18 C 209/2020-48 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala žalobou doručenou soudu dne 23. 7. 2020 zaplacení celkem částky 7 340 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela dne 21. 4. 2016 s právním předchůdcem žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen smlouva). Před uzavřením smlouvy poskytovat půjčky splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 9 zák. č. 145/2010 Sb., posoudil s odbornou péčí schopnost žalované splácet úvěr – žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do zákaznické karty žalované a ověřeny doklady uvedenými v této zákaznické kartě. Podle ní poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 4 440 Kč, celkem tedy 10 440 Kč a to formou 58 týdenních splátek po 180 Kč, přičemž půjčka měla být splacena 1. 6. 2017. Poplatek zahrnoval úrok ve výši 840 Kč, poplatek za administrativní činnost 1 200 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek 2 400 Kč. Žalovaná však své závazky nehradila řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 26. 5. 2017, proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky. Žalovaná uhradila do postoupení pohledávky částku 3 100 Kč. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení: jistiny ve výši 5 652,66 Kč dlužné částky poplatků za hotovostní inkaso ve výši 1 687,34 Kč kapitalizovaného úroku ve výši 3 419,07 Kč kapitalizovaného úroku z prodlení z dlužné částky ve výši 1 151,50 Kč, úroku ve výši 23,72 % p.a. z dlužné jistiny 5 652,66 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z částky 5 652,66 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Přes upomínky žalovaná žalobkyni spornou částku doposud dluží. K výzvě soudu žalobkyně opětovně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutou půjčku dle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Žalovaná rovněž prohlásila, že věřitel před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil její schopnost splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka, které jsou obsahem zákaznické karty. Žalovaná předložila výplatní pásky, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu, uvedla, že její příjem činí 8 500 Kč měsíčně, žije v nájmu a nemá žádné vyživovací povinnosti. Právní předchůdce žalobkyně tak dospěl k názoru, že schopnost žalované splácet půjčku je dostatečná. Žalobkyně však z listin, na které odkazovala, k výzvě soudu předložila pouze zákaznickou kartu. Dále uvedla, že žalovaná uhradila celkem částku 3 100 Kč, přičemž částka 347,34 Kč byla použita na částečnou úhradu jistiny, částka 840 Kč na úrok, částka 1 200 Kč na poplatek za administrativní činnost a 712,66 Kč na poplatek za hotovostní inkaso. 2. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávek na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem ze dne 6. 12. 2019. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, právní zástupce žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu práva na účasti jednání vzdal, žalovaná se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek. <i>5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ o.z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>6. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.</i> <i>7. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění platném do 30. 11. 2016 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>8. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>9. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 10. Smlouvou o půjčce [číslo] ze dne 21. 4. 2016, Smluvními podmínkami Smlouvy, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou spolu s podacím lístkem bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a žalovaná uzavřeli dne 21. 4. 2016 smlouvu o půjčce (tzv. [anonymizováno] půjčka), na jejímž základě poskytl žalované půjčku ve výši 6 000 Kč, kterou žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaná se zavázala splatit půjčku v 58 pravidelných týdenních splátkách po 180 Kč, první splátka byla splatná do 7. kalendářního dne od data uzavření smlouvy a každou další nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období, tedy celkem částku 10 440 Kč, která je tvořena půjčkou v částce 6 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 4 440 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků ve výši 840 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 2 400 Kč Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce (bez podpisu žalované) obsahují čl. 1 sjednanou výpůjční úrokovou sazbu 23,72 % p.a.. Žalovaná v rozporu se smlouvou půjčku řádně nesplácela, byla vyzván k splacení celé pohledávky. 11. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je rozvedená, nemá nezaopatřené děti, bydlí v nájemním bytě společně s jiným rodinným příslušníkem, pracuje jako uklízečka, uvedla adresu svého zaměstnavatele, s tím, že se jedná o plný pracovní úvazek a čistou mzdu uvedla ve výši 8 500 Kč, náklady na nájemné 3 000 Kč měsíčně, výdaje na domácnost 4 000 Kč měsíčně. Měla předložit pracovní smlouvu, výplatní pásky a nájemní smlouvu. 12. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: 13. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o půjčce, správně zápůjčce. Soud zde pouze uvádí, že mnozí poskytovatelé finančních prostředků označují uzavírané smlouvy jako smlouvy o zápůjčce, peněžní ústavy, zejm. pak banky tyto smlouvy označují jako smlouvy o úvěru. Zatímco předmětem smlouvy o úvěru může být pouze půjčení peněžních prostředků, předmětem smlouvy o zápůjčce může být půjčení nejen peněžních prostředků, ale i jakýchkoliv jiných zastupitelných věcí. Úvěr je vždy úročený, zápůjčka může být jak bezúročná, tak úročená. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou a vzniká již uzavřením, zatímco smlouva o zápůjčce je reálnou smlouvou a vzniká až přenecháním, resp. odevzdáním zapůjčené věci vydlužiteli. Čistě z právního hlediska je rozdíl především v tom, že předmětem úvěru jsou výhradně finanční prostředky, zatímco předmětem půjčky – přesněji zápůjčky – může být jakákoliv hmotná věc. Přesto má soud zato, že i v případě smlouvy o zápůjčce, je nutné aplikovat jako občanský zákoník, tak i zákon o spotřebitelském úvěru za situace, kdy je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně je předně poskytovatelem finančních prostředků. 14. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových