6 C 183/2021-39 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se žalobou podanou dne 25. 3. 2021 domáhal proti žalovanému zaplacení částky 1 500 Kč. Uvedl, že žalobce je vlastníkem místních komunikací nacházejících se na jeho území a je oprávněn z pozemní komunikace odstranit vozidlo, jehož provozovatel neuposlechl opatření obecné povahy silničního správního úřadu o označení místní komunikace nebo její části, na kterých je z důvodu veřejného zájmu dočasně zakázáno stání silničních vozidel, příslušnou dopravní značkou. Na základě pověření primátora města Brna ze dne 30. 6. 2016 a příkazní smlouvy [číslo] ze dne 8. 6. 2016 je společnost [právnická osoba] oprávněna k výkonu pověření – správy pozemních komunikací na území Statutárního města Brna – rovněž zajišťovat odstraňování vozidel při blokovém čištění dle zákona o pozemních komunikacích. Žalobce uvedl, že žalovaný je dle výpisu z centrální evidence vozidel provozovatelem osobního motorového vozidla Škoda Octavia, [registrační značka], které bylo žalobcem dne 8. 10. 2020 odtaženo z ulice [ulice] v [obec], a to za účelem blokového čištění. Uvedená lokalita byla označena dopravní značkou dočasného zákazu stání a žalovaný toto dopravní značení nerespektoval. Vozidlo žalovaného bylo proto společností [právnická osoba] odtaženo a vráceno zpět do místa odtahu. Cena za technický úkon při odtažení a vrácení vozidla zpět do místa odtahu činí částku 1 500 Kč, když tato byla stanovena usnesením schůze Rady města Brna ze dne 27. 2. 2019. Za technický úkon se považuje příjezd odtahovaného vozidla, zajištění dokumentace, naložení vozidla na odtahový vůz, převezení vozidla na jiné místo, kde je stání vozidla povoleno, složení vozidla a po skončení blokového čištění opětovné naložení na odtahové vozidlo a jeho následné složení zpět do místa odtahu. Po složení vozidla zpět do místa odtahu byla za stěrač vozidla umístěna informace, že vozidlo bylo nuceně odtaženo a vráceno zpět s uvedením dlužné částky a platebních údajů k uhrazení dluhu. Žalovaný přes tuto informaci dlužnou částku neuhradil a žalobce mu proto zaslal předžalobní výzvu, na kterou žalovaný rovněž nereagoval. 2. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobce i žalovaný byli vyzváni, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez jednání. Žalobce s navrhovaným postupem souhlasil, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal, že k tomuto postupu nemá námitek. 3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav: 4. Příkazní smlouvou [číslo] ze dne 8. 6. 2016 uzavřenou mezi žalobcem a společností [právnická osoba] a pověřením primátora města Brna ze dne 30. 6. 2016 č.j. [spisová značka] měl soud prokázáno, že společnost [právnická osoba] byla pověřena výkonem správy pozemních komunikací na území Statutárního města Brna vč. zajišťování odstraňování vozidel při blokovém čištění podle zákona o pozemních komunikacích. 5. Výpisem usnesení schůze Rady města Brna č. R8/015 konané dne 27. 2. 2019 měl soud prokázáno, že [jméno] města Brna schválila cenu za technický úkon, zpětný odtah v místě ve výši 1 500 Kč vč. DPH prováděný dle zákona o pozemních komunikacích. 6. Z karty vozidla [registrační značka] soud zjistil, že provozovatelem předmětného vozidla byl v době od 14. 2. 2018 žalovaný. 7. Protokolem o provedení technického úkonu – zpětného odtahu v místě měl soud prokázáno, že dne 8. 10. 2020 byl proveden zpětný odtah vozidla Škoda Octavia, [registrační značka]. Žalobce k prokázání svých tvrzení předložil fotodokumentaci odtahu vozidla z místa, které bylo označeno dopravní značkou o dočasném zákazu stání v den odtahu předmětného vozidla. 8. Listinou ze dne 11. 12. 2020 vyzval žalobce žalovaného k zaplacení částky 1 500 Kč s tím, že uvedená částka představuje cenu za technický úkon při odtažení a vrácení vozidla zpět do místa odtahu, a to dne 8. 10. 2020 za účelem blokového čištění v [anonymizováno] ulici v [obec]. 9. Podle § 19a odstavec 1 zákona č. 13/1997 Sb. silniční správní úřad opatřením obecné povahy dočasně zakáže nebo omezí stání nebo zastavení silničních vozidel na místní komunikaci nebo průjezdním úseku silnice nebo na jejich části, je-li to nezbytné z důvodu zajištění bezpečnosti státu, veřejného pořádku, bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, stavebních prací nebo údržby nebo z důvodu přírodních katastrof nebo jiných mimořádných událostí a odstraňování jejich následků. V opatření obecné povahy silniční správní úřad stanoví rovněž přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích podle zvláštního právního předpisu. 10. Podle § 19a odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb. dočasně zakázat nebo omezit stání nebo zastavení silničních vozidel na pozemních komunikacích podle odstavce 1 lze také opatřením obecné povahy vydaným na návrh, který musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat vymezení rozsahu zákazu nebo omezení zastavení nebo stání, jeho předpokládanou délku a popis skutečností prokazujících naplnění důvodu podle odstavce. 11. Podle § 45 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. kdo způsobil překážku provozu na pozemních komunikacích, musí ji neprodleně odstranit; neučiní-li tak, odstraní ji na jeho náklad vlastník pozemní komunikace. Podle odst. 4 cit. ustanovení je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie, přičemž jde-li o dálnici, zajistí odstranění vozidla na výzvu policisty některá z osob uvedených v odstavci 1; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele. 12. Ze skutkových zjištění učiněných na základě předložených listin a za použití shora uvedených zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že návrh na zaplacení částky 1 500 Kč je důvodný. V řízení bylo prokázáno, že žalobce byl v rozhodném období osobou oprávněnou k odstranění vozidla z pozemní komunikace ve smyslu shora cit. zák. ustanovení, a že postupoval v souladu s ust. § 45 odst. 4 zák. č. 361/2000 Sb. v platném znění. Žalobce postupem dle zákona o provozu na pozemních komunikacích provedl nucený odtah předmětného vozidla, jehož provozovatelem je žalovaný, neboť silniční správní úřad je oprávněn rozhodnout o označení místní komunikace, nebo průjezdního úseku silnice nebo jejich částí, na kterých je z důvodu veřejného zájmu dočasně zakázáno stání silničních vozidel příslušnou dopravní značkou podle zvláštního předpisu, v případě neuposlechnutí rozhodnutí silničního správního úřadu je vlastník místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice oprávněn odstranit silniční vozidlo na náklady jeho provozovatele, pokud provozovatel silničního vozidla neprokáže závažné důvody, které mu znemožnily, aby silniční vozidlo odstranil včas sám. V tomto případě hradí náklady spojené s odstraněním silničního vozidla ten, na jehož žádost bylo silničním správním úřadem vydáno rozhodnutí. Za této skutkové situace je mezi účastníky založen závazkový vztah ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení ve spojení s § 1723 a § 2909 a násl. o.z., způsobením škody, jež je dána náklady na odstranění vozidla za účelem zabezpečení provozu na pozemní komunikaci. Tento vztah tak vzniká mezi provozovatelem vozidla a osobou, jež byla k nucenému odtahu vozidla oprávněna a jíž vznikla škoda, jejíž výše je dána výší nákladů vynaložených za účelem zabezpečení provozu na pozemní komunikaci. Takovou osobou může být buď vlastník komunikace, nebo osoba, jež na základě právního vztahu s vlastníkem pozemní komunikace nucený odtah vozidel zabezpečuje. Výše škody je v daném případě představována náklady na odtah vozidla v celkové částce 1 500 Kč, které jsou žádány v souladu s usnesením schůze Rady města Brna č. R8/015. Žalovaný v řízení neprokázal ani netvrdil, že by žalovanou částku uhradil, či že by nárok žalobce zanikl jiným způsobem. Na základě uvedených skutečností proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1 500 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 1968 a § 1970 o.z., když výše úroků z prodlení vyplývá z ustanovení nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 13. Úspěšnému žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Na nákladech řízení tak byla žalobci přiznána odměna za dva úkony (převzetí věci a sepis žalobního návrhu) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/96 Sb., v platném znění a dále 2 x paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl č. 177/96 Sb., v platném znění. Odměnu a náhradu hotových výdajů bylo třeba podle § 137 odst. 3 o.s.ř. povýšit o 21 % DPH. Na nákladech řízení byla dále přiznána částka 400 Kč za zaplacený soudní poplatek podle § 13 odst. 1 vyhl. č. 177/96 Sb. Celková výše nákladů řízení tak představuje částku 1 126 Kč.