9 C 149/2021-81 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobním návrhem podaným dne 5. 1. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 050 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 28. 6. 2018 se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě mu byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti. Úvěr byl poskytnut za úplatu - úrok ve výši 28 % z jistiny za období, na které byl poskytnut, náklady spotřebitelského úvěru činily částku 12 900 Kč. Celkovou částku ve výši 27 900 Kč (jistinu a náklady) se žalovaný zavázal uhradit ve 14 splátkách po 1 950 Kč měsíčně. Svůj závazek vyplývající ze smlouvy řádně a včas neplnil, čímž porušil své závazky ze smlouvy. V důsledku prodlení právní předchůdce žalobkyně úvěr ke dni 28. 8. 2019 zesplatnil, čímž mu vzniklo právo na uhrazení zbývající dosud neuhrazené dlužné částky. Tato činila na jistině 15 000 Kč, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 3 475 Kč, na poplatku za uzavření smlouvy 4 050 Kč a na administrativním poplatku 2 775 Kč. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného v plné výši uhrazen, úročí se neuhrazená jistina od 29. 8. 2019 úrokovou sazbou ve výši 10,37 % ročně, odpovídající výši úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami spotřebitelům se splatností 1-5 let ke dni uzavření smlouvy. Dále uvedla, že část závodu společnosti [právnická osoba] byla převedena na společnost [právnická osoba], která následně postoupila pohledávku, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 s účinností 8. 7. 2020 žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno a zároveň byl vyzván k úhradě dlužné částky. Žalobkyně rovněž požadovala smluvní pokutu ve výši 8 750 Kč. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen. Následně byla žalovanému doručena žaloba spolu s výzvou k vyjádření jak k žalobě, tak k navrhovanému postupu, tj. rozhodnutí bez nařízení jednání. Doručeno bylo postupem dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) jak na adresu trvalého bydliště, tak na adresu nově zjištěnou. Žalovaný se ve stanovené lhůtě ani do současné doby nevyjádřil, soud proto po daném poučení rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř. na základě předložených listinných důkazů. Žalobce rovněž konkludentně souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání. 3. Smlouvou o úvěru [číslo] uzavřenou mezi společností [právnická osoba] dne 28. 6. 2018, žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru, předpisem splátek, měl soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] žalovanému dne 28. 6. 2018 poskytla úvěr 15 000 Kč na dobu určitou se splatností ve 14 měsíčních splátkách. Žalovaný potvrdil převzetí poskytnuté jistiny v hotovosti podpisem na smlouvě a zavázal se vrátit jistinu společně s dohodnutými úroky a sjednanými poplatky, celkem částku 27 900 Kč. Dle článku V bodu 4 smlouvy byla ujednána i smluvní pokuta v případě prodlení dlužníka s úhradou splátek úvěru či zesplatněné jistiny ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení s tím, že souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. 4. Smlouvou o postoupení pohledávky vzal soud za prokázané, že notářským zápisem NZ [číslo] ze dne 27. 9. 2018 byla část závodu původním věřitelem [právnická osoba] prodána společnosti [právnická osoba], který následně pohledávku postoupil žalobkyni na základě smlouvy ze dne 18. 6. 2020, o postoupení byl žalovaný informován dne 24. 7. 2020, čímž žalobkyně prokázala svoji aktivní legitimaci k vedení sporu. 5. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem ze dne 24. 7. 2020 a následně předžalobní upomínkou ze dne 18. 12. 2020. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Dle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 11. Soud se musel nejprve zabývat otázkou, zda mezi účastníky, resp. právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, neboť jednou ze smluvních stran byl žalovaný jako spotřebitel a bylo tak nezbytné při posuzování právního vztahu vedle občanského zákoníku aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Za tím účelem soud ještě vyzval žalobkyni k doplnění žaloby, a to usnesením ze dne 2. 8. 2021. Žalobkyně uvedla, že žalovaným poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 28. 6. 2018 a byly ověřeny předloženými doklady – potvrzení o příjmu, dohodou o provedení práce a následně došlo k vyhodnocení získaných informací formou finanční analýzy a finančního credit scoringu. 13. Po zhodnocení všech listinných důkazů dospěl soud k závěru, že původní věřitel řádně posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet a to na základě informací, které mu žalovaný poskytl a které si i ověřil na základě předložených listinných důkazů, a to potvrzením zaměstnavatele o příjmu žalovaného ve výši 9 031 Kč měsíčně, měsíčních výdajů 3 250 Kč, když žalovaný byl svobodný, v domácnosti byly 2 výdělečně činné osoby. Zjištěny byly rovněž výdaje na bydlení, stravování a ostatní výdaje a schopnost žalovaného vyhodnotil možností splácet poskytnutý úvěr měsíční splátkou 1 950 Kč jako dostatečnou. Soud má za to, že v tomto případě byla platně uzavřena smlouva o úvěru, když původní věřitel si opatřil dostatek údajů a listinných důkazů pro poskytnutí úvěru žalovanému, který mu po vyhodnocení poskytnut. Žalovanému byl spolu se vystaven předpis 14 splátek, uhradil však pouze 2 splátky, a to 28. 6. 2018 částku 600 Kč a 29. 7. 2018 částku 2 000 Kč. Uvedené částky byly započteny na poplatek za uzavření smlouvy, úrok, splátku úvěru a poplatek za hotovostní výběr splátek. Z celkové částky, kterou měl žalovaný uhradit ve výši 27 900 Kč a která byla jasně stanovena ve smlouvě o úvěru včetně přesných částek, které se týkaly poplatku za uzavření smlouvy, za správu úvěru, smluvního úroku a poplatku za hotovostní výběry, žalovaný uhradil pouze částku 2 600 Kč, takže k úhradě zbývala částka 25 300 Kč. Co se týče této částky, soud žalobě vyhověl, neboť žalovaný dlužil za poskytnutý úvěr a poplatky, ale dlužné částky nesplatil. Pokud však jde o výši smluvní pokuty uplatněné v částce 8 750 Kč, která nebyla v žalobním návrhu ani blíže odůvodněna, zde soud vycházel ze smlouvy o úvěru, v níž byla smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně ujednána, ale zároveň bylo ujednáno, že souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. V daném případě došlo k poskytnutí jistiny ve výši 15 000 Kč, proto smluvní pokuta nesmí přesáhnout částku 7 500 Kč. V žalobě však vyčíslená smluvní pokuta přesáhla tuto částku, proto soud musel vzhledem k ujednanému omezení, žalobní návrh týkající se smluvní pokuty, co do částky 1 250 Kč zamítnout. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni částku 32 800 Kč (25 300 + 7 500). 14. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil svoji povinnost zaplatit dlužnou částku včas a dostal se do prodlení, je proto povinen zaplatit žalobkyni i zákonné úroky z prodlení, a to jednak kapitalizované (vypočtené) ke dni 20. 5. 2020