18 C 193/2021-37 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 1 516 Kč z titulu nezaplaceného jízdného za použití hromadného dopravního prostředku právní předchůdkyně žalobkyně – [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno]. Tvrdila a současně prokazovala zápisem o provedené přepravní kontrole, že žalovaný dne 18. 12. 2019 cestoval bez platné jízdenky na lince č. 8/183 2. Aktivní legitimaci ve sporu prokázala žalobkyně Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2020. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, právní zástupkyně žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu práva na účasti jednání vzdala, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek. <i>5. Podle § 2550 o.z. smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.</i> <i>6. Podle § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/94 Sb. o silniční dopravě v platném znění je cestující povine) na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky. Podle odst. 3 téhož ustanovení zákona výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Tato nesmí přesáhnout částku 1500Kč.</i> 7. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Vyhověl jí a dle shora citovaných zákonných ustanovení žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni přirážku 1 500 Kč a jízdné 16 Kč, když zákonem o silniční dopravě se řídí přeprava autobusy (výrok I.). Současně soud uložil žalovanému dle § 1970 o.z. i povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení, jejich výše je v souladu s nař. vl. č. 351/2013 Sb. (výrok I.). 8. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem v částce 400 Kč a dále odměnou advokátky za 2,5 úkonu právní pomoci po 200 Kč (převzetí, sepis žaloby, ½ úkon za jednoduchou výzvu), náhradou jejích hotových výdajů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč dle § 14b odst. 1, 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. + 21% DPH. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 368 Kč (výrok II.). 9. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší. 10. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. byl rozsudek vyhotoven ve zkrácené verzi.