20 C 142/2021-49 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 26. 3. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 11 970 Kč (sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 7 000 Kč, úroku za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 818,28 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 751,72 Kč), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 260,05 Kč (zákonný úrok z prodlení z částky 11 970 Kč za období od 16. 9. 2017 do 6. 12. 2019), kapitalizovaného úroku ve výši 3 745,12 Kč (úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 7 000 Kč za období od 16. 9. 2017 do 6. 12. 2019), úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 7 000 Kč za období od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 000 Kč za období od 7. 12. 2019 do zaplacení. Tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], [IČO] (ke dni 30. 9. 2016 fúzí sloučena s nástupnickou společností [právnická osoba], [IČO] - později pod názvem [právnická osoba]; dále v textu také jako„ původní věřitelka“), a žalovanou došlo dne 5. 8. 2016 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky. Před uzavřením smlouvy původní věřitelka s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací získaných od žalované. Tyto informace byly zaznamenány do karty zákazníka a ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Žalovaná svým podpisem dle ujednání čl. 7 smluvních podmínek potvrdila, že informace v kartě zákazníka jsou dostatečné, úplné, pravdivé a přesné a potvrdila, že smlouva odpovídá jejím potřebám a finanční situaci. Taktéž svým podpisem dle ujednání čl. 7 smluvních podmínek stvrdila, že původní věřitelce poskytla úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení její úvěruschopnosti. Tyto údaje byly odeslány do informačního systému, který obsahuje skóringový model, jenž schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Původní věřitelka neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, navíc by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů či zamlčení podstatných údajů mohla žalovaná dopustit trestného činu úvěrového podvodu. Na základě shora uvedeného dospěla původní věřitelka k závěru, že schopnost žalované splácet je dostatečná a uzavřela s ní smlouvu. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalované v hotovosti částku 7 000 Kč, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Dle smlouvy se žalovaná zavázala zaplatit původní věřitelce žalobkyně úrok ve výši 980 Kč za řádnou dobu trvání smlouvy, úrok ve výši 23,72 % ročně dle čl. 1 smluvních podmínek a odměnu za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a za hotovostní inkaso ve výši 2 800 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za řádnou dobu trvání smlouvy a poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 210 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 15. 9. 2017. Žalovaná však sjednané splátky řádně a včas nehradila, čímž své závazky ze smlouvy porušila. Za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku postoupení pohledávky na žalobkyni žalovaná uhradila částku 210 Kč, která byla započtena na úrok za řádnou dobu trvání smlouvy v částce 161,72 Kč a poplatek za hotovostní inkaso v částce 48,28 Kč Poslední platbu na pohledávku žalovaná uhradila dne 16. 8. 2016. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 16. 9. 2017 uhrazena, neuhrazená jistina se úročí úrokem ve výši 23,72 % ročně dle čl. 1 smluvních podmínek. Pohledávka z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství a všemi právy s ní spojenými, byla původní věřitelkou postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Dopisem ze dne 6. 12. 2019 bylo žalované postoupení pohledávky oznámeno. Za období od postoupení pohledávky do dne sepisu žaloby žalovaná ničeho neuhradila. K výzvě soudu, aby doložila listiny, na jejichž základě původní věřitelka posoudila úvěruschopnost žalované, žalobkyně sdělila, že tyto listiny nemá k dispozici. 2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, přičemž žaloba jí byla zasílána jak na adresu trvalého pobytu, tak na dřívější adresu trvalého pobytu. 3. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“), neboť s tím účastníci souhlasili, resp. se na výzvu nevyjádřili. 4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 5. 8. 2016 a smluvních podmínek bylo zjištěno, že původní věřitelka a žalovaná dne 5. 8. 2016 připojily na smlouvu o půjčce své podpisy (jak je v záhlaví smlouvy uvedeno, jedná se ve skutečnosti o obchodní název pro smlouvu o spotřebitelském úvěru). Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč, který jí byl ihned v hotovosti poskytnut. Žalovaná se zavázala uhradit úvěr v 58 týdenních splátkách po 210 Kč. První splátku byla povinna uhradit do 7. kalendářního dne od data uzavření smlouvy a každou další nejpozději do konce následujícího týdenního (sedmidenního) období. Celkem byla žalovaná povinna uhradit částku 12 180 Kč, tvořenou jistinou ve výši 7 000 Kč, úrokem za řádné období ve výši 980 Kč a poplatky za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a za hotovostní inkaso ve výši 2 800 Kč. 5. Z karty zákazníka ze dne 5. 8. 2016 bylo zjištěno, že žalovaná měla 1 nezaopatřené dítě, žila v nájemním bytě s partnerem, byla v domácnosti a pobírala rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč, přídavky na děti ve výši 3 800 Kč a ostatní nespecifikované příjmy ve výši 4 000 Kč. Měsíční náklady na bydlení činily 3 250 Kč, výdaje domácnosti 9 000 Kč, další výdaje vyčísleny nebyly. Použitelný příjem byl vyčíslen na částku 5 550 Kč měsíčně. Je zřetelné, že částka ostatních příjmů byla přepisována z nižší částky, zřejmě 2 000 Kč, taktéž celková částka příjmů původně činila 15 800 Kč, později byla přepsána na 17 800 Kč. Uvedeno je, že žalovaná předložila výplatní pásky, výpis z účtu, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu a výměr státní podpory. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 bylo prokázáno, že původní věřitelka postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze smlouvy, včetně pohledávky vůči žalované. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 bylo prokázáno, že původní věřitelka žalované oznámila postoupení pohledávky společnosti žalobkyni. Výzvou k plnění před podáním žaloby ze dne 22. 2. 2021 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou, nechť dlužnou částku uhradí do 9. 3. 2021. Podacími lístky bylo prokázáno, že shora uvedené písemnosti byly ve dnech 7. 1. 2020 a 23. 2. 2021 odeslány žalované na adresu uvedenou ve smlouvě o půjčce. <i>7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>9. Podle § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.</i> <i>10. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném do 30. 11. 2016) je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> 11. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný pouze co do částky 6 790 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 16. 9. 2017 do zaplacení, když dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícímu právnímu závěru. 12. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze