18 C 275/2020-42 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 24. 9. 2020 zaplacení částky 5 642,42 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu z nepovoleného debetního zůstatku na sporožirovém účtu. Tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně – [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“) - uzavřela s žalovaným dne 26. 8. 2013 smlouvu o vedení sporožirového účtu č. 2662251123. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba] - uzavřela dne 18. 2. 2016 s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr až do výše 5 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn čerpat prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný se zavázal splácet ČS úvěr způsobem uvedeným ve Smlouvě a v Podmínkách, a to s úrokem ve výši stanoveným ve Smlouvě, tj. 18,9 % p.a. a hradit ceny za úkony související s vedením kontokorentu dle Sazebníku. Žalovaný se zavázal nepřekročit povolený limit kontokorentu. Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl řádně splácen, vyzvala [anonymizováno] žalovaného k úhradě dlužné částky, což neučinil a [anonymizováno] převedla pohledávku na zaplacení celého kontokorentu dne 1. 11. 2019 na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků, k tomuto dni činil úrok z úvěru 78,75 Kč a úrok z prodlení 23,29 Kč. Dlužná částka byla i po převedení na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků úročena úrokem z úvěru ve výši 18,9 % p.a. a zároveň úrokem z prodlení v zákonné výši. Ke dni podání žaloby tak dlužná částka činí: dlužnou jistinu 5 642,42 Kč, kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 637,45 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 357,09 Kč, úrok z úvěru ve výši 18,9 % z částky 5 642,42 Kč od 2. 6. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 5 642,42 Kč od 2. 6. 2020 do zaplacení 2. Aktivní legitimace žalobkyně ve sporu byla prokázána na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 5. 2020 uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní, přičemž toto postoupení bylo žalovanému oznámeno. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobce s tímto postupem vyslovil souhlas, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek. <i>5. Podle § 2395 o.z smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.</i> <i>7. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>8. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>9. Podle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>10. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 11. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Smlouvou o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu ze dne 18. 2. 2016 se právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel zavázala poskytnout žalovanému jako dlužníku v jeho prospěch peněžní částku ve výši 5 000 Kč, přičemž se žalovaný zavázal tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky ve sjednané výši. Mezi těmito účastníky tak došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu shora citovaného ustanovení § 2395 a násl. o.z. Žalovaný tím, že úvěr nehradil ve sjednané lhůtě, porušil podstatným způsobem své smluvní povinnosti stanovené smlouvy, přečerpal povolený limit kontokorentu a čerpal tak 5 642,42 Kč, ocitl se v prodlení se zaplacením jistiny úvěru a úrokového příslušenství. Následkem uvedeného právní předchůdkyně žalobkyně oprávněně rozhodla o okamžité splatnosti dluhu a požadovala zaplacení jednak dlužné jistiny úvěru, tak i úroků a úroků z prodlení. Soud tedy na základě těchto skutečností považuje za oprávněný nárok žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení dlužné částky 5 642,42 Kč, dále pak úroků z úvěru a úroků z prodlení stanoveného jak v kapitalizované výši, tak i procentuální sazbou v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. až do zaplacení, když prodlení žalovaného stále trvá (výrok I.). 12. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována: zaplaceným soudním poplatkem v částce 400 Kč odměnou advokáta za 2 úkony právní pomoci po 300 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a) § vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby), odměnou advokáta ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění ve výši 150 Kč dle § 11 odst. 2 písm. h), § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/96 Sb. ve spojení s § 142a o.s.ř., náhradou jeho hotových výdajů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., s ohledem na skutečnost, že zástupce žalobce je plátcem DPH, zvyšují se dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupce za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupce povinen odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 368 Kč. 13. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší. 14. S odkazem na ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. byla vyhotovena zkrácená verze rozsudku.