9 C 224/2020-32 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] proti žalovanému domáhal zaplacení částky 25 272 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jeho právní předchůdce, [právnická osoba], uzavřel dne [datum] s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na částku 15 000 Kč. Kromě této jistiny se žalovaný zavázal zaplatit žalobci i kapitalizované úroky, poplatek za vyhodnocení úvěru, poplatek za sjednání úvěru a inkasní poplatek, v celkové výši 27 272 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku splatit v 14 měsíčních splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a poslední splátka byla splatná [datum]. Úvěr byl poskytnut dne [datum]. Dále uvedl, že pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného byl pro původního věřitele podstatný pravidelný a prokazatelný měsíční příjem po odečtení závazků a pravidelných výdajů žalovaného, jako jsou např. platby nájemného, splátky úvěrové smlouvy nebo hypotéky, platby SIPO, splácení exekuce apod. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, ocitl se tak v prodlení. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku žalobci dne [datum], postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalovaná částka je tvořena jistinou ve výši 13 982,84 Kč, dlužným úrokem 1 251,40 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 1 283,03 Kč, poplatkem za sjednání úvěru 6 253,38 Kč a inkasním poplatkem v částce 2 501,35 Kč. Žalovaná částka nebyla uhrazena ani po předžalobní upomínce ze dne [datum]. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen. Následně byla žalovanému zaslána žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě i k navrhovanému postupu na adresu uvedenou v Centrální evidenci obyvatel, která je shodná s adresou uvedenou v žalobním návrhu a doručeno bylo dnem [datum]. Žalovaný se k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ani žádné námitky nevznesl. 3. Soud ve věci rozhodl dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) bez nařízení ústního jednání na základě listinných důkazů ve spise založených. Žalobce vyjádřil svůj souhlas s takovýmto postupem již v žalobním návrhu a žalovaný se k navrhovanému postupu nevyjádřil, ač byl poučen, že nevyjádří-li se, bude soud předpokládat, že s navrhovaným postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Žádostí o úvěr, smlouvou o úvěru [číslo] formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru a informacích pro spotřebitele bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit úvěr spolu s poplatky v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 948 Kč, celkem tak částku 27 272 Kč, která byla tvořena úvěrem v částce 15 000 Kč, úrokem za poskytnuté peněžení prostředky ve výši 1 444 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 750 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 1 378 Kč, inkasním poplatkem ve výši 2 700 Kč. Z žádosti o úvěr k této smlouvě bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán od července 2017 na dobu určitou do [datum], jeho příjem činí 13 456 Kč, na náklady na bydlení vynakládá 4 500 Kč, dopravu, jídlo a osobní náklady činí 3 500 Kč, celkové měsíční výdaje jsou tak ve výši 8 000 Kč a použitelným příjmem je částka 5 456 Kč. Je svobodný, bez vyživovací povinnosti a bydlí v nájmu. Nemá sjednán osobní bankovní účet ani rezidenční úvěr. Jeho osobní údaje byly ověřeny občanským průkazem, pracovní smlouvou, výplatními páskami a nájemní smlouvou. Výzva, k zaplacení dlužné částky spolu s informací o postoupení pohledávky, byla žalovanému zaslána [datum], kde byl vyzván k úhradě částky 36 678,35 Kč, a to ihned na uvedený bankovní účet. 5. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] spolu se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. 6. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Po zhodnocení všech listinných důkazů ve spise založených soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný pouze částečně. 10. Nejprve se zabýval otázkou, zda mezi účastníky, resp. právním předchůdcem žalobce a žalovaným, došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, tj. zda byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného dle níže uvedených ustanovení o spotřebitelském úvěru. 11. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 12. Podle § 87 odstavec 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora uvedená ustanovení, vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či 33 Cdo 201/2018) i Ústavního soudu – viz Nález ÚS sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum]. Zde Ústavní soud uvedl, že pokud je dlužník v postavení spotřebitele, má poskytovatel úvěru jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, když řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr není chráněn jen samotný spotřebitel, ale i věřitel a celá širší společnost. 14. Je pravda, že výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti spotřebitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1. 12. 2016 O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU z [datum] ve věci C [číslo], z něhož plyne, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘. 15. Vycházeje ze shora uvedených hledisek je třeba trvat na tom, že poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy a výdaje, ta