15 C 193/2021-33 — Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobce se proti žalovanému domáhal následujícího plnění: a) částky 19 910,09 Kč dlužné jistiny, b) poplatků, c) úroku z prodlení v zákonné výši, d) úroků, e) smluvní pokuty. 2 Ohledně nároků popsaných v předchozím bodě odůvodnění tvrdil, že [právnická osoba] (jakožto jeho předchůdce, dále v textu i jen„ původní věřitel“) poskytl žalovanému na základě smlouvy z 8. 12. 2018 úvěr ve výši 25 000 Kč, který žalovaný čerpal, avšak nesplatil jej. Tvrdil dále, že od původního věřitele nabyl pohledávky za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek. 3 Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. 4 V průběhu řízení vzal žalobce žalobu zpět, pokud jde o požadovanou smluvní pokutu a úrok v částce 4 126,52 Kč. Soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil (§ 96 občanského soudního řádu). 5 Soud ve věci nařídil jednání na den 21. 9. 2021. Žalobce se z jednání omluvil, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Byly naplněny předpoklady pro konání jednání bez účastníků dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu. 6 Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7 Dle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8 Dle § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 9 Dle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 10 Dle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 11 Ze smlouvy o úvěru datované 8. 12. 2018 bylo zjištěno, že úvěrující poskytl žalovanému částku uvedenou v bodě 2 odůvodnění. 12 Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Jelikož jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 13 V dané věci lze proces posouzení úvěruschopnosti vysledovat z toho, jak byl vyplněn formulář žádosti o úvěr. 14 Z něj soud zjistil, že zde sice byly vyplněny osobní údaje o žalovaném a jeho zaměstnání včetně výše příjmů. Zaškrtnuto pak bylo, že byly předloženy výplatní pásky, ale i přes ve formuláři přítomnou kolonku„ detailní popis předloženého a věřitelem ověřeného dokumentu“ nebyla tato vyplněna. Tedy není zřejmé, za jaké období byly výplatní pásky předloženy, tedy zda v době žádosti o úvěr opravdu žalovaný tvrzenou mzdu pobíral. 15 Průběh posuzování úvěruschopnosti spotřebitele přitom musí být takový, že poskytovatel úvěru je povinen postupovat s odbornou péčí; vychází i z informací poskytnutých spotřebitelem. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. 16 Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). 17 V tomto ohledu soud žalobce hodlal při jednání poučit. Jako problematické by totiž soud neshledal, že nebyly vyplněny příslušné kolonky formuláře, který si sám věřitel vytvořil. Ale musely by soudu být předloženy listiny (výplatní pásky, výpisy z účtu), které žádost dotvářely. Pak by se totiž jednalo jen o formální, výkladem řešitelný nedostatek. 18 Žalobce se nicméně z jednání omluvil a možnosti se takto být poučen zbavil. 19 Na smlouvu o úvěru tedy třeba na základě závěrů vyslovených Soudním dvorem Evropské unie z 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18 hledět jako na neplatnou, neboť původní věřitel neposoudil úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele dostatečným způsobem, resp. nezaznamenal tento proces takovým způsobem, aby obstál v rámci soudního řízení. 20 Nad rámec uvedeného závěru soud za problematické spatřuje i to, jak je smlouva o úvěru strukturována, zejména jak malé je písmo u textu, jímž je upravena záležitost úroků (smlouva budí zdání, že je sjednán jen úrok pevnou částkou), smluvní pokuty, poplatků oproti jiným částem textu smlouvy (údaje o dlužníku, výše úvěru, splátky). Takový postup soud shledává v rozporu se zákonem (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku). Jde o vadu, ke které soud přihlíží i bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku). Tedy by soud žalobu v této části zamítl i v situaci, kdy by na proces posouzení úvěruschopnosti nahlížel jako na řádně realizovaný. 21 Žalobě tak bylo vyhověno toliko částečně, pokud jde o jistinu a úrok z prodlení, za použití § 2991 občanského zákoníku (vydání jistiny z titulu bezdůvodného obohacení) a § 1970 občanského zákoníku (zaplacení úroku z prodlení z dlužné jistiny). 22 Pokud jde o požadavek na úrok z prodlení, vyšel soud z toho, že ač je smlouva o úvěru posouzena jako absolutně neplatná, bylo zde dohody stran v tom směru, že zapůjčená jistina bude vrácena do dne předcházejícího dni, od nějž je požadován úrok z prodlení. Tedy v období, za něž je úrok z prodlení požadován, je žalovaný v prodlení se zaplacením jistiny. 23 Platby učiněné žalovaným po postoupení pohledávky (2 x 10 000 Kč) soud započetl v souladu se závěrem o neplatnosti úvěrové smlouvy dle § 1932 občanského zákoníku Náklady již určené nebyly, pak tedy třeba započítávat na úroky z prodlení, poté případně na úroky (ty soud považuje s ohledem na neplatnost smlouvy za nesjednané) a nakonec na jistinu. 24 Tím pádem došlo k ponížení jistiny na částku 1 481,50 Kč, takovou částku soud žalobci přiznal. Došlo i k úhradě části kapitalizovaného úroku z prodlení, přičemž zbývající jeho dlužná část byla přiznána. 25 Ve zbytku byla žaloba zamítnuta s ohledem na výše zmíněné závěry o neplatnosti příslušných dílčích nároků a úhrady provedené žalovaným. 26 O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. 27 Převážně úspěšný byl žalovaný, náklady mu však nevznikly. 28 Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.