15 C 51/2021-30 — Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobce se proti žalovanému domáhal původně následujícího plnění: a) částky 18 850 Kč jakožto souhrnu dlužné jistiny a úroku, b) úroku z prodlení v zákonné výši z částky 18 850 Kč za dobu od 16. 7. 2019 do zaplacení. 2 Tvrdil, že poskytl žalovanému na základě smlouvy z 21. 5. 2018 úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit spolu s úrokem 11 550 Kč, avšak neučinil tak. Zaplatil toliko 7 700 Kč. 3 S ohledem na to, že v žalobě zcela absentovalo tvrzení o tom, zda žalobce posoudil před sjednáním úvěru schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet, soud jej v tomto ohledu písemně vyzval usnesením z 4. 3. 2021 k doplnění a poskytl mu k tomu lhůtu. Současně jej poučil, že pokud ve výše stanovené lhůtě podání nedoplní, může být na smlouvu, z níž vycházejí žalobní nároky, pohlíženo i jako na absolutně neplatnou (viz závěry vyslovené Soudním dvorem Evropské unie v rozhodnutí z 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18). 4 Žalobce v návaznosti na výzvu soudu uvedl, že kontroloval, zda občanský průkaz předložený žalovaným nebyl evidován jako odcizený, dále zkontroloval dokumenty zaškrtnuté v kartě klienta, provedl lustraci insolvenčního rejstříku. Zkontroloval platební historii žalovaného u žalobce, vyhodnotil lokalitu bydliště žalovaného. 5 Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. 6 Soud věc rozhodl bez nařízení jednání, v návaznosti na § 115a občanského soudního řádu. 7 Ze smlouvy o úvěru datované 24. 7. 2018 bylo zjištěno, že žalobce zapůjčil žalovanému částku uvedenou v bodě 1 odůvodnění, kterou měl vrátit žalovaný spolu s úrokem ve splátkách. 8 Z evidenční karty klienta bylo zjištěno, že žalobce do ní ohledně žalovaného zanesl kontaktní telefonní číslo, údaj o rodinném stavu žalovaného, jeho vzdělání. Dále je v kartě poznačen zaměstnavatel žalovaného, jeho pracovní pozice, celková výše příjmů (18 672 Kč měsíčně), výdaje na nájem (2 000 Kč měsíčně), jiné výdaje nepojmenované (3 000 Kč měsíčně), výdaje na úvěry (1 662 Kč měsíčně). 9 Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10 Dle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 11 Dle § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 12 Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr; vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. 13 V souzené věci z předložených listin vyplývá, že úvěrující před podpisem smlouvy o úvěru se zabýval otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát závazkům ze smlouvy o úvěru dostatečným způsobem. 14 Soud žalobě vyhověl, pokud jde o požadavek na zaplacení jistiny, úroku z jistiny, poplatků. Požadovaná plnění jsou po právu dle smlouvy a dle § 2395 občanského zákoníku (vrácení úvěru, zaplacení úroku) a § 1970 občanského zákoníku (zaplacení úroku z prodlení), v návaznosti na prodlení žalovaného se splácením sjednaných splátek v rozsahu převyšujícím zákonný rámec pro odstoupení od smlouvy a zesplatnění dle § 2394 občanského zákoníku. 15 Úroky byly ve smlouvě sjednány ve výši, kterou soud považuje za úplatu přiměřenou vzhledem k výši a povaze úvěru a délce poskytnutí peněz (přiměřeně k tomu i viz § 1802 občanského zákoníku). 16 Právo na úroky z prodlení je vedle úroků dáno, neboť úrok z prodlení je zákonnou sankcí pro případ prodlení dlužníka s placením peněžitého plnění a úrok vyjadřuje cenu zapůjčených peněz placenou i v případě řádného dodržování smlouvy. 17 Soudem přiznané požadavky nejsou v rozporu s § 168 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 18 O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Úspěšnému žalobci náleží právo na náhradu nákladů účelně vynaložených: zaplacený soudní poplatek 800 Kč, paušální náhradu za předžalobní výzvu a sepis žaloby po 300 Kč dle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a vyhlášky 254/2015 Sb. Přiznána nebyla náhrada za sepis reakce na výzvu soudu dle bodu 3 odůvodnění, neboť tvrzení o posouzení úvěruschopnosti mohla a měla být již součástí žaloby. 19 Náhrada nákladů řízení žalobci náleží, neboť vyhověl požadavkům ustanovení § 142a občanského soudního řádu tím, že žalovanému před podáním žaloby odeslal na zákonem požadovanou adresu výzvu k plnění (tj. předžalobní upomínku). 20 Lhůty k plnění vycházejí z § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.