20 C 276/2020-49 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 6. 10. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 113,14 Kč s úrokem z prodlení z částky 7 113,14 Kč ve výši 9,75 % ročně od 4. 4. 2019 do zaplacení. Tvrdila, že dne 4. 3. 2019 byla mezi společností [právnická osoba] („ původní věřitelka“) jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným uzavřena smlouva o úvěru. Úvěr byl poskytnut prostřednictvím webové stránky [webová adresa], kde žalovaný vyplnil osobní údaje, na základě kterých mu byl zaslán návrh úvěrové smlouvy. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 3 400 Kč, který měl být splacen nejpozději do 3. 4. 2019. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, do uvedeného data poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalovaný se smlouvou zavázal uhradit také poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 713,14 Kč. Poté, co se úvěr stal splatným, žalovaný neuhradil ničeho. Před uzavřením smlouvy byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi jeho doložitelnými příjmy a výdaji. Úvěr byl poskytnut maximálně ve výši 90 % rozdílu mezi příjmy a výdaji. Byly lustrovány veřejné databáze ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Pohledávku z nesplaceného úvěru původní věřitelka postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 9. 2019. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, přestože mu žaloba byla doručena do vlastních rukou dne 8. 3. 2021 a její doplnění dne 30. 8. 2021. 3. Věc byla rozhodnuta v nepřítomnosti účastníku v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) na základě obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Smlouvou o úvěru č. [anonymizováno] ze dne 4. 3. 2019 bylo prokázáno, že mezi původní věřitelkou a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, na základě které se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému jednorázový bezúčelový úvěr ve výši 3 400 Kč, současně byla sjednána úroková sazba ve výši 40 % ročně, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 418,14 Kč (po slevě), resp. 3 713,14 Kč (před slevou), s tím, že úvěr měl být splacen jednou splátkou ke dni 3. 4. 2019. Podle čl. XV smlouvy mohl klient na základě uvážení úvěrujícího získat slevu z poplatku ve výši 2 295 Kč. Totožnost žalovaného původní věřitelka ověřila z vyplněného údaje o občanském průkazu [číslo] emailu [email] a čísla účtu, na který byl úvěr poskytnut: [bankovní účet] Uzavření smlouvy žalovaný stvrdil vyplněním SMS kódu„ [anonymizováno]“. 5. Výpisem z historie transakcí bylo prokázáno, že dne 4. 3. 2019 byla z účtu původní věřitelky č. [bankovní účet] odeslána částka 3 400 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet]. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že dne 2. 4. 2020 původní věřitelka postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze smlouvy, včetně pohledávky vůči žalovanému. 7. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 27. 6. 2020 bylo prokázáno, že původní věřitelka žalovanému oznámila postoupení pohledávky žalobkyni. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 27. 6. 2020 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného, nechť ve lhůtě tří dnů uhradí dlužnou částku ve výši 17 868,88 Kč zahrnující jak jistinu, tak náklady právního zastoupení. Podacím lístkem bylo prokázáno, že shora uvedené písemnosti byly dne 27. 6. 2020 odeslány žalovanému na adresu [adresa žalovaného]. <i>8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také „o.z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>10. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>11. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>13. V souladu s rozsudkem Soudního dvora (druhého senátu) sp. zn. C -679/18 ze dne 5. března 2020 je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit úvěruschopnost spotřebitele, a přihlédnout k neplatnosti smlouvy i v případě, že spotřebitel neplatnost sám nenamítne.</i> 14. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je v celém rozsahu důvodný, když dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícího právního závěru. Bylo prokázáno, že žalovaný prostřednictvím internetového portálu původní věřitelky požádal o shora popsanou smlouvu o úvěru, původní věřitelka mu úvěr poskytla, žalovaný jej čerpal a ničeho nevrátil, a to ani po obdržení předžalobní výzvy. 15. Soud věc posoudil tak, že původní věřitelka a žalovaný uzavřeli platnou smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. o.z. a v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. účinným v době uzavření smlouvy, když žalobkyně posoudila příjmy, výdaje i další poměry žalovaného, tedy řádně přezkoumala jeho úvěruschopnost. Na základě této smlouvy původní věřitelka poskytla žalovanému úvěr, který ve stanovené době nesplatil. Následně původní věřitelka platně pohledávku postoupila žalobkyni. Jelikož žalovaný dlužné částky neuhradil, žalobkyně má právo na vrácení nesplacené části úvěru, tedy jistiny a sjednaného poplatku, jakož i zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 16. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni, která žalovanému zaslala předžalobní výzvu dle § 142a odst. 1 o.s.ř., přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, činí odměna advokáta za jeden úkon právní služby do podání žaloby 300 Kč. Žalobci náleží odměna advokáta za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) po 300 Kč, celkem 600 Kč, 2x paušální náhrada podle § 14b odst. 5 vyhlášky po 100 Kč, celkem 200 Kč, a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. náhrada DPH ve výši 21 %, celkem 168 Kč, když zástupce žalobkyně je plátcem této daně. Dále žalobkyni náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady uhradit k rukám advokáta. 17. Lhůta k plnění byla žalovanému podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. stanovena v délce tří dnů, když soud neshledal důvody k jinému postupu.