15 C 90/2021-34 — Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobce se proti žalované jako úvěrované domáhal následujícího plnění: a) částek 32 684,87 Kč a 7 011,69 Kč jakožto dlužné jistiny, b) úroků 2 525,10 Kč a 398,85 Kč, c) pojistného 99,80 Kč a 24,95 Kč, d) nákladů na odeslání upomínky 600 Kč a 234,21 Kč, e) úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení. 2 Tvrdil, že [právnická osoba] jako jeho předchůdce poskytl jako úvěrující žalované jako úvěrované na základě smluv 2. 8. 2008 a 11. 6. 2010 úvěr a revolvingový úvěr. Žalovaná oba úvěry čerpala a zavázala se je zaplatit spolu s úrokem a sjednanými poplatky v částkách, jak jsou uvedeny v bodě 1 odůvodnění. Dluh však splnila toliko částečně, úvěrující proto od smlouvy odstoupil a úvěry shodně k 31. 12. 2020 a zesplatnil. 3 Žalovaná se k žalobě přes výzvu doručenou soudem nevyjádřila. 4 Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání, neboť byly splněny předpoklady dle § 115a občanského soudního řádu. 5 V návaznosti na skutečnost, že věc byla rozhodnuta poté, co 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, zabýval se soud i tím, jaký hmotněprávní předpis aplikovat. Dle § 3028 odst. 3 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, řídí se právní poměry ze smluv vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. S ohledem na to, že k uzavření smlouvy o úvěru došlo před nabytím účinnosti zákona číslo 89/2012 Sb., aplikoval soud předpis účinný k tomuto dni. Tím je zákon 513/1991 Sb., obchodní zákoník a zákon číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Pokud se v odůvodnění hovoří o občanském zákoníku, míněn je zákon číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů). 6 Dle § 497 obchodního zákoníku, smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7 Dle § 330 odst. 2 obchodního zákoníku při plnění peněžitého závazku se započte placení nejprve na úroky a potom na jistinu, neurčí-li dlužník jinak. 8 Dle § 511 odst. 1 občanského zákoníku jestliže je právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, nebo účastníky dohodnuto, anebo vyplývá-li to z povahy plnění, že více dlužníků má témuž věřiteli splnit dluh společně a nerozdílně, je věřitel oprávněn požadovat plnění na kterémkoli z nich. Jestliže dluh splní jeden dlužník, povinnost ostatních zanikne. 9 Dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 10 Po provedeném dokazování soud žalobě vyhověl a to z následujících důvodů. 11 Žalobce smlouvami o úvěru a výpisy z úvěrových účtů prokázal v bodech 1 a 2 odůvodnění popsanou tvrzenou skutkovou verzi, tedy sjednání úvěrů mezi úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou, prokázal i ujednání o způsobu čerpání, úrocích, vrácení úvěru ve splátkách. Prokázal i to, že úvěr byl úvěrovanou čerpán. 12 Žalobě bylo vyhověno. Požadovaná plnění jsou totiž po právu dle smluv a dle zákonných ustanovení citovaných výše. 13 Právo na úroky z prodlení je vedle úroků dáno, neboť úrok z prodlení je zákonnou sankcí pro případ prodlení dlužníka s placením peněžitého plnění a úrok vyjadřuje cenu zapůjčených peněz náležející věřiteli i v případě řádného dodržování smlouvy. 14 O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. l občanského soudního řádu. Soud ve věci aplikoval § 14b odst. 1 vyhlášky číslo 177/1996 Sb., ve znění platném ke dni zahájení řízení (dále jen„ vyhláška“). Jde totiž o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Žalobce ostatně sám své náklady takto vyčíslil. 15 Přiznal žalobci, který měl v řízení plný úspěch, proti žalované právo na náhradu nákladů, představovaných soudním poplatkem 1 627 Kč, odměnou advokáta dle § 14b odst. 1 vyhlášky v rozsahu 3 x 500 Kč za převzetí zastoupení advokátem a sepis žaloby, odeslanou upomínku, paušální náhradou hotových výdajů advokáta dle § 14b odst. 5 vyhlášky, za výše specifikované úkony, 3x po 100 Kč a dle § 137 odst. 3 písm. a) občanského soudního řádu daní z přidané hodnoty z odměny advokáta a paušálních náhrad. Zástupkyně žalobce je totiž plátcem této daně. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupkyně žalobce (platební místo dle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu). Náhrada nákladů řízení žalobci náleží, neboť vyhověl požadavkům ustanovení § 142a občanského soudního řádu tím, že žalované před podáním žaloby odeslal na zákonem požadovanou adresu výzvu k plnění (tj. předžalobní upomínku). 16 Lhůty k plnění vycházejí z § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.