20 C 148/2021-39 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce požadoval po žalovaném zaplacení částky 13 500 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % p.a. od 25. 7. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení 2 721,34 Kč a kapitalizovaný úrok 5 492 Kč. Svůj návrh odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne 21. 11. 2016 k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytnul právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 13 500 Kč, který měl být splacen dne 28. 12. 2016 vč. poplatku 923 Kč v jediné splátce. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak po uvedeném datu splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uhradil pouze 1 980 Kč, které byly alokovány na poplatek. Žalovaný se tak dostal do prodlení s vrácením úvěru ode dne 29. 12. 2016. Původní věřitel poskytl úvěr prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval, poskytl osobní a kontaktní údaje, sdělil číslo účtu pro poukazování schválených úvěrů. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky, když její text včetně všeobecných podmínek žalovaný na svém uživatelském účtu ve webové službě věřitele odsouhlasil. Žalovaný byl o zaplacení dluhu upomínán, avšak bezvýsledně. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 22. 7. 2019 převedena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 19. 8. 2019. 2. K návrhu žalobce bylo řízení zastaveno pro úroky ve výši 5 492 Kč usnesením ze dne 15. 6. 2021 č. j. 20 C 148/2021-31. Důvodem pro tento procesní úkon žalobce byla skutečnost, že nedisponuje důkazy o posuzování úvěryschopnosti žalovaného. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ta mu byla s výzvou níže doručena ve smyslu § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 1. 7. 2021. 4. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř. bez nařízení ústního jednání. Žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobním návrhu. Žalovaný se k výzvě, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez své osobní účasti a bez nařízení ústního jednání, nevyjádřil. Zároveň byl ve výzvě poučen podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě nesdělí soudem požadované stanovisko. Souhlas žalovaného s takovým procesním postupem soud podle uvedeného daného poučení předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobce a žalovaného. 5. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 21. 11. 2016, Formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, výpis1 z účtu právního předchůdce žalobce, Všeobecnými podmínkami poskytnutí úvěru, dohodou o prodloužení splatnosti úvěru, Oznámením o postoupení pohledávky s podacím lístkem, předžalobní výzvou ze dne 12. 3. 2021 spolu s podacím lístkem bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 4 500 Kč a následně 9 000 Kč. Za poskytnutí úvěru a za prodloužení splatnosti úvěru se žalovaný zavázal uhradit poplatek 923 Kč a 990 Kč, Žalovaný se zavázal splatit úvěr 28. 12. 2016 (po prodloužení splatnosti). Součástí smlouvy o úvěru jsou Všeobecné smluvní podmínky právního předchůdce žalobce. Žalovaný - v rozporu se smlouvu - úvěr řádně nesplatil. Žalovaný byl vyzván ke splacení celé pohledávky ve výši 28 782 Kč s příslušenstvím. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek spolu s potvrzením o úplatě. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem původního věřitele z 19. 8. 2019. <i>6. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>8. Dle § [číslo] věty prvé Obč.Z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.</i> <i>9. Podle § 1968 Obč.Z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>10. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <i>12. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinného do 30. 11. 2016, o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> 13. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je, co do úhrady částky 13 500 Kč spolu s úrokem z prodlení jak v kapitalizované výši, tak od 25. 7. 2019 do zaplacení, důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným mělo dojít uzavření smlouvy o úvěru, na základě které žalovaný obdržel prostředky ve výši 4 500 Kč a 9 000 Kč, které se zavázal zaplatit, nejpozději do 28. 12. 2016. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a dlužnou částkou neuhradil. 14. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská, v níž žalobce, resp. jeho právní předchůdkyně, vystupuje v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1As 30/2015-39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. 15. Povinnost soudu přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o úvěru v daném případě plyne mj. z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele. 16. Jelikož nebylo prokázáno, ani tvrzeno a zejména s přihlédnutím k důvodu pro částečné zpětvzetí žaloby, soud zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky jistiny ve výši 13 500 Kč, neboť tato vrácena žalo