9 C 232/2021-46 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 2. 7. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 483,37 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 20. 11. 2015 rámcovou smlouvu [číslo] na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet], který mohl využívat. Dne 24. 4. 2017 uzavřel žalovaný s žalobkyní dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, jehož podpisem požádal o poskytnutí úvěru ve výši 107 000 Kč Smlouva o úvěru byla schválena dne 24. 4. 2007 pod číslem HU00395132, neboť žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí úvěru. Tento mu byl vyplacen na běžný účet v plné výši. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru na základě informací, které jí žalovaný sám poskytl v žádosti o úvěr. Osobní údaje ověřil z klientových dokladů a údaje o finanční situaci poskytl žalobkyni sám klient a žalobkyně dle potřeby provádí ověření. Informace posuzuje z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta. Dle podmínek úvěrové smlouvy byl žalovaný zavázaný měsíčně hradit pravidelnou konstantní splátku úvěru v celkové výši 3 053 Kč skládající se ze splátky jistiny a úroku ve výši 13,9 % ročně, a to vždy k 16. dni měsíce počínaje 16. 5. 2017. Předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na 16. 2. 2021. Dne 18. 5. 2018 uzavřel žalovaný s žalobkyní dodatek [číslo] na základě kterého byla provedena změna výše splátky z 3 053 Kč na 2 000 Kč, změna splatnosti na 20. den v měsíci. Žalovaný splátky od 16. 5. 2017 do 20. 12. 2020 splácel, na splátku dne 20. 1. 2021 byla uhrazena dne 17. 2. 2021 pouze částka 1 006,11 Kč, přičemž tuto částku si žalobkyně započetla na úhradu jistiny splátky. Počínaje splátkou ke dni 20. 1. 2021 nebyly tedy splátky ze strany žalovaného hrazeny řádně a včas. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností přistoupila žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním dne 23. 3. 2021 k zesplatnění úvěru a vyzvala žalobce k zaplacení dne 23. 3. 2021. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 41 380,49 Kč a nesplaceným smluvním úrokem – kapitalizovaným ve výši 1 446,05 Kč. Po zesplatnění úvěru uhradil žalovaný dne 19. 4. 2021 částku 993,89 Kč, dne 19. 4. 2021 částku 906,11 Kč, dne 17. 5. 2021 částku 1 093,89 Kč a částku 1 106,11 Kč, dnem 17. 6. 2021 částky 893,89 Kč a 1 306,11 Kč. Aktuální výše pohledávky je tak tvořena nesplacenou jistinou ve výši 36 483,37 Kč a nesplaceným úrokem z úvěru ve výši 40,37 Kč. Zároveň jsou požadovány i smluvní úroky ve výši 13,9 % ročně a úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl doručen žalovanému dne 9. 8. 2021 a proti němuž podal dne 23. 8. 2021 žalovaný odpor. Uvedl, že má za to, že nebyl důvod k vydání uvedeného platebního rozkazu, když od května roku 2018 je ve výkonu trestu odnětí svobody a před nástupem učinil vše potřebné, aby úvěr byl řádně hrazen, a to v podobě trvalého příkazu, který je platný a platby odcházejí. Pokud žalobce provedl zesplatnění a zaslal mu předžalobní výzvu, tyto písemnosti mu nebyly nikdy doručeny, jinak by na ně reagoval a učinil potřebné kroky. Z důvodu výkonu trestu nemá možnost si zásilky vyzvedávat a koncem roku 2019 mu byl také ukončen trvalý pobyt. 3. Žalobkyně k obsahu odporu žalovaného uvedla, že nesouhlasí s jeho tvrzením, že předmětný úvěr byl a je hrazen. Splátky byly hrazeny pouze do 20. 12. 2020, na splátku dne 20. 1. 2021 bylo ze strany žalovaného zasláno pouze 1 006,11 Kč dne 17. 2. 2021. Po zesplatnění uhradil žalovaný určité splátky, kdy poslední byla uhrazena 17. 6. 2021, dále nejsou platby evidovány. Informace o zesplatnění a předžalobní výzvy byly zaslány na adresu, která byla ve smlouvě uvedena. K výzvě soudu žalobkyně doplnila i žalobní návrh. Uvedla, že osobní údaje žalovaného ověřila proti informacím z klientových dokladů, údaje o finanční situaci jí poskytl sám klient a tuto ověřuje dle potřeby. Detailnější přehled je uveden v žádosti o úvěr – aplikační data. Dále byly posouzeny informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta. Bylo přihlédnuto při posouzení úvěruschopnosti ke skutečnosti, že žalovaný řádně splácel dříve poskytnuté úvěry, neměl důvod pochybovat o jeho schopnosti splácet i nově poskytnutý úvěr. Uvedl, že žalovaný sdělil, že bydlí v nájmu, je svobodný, má jednu vyživovací povinnost, jiné splátky jsou ve výši 1 200 Kč a 3 780 Kč, hlavní příjem činí 18 800 Kč u společnosti [právnická osoba], a jedná se o klienta s aktivními produkty. 4. Oba účastníci konkludentně souhlasili s rozhodnutím na základě listinných důkazů bez nařízení jednání. Soud proto rozhodl dle § 115a) občanského soudního řádu, dále jen o.s.ř., bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů. 5. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník – dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 7. Dle ust. § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 8. Dle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Soud měl na základě rámcové smlouvy [číslo] ze dne 20. 11. 2015, dodatku [číslo] ze dne 24. 4. 2017 prokázáno, že žalobkyně žalovanému na základě shora citované rámcové smlouvy zřídila běžný účet č. [bankovní účet] a poskytla úvěr pod č. HU00225102 ve výši 50 000 Kč na dobu 20 měsíců. Dodatkem [číslo] byl poskytnut úvěr ve výši 107 000 Kč převodem na běžný účet se splatností v 47 měsíčních splátkách po 3 053 Kč. Úroková sazba byla dohodnuta 13,90 % ročně, celková dlužná částka, kterou bude muset žalovaný uhradit, byla stanovena ve výši 137 565,13 Kč v případě základní sazby. 10. Výpisem z účtu žalovaného bylo prokázáno, že částka 107 000 Kč mu byla připsána na účet dne 24. 4. 2017, počáteční zůstatek na účtu žalovaného v té době byl 114 Kč. Z přehledu plateb žalovaného vyplývá, že dosud byla uhrazena celková částka 108 995,11 Kč. 11. Dle dat poskytnutých žalobkyní (aplikační data) vyplývá, že žalovaný je svobodný, má 1 vyživovací povinnost, jeho příjem činí 18 800 Kč, bydlí v nájmu, jiné splátky činí 1 200 Kč a dle úvěrové smlouvy činí 3 780 Kč / 10 000 Kč a jedná se o klienta s aktivními produkty. 12. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslaná na adresu uvedenou ve smlouvě dne 23. 2. 2021 s výzvou k úhradě do 1. 4. 2021. 13. Uvedené skutková zjištění byla základem pro následující právní závěr soudu. Ten se musel nejprve zabývat otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo tak nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 15. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora uvedená ustanovení, vyplývá již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či 33 Cdo 201/2018) i z [příjmení] Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, který uvedl, že poskytovatel úvěru,