9 C 72/2021-46 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobním návrhem domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku 14 589 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla dne 17. 8. 2019 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, a to zasláním na účet č. [bankovní účet] dne 17. 8. 2019. Za poskytnutí úvěru se žalovaná zavázala žalobkyni zaplatit poplatek ve výši 2 275 Kč. Jistina i poplatek byly splatné dne 16. 9. 2019. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové schránky [webová adresa], na které si žalovaná nejprve přečetla nabídku na uzavření smlouvy, nastavila si dle vlastní volby dostupné parametry, tj. splatnost a výši zápůjčky, poté vyplnila žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadala své osobní údaje včetně telefonního čísla a mailové adresy, čímž učinila návrh na uzavření smlouvy. Rovněž tak potvrdila, že se seznámila se zněním smlouvy a se Všeobecnými obchodními podmínkami, které jsou její součástí. Zároveň odsouhlasila znění obchodních podmínek žalobkyně a smlouvu elektronicky podepsala, a to pinem, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, neboť na svůj dluh ničeho neuhradila. Tyto neuhradila ani na základě šesti zaslaných výzev. Výše dluhu činí 11 775 Kč a sestává z jistiny a poplatku ve výši 9 275 Kč a nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením žalované ve výši 2 500 Kč. Dále je žalobkyní požadována smluvní pokuta ve výši 2 814 Kč, aby nepřesahovala součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru. Dále bylo žalobkyní uvedeno, že pokud by nebyl uznán nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, žádá o posouzení v části jistiny, jako nároku na bezdůvodné obohacení. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen. Následně byla žalované zaslána žaloba spolu s výzvou k vyjádření, jak k žalobě, tak k navrhovanému postupu. 3. Soud ve věci rozhodl dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) bez nařízení ústního jednání. Žalobkyně vyjádřila svůj souhlas s takovýmto postupem již v žalobním návrhu a žalovaná byla usnesením soudu ze dne 30. 4. 2021 vyzvána ke sdělení svého procesního stanoviska. Ve stanovené lhůtě ani do současné doby se však nevyjádřila, soud proto předpokládal, že po daném poučení s navrhovaným postupem souhlasí. Na výzvu soudu se nevyjádřila ani k věci samé, i když jí žaloba spolu s výzvou k vyjádření byla doručena postupem dle § 49 odst. 4 o.s.ř. 4. Smlouvou o zápůjčce bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli uvedenou smlouvu dne 17. 8. 2019 na částku 7 000 K a žalovaná se zavázala zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 275 Kč a vše uhradit do 16. 9. 2019. Dále byla ve smlouvě o zápůjčce sjednána smluvní pokuta v případě prodlení s plněním závazků ze smlouvy, a to ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a i náklady vynaložené v souvislosti s prodlením týkající se výzev k úhradě. Výpisem z účtu žalované vedeného u [právnická osoba] bylo prokázáno, že žalované byla na účet připsána částka 7 000 Kč od žalobkyně, a to dne 17. 8. 2019. 5. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná následně vyzvána písemnými upomínkami ze dne 23. 9. 2019, 30. 9. 2019, 16. 10. 2019 a 31. 10. 2019. 6. Předžalobní výzvou ze dne 1. 10. 2020 byla žalovaná vyzvána právním zástupcem k úhradě částky 14 878 Kč do 3 dnů a k úhradě nákladů za právní zastoupení s upozorněním na možnost vymáhání soudní cestou. 7. Dle ustanovení § 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Po zhodnocení všech důkazů ve spise založených soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný, ale pouze částečně. 10. Vzhledem k tomu, že se jednalo o nároky z uzavřené smlouvy o zápůjčce, soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky, resp. právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k platnému uzavření této smlouvy. Soud proto vyzval žalobkyni k doplnění žaloby týkající se právě otázky zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím zápůjčky. Žalobkyně k dané výzvě sdělila, že nebude doplňovat žádná skutková tvrzení a je si vědoma toho, že tato skutečnost zřejmě povede k tomu, že soud rozhodne o tom, že smlouva je vzhledem k ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná. Navrhla proto, aby bylo vráceno všem, co podle smlouvy o zápůjčce žalovaná obdržela, tedy vrátila bezdůvodné obohacení a uhradila úroky v zákonné výši. 11. Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl tak spotřebitel, bylo proto nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 13. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora uvedená ustanovení, vyplývá již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či 33 Cdo 201/2018) i z [příjmení] Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, kde uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr není chráněn jen samotný spotřebitel, ale i věřitel a celá širší společnost jako taková. 15. Je sice skutečností, že výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti spotřebitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb. O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU z 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], z něhož plyne, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘. 16. Vycházeje z výše uvedených hledisek i z vyjádření žalobkyně a předložených listinných důkazů má soud za to, že ze strany žalobkyně nedošlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované, k čemuž také žádné důkazy nebyly předloženy ani navrženy. Jedná se tak o smlouvu neplatnou, čehož si byla vědoma i sama žalobkyně, jak vyplývá i z jejího vyjádření k výzvě sou