18 C 272/2021-69 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 27. 9. 2021 domáhala proti žalovanému zaplacení částky ve výši 211 868,14 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 22.05.2018 Smlouvu o úvěru s pojištěním klienta [číslo] (dále jen Smlouva o úvěru), v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 250 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 3 388,20 Kč, a to počínaje dnem 20. 6. 2018, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Strany se ve smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 5,90 % p. a.. Žalobkyně svůj závazek splnila a dne 22. 5.2018 úvěr žalovanému poskytla, jak vyplývá z výpisu z úvěrového účtu, a to bezhotovostním převodem prostředků na účet žalovaného. Žalovaný v rámci tohoto smluvního vztahu vystupoval jako podnikatel, a tudíž žalobce neměl v takovém případě povinnost s odbornou péčí zkoumat úvěruschopnost žalovaného dle příslušných předpisů o ochraně spotřebitele. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu žalobkyně využila svého práva a prohlásila dopisem ze dne 21. 6. 2021 za okamžitě splatný v celé výši, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení se splátkou- Žalovaný doposud svoji povinnost nesplnil a dlužný, splatný úvěr nezaplatil. Žalovaný tak nadále dluží žalobkyni: na jistině částku 204 743,14 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 16 147,99 Kč smluvní poplatky ve výši 7 125,00 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 28. 7. 2021 ve výši 582,64 Kč, úrok z prodlení ve výši 30 % p.a. z částky 220 891,13 Kč od 29. 7. 2021 do zaplacení. Do současné doby žalovaný dluh neuhradil ani přes předchozí výzvy. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek. <i>4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>5. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>6. Podle § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>7. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 9. Po provedeném dokazování měl soud prokázán následující skutkový stav: 10. Smlouvou o úvěru s pojištěním klienta [anonymizována dvě slova] uzavřenou dne 22. 5. 2018 mezi žalobkyní na straně jedné a žalovaným na straně druhé, s uvedením sídla podnikání, a IČ žalovaného [číslo] bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 250 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 5,9 % p.a. v 96 měsíčních splátkách po 3 888,20 Kč vždy k 20. dni v měsíci počínaje 20. 6. 2018 Součástí smlouvy byly Produktové podmínky komerčního bankovnictví, Všeobecné produktové podmínky. 11. Z výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný hradil pravidelné splátky, uhradil za dobu trvání smlouvy částku 78 173,94 Kč, naposledy však provedl částečnou platbu ve výši 50,36 Kč dne 20. 3. 2020 a 16 Kč dne 20. 11. 2020. 12. Rozhodnutím o zesplatnění a žádosti o splacení dluhů z úvěru ze dne 23. 6. 2021 bylo zjištěno, že dluh žalovaného činil 228 598,77 Kč a žalovaný byl vyzván k jeho zaplacení okamžitě. 13. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu shora citovaného ustanovení. Smlouvou o úvěru se žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému, vystupujícímu jako podnikateli, v jeho prospěch peněžní částku ve výši 250 000 Kč, přičemž se žalovaný zavázal tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky ve výši 5,9 % p.a. Žalovaný tím, že úvěr nesplácel ve sjednaných lhůtách, porušil podstatným způsobem své smluvní povinnosti stanovené smlouvy, ocitl se v prodlení se zaplacením jistiny úvěru a úrokového příslušenství. Následkem uvedeného žalobkyně oprávněně prohlásila úvěr za splatný a požadovala zaplacení jednak dlužné jistiny úvěru, tak i úroků a úroků z prodlení. Soud tedy na základě těchto skutečností považuje za oprávněný nárok žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení dlužné částky jistiny ve výši 211 868,14 Kč (jistina 204 743,14 Kč + poplatky 7 125 Kč) Kč, dlužných smluvních úroků v kapitalizované výši do 21. 6. 2021 a to v částce 16 147,99 Kč a úroku z prodlení v kapitalizované výši za dobu od 22. 6. 2021 do 28. 7. 2021 v částce 582,64 Kč a dále pak za dobu od 29. 7. 2021 je oprávněný nárok jak na úroky z prodlení ve sjednané procentuální výši 30% (výrok I.). Žalovaný v řízení netvrdil, ani nenabízel soudu důkazy k prokázání, že by dluh ke dni vyhlášení rozsudku neexistoval, proto soud žalobě vyhověl v celém rozsahu. 14. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována zaplaceným soudním poplatkem v částce 10 594 Kč odměnou advokáta za 2,5 úkony právní pomoci po 9 180 Kč dle § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby, ½ úkon za výzvu k plnění) náhradou jeho hotových výdajů za 3 úkony právní pomoci po 300 Kč dle § 13 odst. 3) vyhl. č. 177/1996 Sb. s ohledem na skutečnost, že zástupce žalobce je plátcem DPH, zvyšují se dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupce za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupce povinen odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 39 452,50 Kč.