanou úvěr splacen, a to ani po předchozích upomínkách. Žalobkyně rovněž uvedla, že žalovanou lustrovala ve veřejně dostupných databází a nedošlo k pochybám o její platební schopnosti. Pokud by však soud neuznal nárok z titulu smlouvy o úvěru, požaduje posouzení nároku jako bezdůvodného obohacení na straně žalované s tím, že na uvedený dluh nebyla zaslána ani žádná dílčí platba. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen. Následně byla žalované zaslána žaloba spolu s výzvou k vyjádření, jak k žalobě, tak k navrhovanému postupu na adresu uvedenou v Centrální evidenci obyvatel. Doručeno bylo postupem dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) dne 24.11.2021. 3. Soud ve věci rozhodl dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) bez nařízení ústního jednání. Žalobkyně vyjádřila svůj souhlas s takovýmto postupem již v žalobním návrhu a žalovaná byla usnesením soudu ze dne 8.11.2021 vyzvána ke sdělení svého procesního stanoviska. Ve stanovené lhůtě ani do současné doby se však nevyjádřila, soud proto předpokládal, že po daném poučení s navrhovaným postupem souhlasí. 4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [spisová značka] bylo prokázáno, že [právnická osoba] uzavřela s žalovanou uvedenou smlouvu dne 1.3.2019 na částku 5.000 Kč a žalovaná se zavázala k její úhradě do 30 dnů od odeslání finančních prostředků na její účet, úroková sazba byla dohodnuta 36 % ročně, což činí úrok 147,95 Kč, poplatek za sjednání úvěru 2.030,05 Kč při jednorázovém splacení v celkové výši 7.178 Kč. 5. Potvrzením o provedené platbě ze dne 1.3.2019 bylo prokázáno, že uvedeného dne byla na účet žalované č. [bankovní účet] připsána částka 5.000 Kč od [právnická osoba] credit s.r.o. pod variabilním symbolem [číslo]. 6. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná následně vyzvána předžalobní upomínkou dne 9.10.2021, s upozorněním na možnost vymáhání soudní cestou. Zároveň jí bylo oznámeno i postoupení pohledávky žalobkyni a vyzvána k úhradě. <i>7. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>9. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> 10. Po zhodnocení všech důkazů ve spise založených soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný pouze částečně. 11. Vzhledem k tomu, že se jednalo o nároky z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky, resp. právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k platnému uzavření této smlouvy, když jednou ze smluvních stran byl spotřebitel a bylo proto nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, zejména ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Ze žalobního návrhu pouze vyplývalo obecné sdělení, jak právní předchůdce žalobkyně postupoval, ale bez žádných konkrétních údajů týkajících se žalované, zároveň bylo i uvedeno, že k tomuto se nenavrhují žádné důkazy. Přesto byla žalobkyně usnesením soudu ze dne 9.9.2021 vyzvána k doplnění svých tvrzení týkajících se právě posouzení úvěruschopnosti žalované, k tomu žalobkyně uvedla, že žalovaná byla lustrována z veřejně dostupných databází (ISIR, CEE, CRKI, EUCB), na jejich základě nedošlo k pochybám ohledně platební schopnosti žalované, žádné další důkazy však žalobkyně nenavrhovala. Toho, že se bude jednat o smlouvu neplatnou, si byla zřejmě vědoma i sama žalobkyně, když již v žalobním návrhu uvedla, že pokud soud neposoudí její nárok z titulu smlouvy o úvěru, žádá o jeho posouzení jako bezdůvodného obohacení. 12. Na základě předložených listinných důkazů soud tak dospěl k závěru, že předmětná smlouva je neplatná, právě pro nedostatečné či žádné posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. Vztah účastníků, je proto třeba posoudit pouze jako bezdůvodné obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o.z. Dle tohoto ustanovení je žalovaná povinna žalobkyni vrátit to, co obdržela a dosud nevrátila, tedy svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Žalobkyně uvedený nárok nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávky a je tak ve sporu aktivně legitimována. Žalovaná částku 5.000 Kč obdržela, ale dosud nevrátila, ač k tomu byla povinna a žalobkyní byla k vrácení vyzvána. Lhůta splatnosti již také uplynula. Soud proto žalobnímu návrhu vyhověl co do částky 5.000 Kč, která byla půjčena, ale dosud nebyla vrácena. Pokud však jde o poplatek za uzavření smlouvy ve výši 2.030,05 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 147,95 Kč, musel být žalobní návrh zamítnut, když nebylo možno vycházet z neplatně uzavřené smlouvy. Žalovaná se dostala do prodlení s vrácením částky 5.000 Kč, je proto povinna uhradit i úrok z prodlení, který činí 9,75 % ročně z částky 5.000 Kč od 13.10.2020 až do zaplacení. Ve zbývající části tak soud žalobní návrh jako nedůvodný zamítl. 13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně zaslala žalované před podáním žaloby tzv. předžalobní výzvu a měla ve věci částečný úspěch. Celkové náklady řízení činily 1.368 Kč a jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále náklady právního zastoupení, které byly vypočteny dle § 14b odst. 1, 5 písm. a) vhl. č. 177/1996 Sb., a to za 2,5 úkonu po 200 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání návrhu a jednoduchou výzvu k plnění) dále 3 paušální náhrady po 100 Kč a 21% DPH ve výši 168 Kč. Vzhledem k částečnému úspěchu žalobkyně ve věci, který činil 70 % a neúspěch 30 %, bylo možno přiznat pouze 40 % vynaložených nákladů řízení, což činí částku 547,20 Kč. Soud zde postupoval dle ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť návrh byl podán na ustáleném vzoru, jedná se o částku do 50.000 Kč a rovněž o žaloby, které jsou podávány týmž žalobcem opakovaně v obdobných věcech. Soud ovšem nezjistil žádné důvody mimořádného zřetele hodné, pro které by neměla být náhrada nákladů řízení přiznána. 14. S ohledem na skutečnost, že tato lhůta byla požadována v žalobním návrhu a s ohledem na výši žalované částky soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. lhůtu k plnění v délce 15 dnů.