10 C 122/2022-31 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 2. 2022 požadoval žalobce po žalovaném zaplacení částky 19 800 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 279,13 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 800 Kč od 20. 4. 2021 do zaplacení. Tvrdil, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne 8. 8. 2019 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 4 250 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 250 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 80 týdenních splátkách po 607 Kč počínaje 15. 8. 2019, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18. 2. 2021. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Již ze smluvních ujednání bylo žalovanému známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 18. 2. 2021. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaný byl v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Právní předchůdce žalobce měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 15. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 15. 1. 2021. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradil pouze částku 4 700 Kč. Ke dni postoupení 15. 1. 2021 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 48 550 Kč, příslušenství pohledávky pak tvořily úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby bylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno celkem 500 Kč, a to dne 19. 4. 2021. Žalobce však požaduje po žalovaném pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného se zákonným úrokem z prodlení, tedy zaplacení dlužné jistiny ve výši 19 800 Kč představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 25 000 Kč a částkou ve výši 5 200 Kč zaplacenou žalovaným na tuto jistinu, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 279,13 Kč a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 19 800 Kč od 20. 4. 2021 do zaplacení. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 279,13 Kč byl vypočten z aktuální dlužné jistiny ode dne následujícího po dni postoupení pohledávky do 19. 4. 2021 (tj. do dne poslední úhrady). Do dne podání žaloby žalovaný ničeho ani přes písemnou upomínku žalobci neuhradil. 2. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky na žalobce. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 19. 2. 2021. 3. Usnesením č.j. 10 C 122/2022-24 ze dne 24. 5. 2022 soud žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a zároveň ho poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo žalovanému včetně žaloby doručeno dne 6. 6. 2022, přičemž soud považoval usnesení se žalobou žalovanému za doručené v souladu s ust. § 46b a § 49 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť písemnosti byly doručovány na adresu bydliště žalovaného evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. S ohledem na skutečnost, že se žalovaný k výzvě soudu dle ust. § 115a o. s. ř. nevyjádřil a žalobce s tímto postupem souhlasil již v žalobě, rozhodl soud v souladu se shora citovaným ustanovením bez nařízení jednání, vycházel přitom z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 5. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav: 6. Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 7. 8. 2019, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou spolu s podacím lístkem bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 7. 8. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, který žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 80 pravidelných týdenních splátkách po 607 Kč (poslední splátka ve výši 547 Kč), první splátka byla splatná do 7. kalendářního dne od data uzavření smlouvy a každou další nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období, tedy celkem částku 48 500 Kč, která je tvořena úvěrem ve výši 25 000 Kč, úrokem ve výši 4 250 Kč, administrativním poplatkem ve výši 5 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso plateb ve výši 14 250. Žalovaný v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácel (uhradil pouze částku 5 200 Kč), byl vyzván ke splacení zbývající pohledávky. 7. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 10. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití zákonných ustanovení shora citovaných dospěl soud k závěru, že návrh žalobce na zaplacení celkové částky 19 800 Kč spolu s příslušenstvím, jakožto vydání bezdůvodného obohacení je důvodný. V dané věci požaduje žalobce plnění z titulu bezdůvodného obohacení, když sice tvrdí, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, avšak neprokazuje, ba ani netvrdí, že by před uzavřením smlouvy došlo k ověření schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Za této situace je, ve smyslu § 86 a § 87 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, mezi účastníky uzavřená smlouva o úvěru absolutně neplatná a žalobci tak vznikl nárok pouze na vrácení bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný při podpisu smlouvy o úvěru převzal dne 7. 8. 2019 v hotovosti od právního předchůdce žalobce částku 25 000 Kč, kterou se zavázal uhradit v dohodnutých měsíčních splátkách, na tuto pohledávku žalovaný uhradil částku 5 200 Kč (k úhradě tak zbývá částka 19 800 Kč). Ze strany žalovaného nebylo prokázáno, ale ani tvrzeno, že by na úhradu poskytnutého spotřebitelského úvěru bylo žalovaným plněno jinak, než jak bylo tvrzeno žalobcem. Žalovaný je proto povinen vrátit to, co obdržel a dosud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Soud proto uložil žalovanému, aby ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení vydal žalobci majetkový prospěch, který získal bez právního důvodu, tedy aby vydal bezdůvodné obohacení, které na úkor žalující strany získal. Žalovanému tak bylo uloženo zaplatit žalobci částku 19 800 Kč. Protože splatnost poslední splátky byla ve smlouvě o zápůjčce dohodnuta na 18. 2. 2021, bylo žalovanému v souladu s ustanovením § 1968 a § 1970 o. z., a dále podle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. uloženo, aby žalobci zaplatil i zákonný úrok z prodlení, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 142a o. s. ř. Na nákladech řízení tak byla úspěšnému žalobci přiznána částka 800 Kč za zaplacený soudní poplatek, odměna za 3 úkony po 300 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, dále 3 x paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění a podle § 13 odst. 3 o. s. ř. 21 % DPH z odměny a náhrad. Náhradu nákl