18 C 256/2021-46 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 9. 7. 2021 domáhala proti žalované zaplacení částky ve výši 44 682,01 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi účastníky byla uzavřena 13. 11. 2014 smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr na spotřebitelské zboží, kde byla přesně stanovena výše a počet splátek. Současně žalované byla poskytnuta kreditní karta a uzavřena tak smlouva o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové kartě [číslo], na základě které jí byl poskytnut úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně splnila svou informační povinnost ve smyslu zák. č. 145/2010 Sb. a posoudila schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši dle sazebníku, splátky byly vyčísleny ve výpisu zasílaném každý měsíc žalované. K prvnímu čerpání úvěrového rámce došlo ze strany žalované 31. 12. 2016 a celkem žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 95 694,25 Kč. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy o úvěru neplnila a dostal se do prodlení, proto žalobkyně v souladu se smlouvou tuto smlouvu ukončila ke dni 16. 12. 2020 – došlo k zesplatnění všech závazků žalované ke dni 17. 12. 2020 Od této doby žalovaná na dluh ničeho neuhradila. Dlužná částka představuje tedy splátky do zesplatnění ve výši 6 597,41 Kč doplatek jistiny ve výši 36 942,49 Kč smluvní pokutu ve výši 359,74 Kč úrok z prodlení ve výši 132,37 Kč poplatek za odeslání upomínky ve výši po 150 Kč dle sazebníku, tj. celkem 450 Kč poplatek z odeslání sdělení o zesplatnění 200 K. Žalovaná dlužnou částku ve výši 44 682,01 Kč do současné doby neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalovaná se k jednání soudu dne 25. 11. 2021 bez omluvy nedostavila a její předvolání soud považoval za doručené dnem 22. 10. 2021, kdy byla žalované písemnost vložena do domovní schránky. Za této situace soud věc projednal a rozhodl bez její přítomnosti dle § 101 odst.3 o.s.ř. 4. Žalobkyně u jednání soudu poté, kdy soud v rámci předvídatelnosti soudního rozhodnutí sdělil žalobkyně, že nepovažuje provedené posouzení úvěryschopnosti žalované za dostačující a tudíž shledává smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, vzal žalobu částečně zpět a požadoval pouze zaplacení dlužné jistiny. Soud tedy v části provedeného zpětvzetí řízení dle § 96 odst. 1 o.s.ř. zastavil, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když se tak stalo ještě před zahájením řízení a souhlasu žalované tak nebylo třeba. <i>5. Podle § 2395 o.z, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>7. Podle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>8. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>9. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <i>10. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 11. Po provedeném dokazování měl soud prokázán následující skutkový stav: 12. Z Žádosti/ Smlouvy o úvěru, [variabilní symbol] ze dne 13. 11. 2014, Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru – kreditní karta bonus futuro bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi věřitelem [právnická osoba] s.r.o., dlužníkem [celé jméno žalované] smlouva o úvěru za účelem pořízení mobilního telefonu, výše úvěru byla sjednána ve výši 3 098 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 49,7% p.a., úvěr měl být vrácen v 18 měsíčních splátkách po 247 Kč ke každému 15. dni v měsíci bankovním převodem. Dále pak byla uzavřena smlouva o poskytnutí úvěrového rámce ve výši nejméně 3 000 Kč a vydání úvěrové kreditní karty. Úvěr bylo možné čerpat prostřednictvím kreditní karty, úvěr byl sjednán na dobu neurčitou, byla stanovena výše minimální splátky dle vyčerpané částky, sjednána výše výpůjční úrokové sazby. 13. Z platební historie bylo zjištěno, že žalovaná čerpala finanční prostředky a to formou výběrů z automatu, nákupem zboží kreditní kartou, prováděla splátky úvěru,, dostala se do prodlení s úhradou pravidelných splátek, a ke dni odstoupení od smlouvy činil dluh na jistině 36 942,49 Kč. 14. Z listiny nazvané Zesplatnění pohledávky vyplývající z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 29. 12. 2020 bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno zesplatnění úvěru ke dni 29. 12. 2020 a to z důvodu prodlení a byla vyzvána k úhradě částky 44 647,09 Kč, když z toho dlužná jistina představovala částku 36 942,49 Kč. 15. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je pro provedeném částečném zpětvzetí důvodná. 16. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na rozsudek SDEU (druhého senátu) z 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, z něhož plyne, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je absolutní neplatnost. V tomto konkrétním případě, z tvrzení a důkazů žalobkyně nevyplynulo, že by provedla dostatečným způsobem zkoumání úvěryschopnosti žalované, soud považuje tedy tuto smlouvu za absolutně neplatnou. Z výše uvedených důvodů, kdy vztah účastníků není vztahem z úvěrové smlouvy, ale je třeba jej podřadit režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., podle něhož je žalovaná povinna žalobkyni vrátit to, co od ní obdržela a dosud nevrátila jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Z žádného z důkazů v řízení provedených nevyplývá, že by tento dluh nevznikl či, byť z části, zanikl, proto soud žalobě po provedeném částečném zpětvzetí vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit dlužnou částku 36 942,49 Kč společně s úrokem z prodlení v zákonné výši, který je v souladu se shora citovaným ustanovením o. z. a nař. vl. č. 351/2013 Sb. (výrok II.). 17. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována zaplaceným soudním poplatkem v částce 1788 Kč odměnou advokáta za 3,5 úkony právní pomoci po 500 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a) § vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby, vyjádření), odměnou advokáta ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění ve výši 250 Kč dle § 11 odst. 2 písm. h), § 14b odst. 1 písm a) vyhl č. 177/96 Sb. ve spojení s § 142a o.s.ř., náhradou jeho hotových výdajů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., odměnou advokáta za 1 úkon právní pomoci po 2 900 Kč dle § 14b odst. 3, § 7 vyhl. č. 177/96 Sb. za účast u jednání soudu náhradou jeho hotových výdajů za 1 úkon právní pomoci po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. g) vyhl.č. 177/96 Sb. cestovným k jednání soudu osobním autom