20 C 140/2021-54 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se žalobou podanou dne 24. 2. 2021 (původně k Obvodnímu soudu pro Prahu 4) domáhal po žalovaném zaplacení částky 15 000 Kč, zákonného úroku z prodlení z této částky od 12. 8. 2018 do zaplacení, smluvního úroku ve výši 9 % ročně z částky 15 000 Kč od 17. 7. 2018 do zaplacení a smluvní pokuty 7 500 Kč. Tvrdil, že dne 17. 7. 2018 byla mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] („ původní věřitelka“) jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným uzavřena smlouva o úvěru č. [spisová značka]. Úvěr byl poskytnut prostřednictvím webové stránky [webová adresa], kde žalovaný vyplnil své jméno, příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu, adresu trvalého pobytu, číslo mobilního telefonu, email a své číslo účtu. Žalovaný na emailovou adresu obdržel návrh smlouvy, který podepsal zadáním autorizačního kódu, který obdržel SMS zprávou. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč se smluvním úrokem ve výši 36 % ročně, přičemž žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 11. 8. 2018. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, do uvedeného data poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalovaný se zavázal v případě prodlení uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, maximálně však do výše součinu 0,5 a celkové dlužné částky. Žalobce s odkazem na zákon č. 186/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, požaduje smluvní pokutu ve výši 7 500 Kč a snížený smluvní úrok ve výši 9 % ročně. Poté, co se úvěr stal splatným, žalovaný neuhradil ničeho. Před uzavřením smlouvy byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, když byl zjištěn příjem 23 000 Kč měsíčně. Pohledávku z nesplaceného úvěru původní věřitelka postoupila na žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 9. 2019. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, přestože si žalobu vyzvedl z datové schránky dne 21. 4. 2021; další výzva soudu mu byla doručena do datové schránky fikcí dne 31. 5. 2021. 3. Věc byla rozhodnuta v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) na základě obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Smlouvou o úvěru č. [spisová značka], formulářem pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru, poučením spotřebitele, vysvětlením předsmluvních informací bylo prokázáno, že dne 17. 7. 2018 byla mezi původní věřitelkou a žalovaným uzavřena úvěrová smlouva, na základě které se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému jednorázový bezúčelový úvěr ve výši 15 000 Kč, přičemž byla sjednána úroková sazba ve výši 36 % ročně, s tím, že úvěr měl být splacen jednou splátkou do 25 dní od odeslání finančních prostředků žalovanému, tedy do 11. 8. 2018. Podle čl. VIII se žalovaný zavázal k zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, maximálně však do výše součinu 0,5 a celkové částky úvěru. Totožnost žalovaného původní věřitelka ověřila z vyplněných osobních údajů, jakož i z naskenovaného občanského a řidičského průkazu žalovaného. Uzavření smlouvy žalovaný stvrdil vyplněním SMS kódu. 5. Výpisem z historie transakcí bylo prokázáno, že dne 17. 7. 2018 byla z účtu původní věřitelky č. [bankovní účet] odeslána částka 15 000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet]. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že dne 27. 9. 2019 původní věřitelka postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze smlouvy, včetně pohledávky vůči žalovanému. 7. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 4. 2020 bylo prokázáno, že původní věřitelka žalovanému oznámila postoupení pohledávky žalobce. Listinou označenou„ Ukončení mimosoudního vymáhání“ ze dne 25. 9. 2020 bylo prokázáno, že žalobce oznámila žalovanému, že ke dni 9. 10. 2020 bude ukončeno mimosoudní vymáhání a přistoupeno k podání žaloby. Podacím lístkem bylo prokázáno, že tato listina byla žalovanému dne 2. 10. 2020 neúspěšně doručována na adresu [adresa žalovaného], kterou žalovaný uvedl jako doručovací adresu do smlouvy o úvěru. <i>8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také „o.z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>10. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>11. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši, nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>12. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>14. V souladu s rozsudkem Soudního dvora (druhého senátu) sp. zn. C -679/18 ze dne 5. března 2020 je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit úvěruschopnost spotřebitele, a přihlédnout k neplatnosti smlouvy i v případě, že spotřebitel neplatnost sám nenamítne.</i> 15. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je v celém rozsahu důvodný, když dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícího právního závěru. Bylo prokázáno, že žalovaný prostřednictvím internetového portálu původní věřitelky požádal o shora popsanou smlouvu o úvěru, původní věřitelka mu úvěr poskytla, žalovaný jej čerpal a ničeho nevrátil, a to ani po obdržení předžalobní výzvy. 16. Soud věc posoudil tak, že původní věřitelka a žalovaný uzavřeli platnou smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. o.z. a v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. účinným v době uzavření smlouvy, když žalobce posoudil příjmy žalovaného, tedy řádně přezkoumal jeho úvěruschopnost. Na základě této smlouvy původní věřitelka poskytla úvěr, který žalovaný ve stanovené době nesplatil, čímž se dostal do prodlení se zaplacením poskytnutých 15 000 Kč. Následně původní věřitelka platně pohledávku postoupila žalobci. Jelikož žalovaný dlužné částky neuhradil, žalobce má právo na vrácení nesplacené části úvěru, tedy jistiny a požadovaného smluvního úroku ve výši 9 % ročně, jakož i zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného též vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši maximálně jedné poloviny dlužné jistiny, tj. 7 500 Kč. 17. S návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu žalobce uhradil soudní poplatek ve výši 1 000 Kč. Jelikož elektronický platební rozkaz nebyl vydán, byla žalobkyni v souladu s položkou 2 bod 2. a položkou 1 bod 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků uložena povinnost doplatit ještě 125 Kč (výrok III.). 18. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni, která žalovanému zaslala předžalobní výzvu dle §