11 C 309/2021-53 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 20.9.2021 domáhala proti žalovanému zaplacení celkové částky 99.002,63 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o Rychlé půjčce [číslo]. Tvrdila, že dne 17.1.2020 žalovaný uzavřel s jejím právním předchůdcem, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž mu tato společnost poskytla částku 100.000 Kč. Tuto se žalovaný zavázal splatit spolu s příslušenstvím (smluvní úrok ve výši 15,99 % p.a. a poplatky dle ceníku) pravidelnými měsíčními splátkami po 1.627,16 Kč. Žalovaný sjednané splátky řádně nehradil a právní předchůdce žalobkyně proto úvěr ke dni 21.12.2020 zesplatnil. Dlužná částka je tak představována jistinou ve výši 98.417,63 Kč, nesplaceným kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 8.562,70 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 325,59 Kč a dlužnými poplatky ve výši 585 Kč. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce dle svého prohlášení přiměřeně ověřil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. 2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu evidovaného bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř., dnem 12.1.2022, když žalovanému byla zásilka vhozena do domovní schránky). 3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 25.1.2021 mezi společností [právnická osoba], a [právnická osoba], [anonymizováno], smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 9.2.2021 mezi [právnická osoba], [anonymizováno], a žalobkyní a seznamy postoupených pohledávek. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisy [anonymizována dvě slova] ze dne 25.2.2021 a [anonymizováno] [právnická osoba], ze dne 30.3.2021. 4. Z návrhu na uzavření smlouvy o Rychlé půjčce [číslo] ze dne 15.1.2020, akceptace návrhu ze dne 17.1.2020 a souhrnného výpisu pohybu na účtu soud zjistil, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], byla dne 15.1.2020 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl částku 100.000 Kč, na kterou žalovaný splatil celkem 7.992,22 Kč. 5. Dopisem ze dne 21.12.2020 společnost [právnická osoba], žalovaného informovala o zesplatnění dluhu s tím, že k tomuto datu činila dlužná částka celkem 107.890,92 Kč. 6. Dle sdělení [právnická osoba], tato při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů jím poskytnutých, dále kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích (zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MV ČR). Žalovaný deklaroval příjem 16.380 Kč, jeho výdaje byly odhadnuty na základě historických dat z ČSÚ. Z interních/externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaný neměl v době podání žádosti další závazky. 7. Dle potvrzení o příjmu ze dne 23. 4. 2020 dosahoval žalovaný v posledních třech měsících průměrného čistého příjmu 19.118 Kč. <i>8. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>10. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>11. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>12. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 13. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila pouze potvrzení o příjmu žalovaného. Touto listinou byl však doložen pouze příjem žalovaného, nikoli jeho výdaje. V žádné z listin pak nebyly deklarovány další poměry žalovaného (osobní stav, počet vyživovaných osob, forma bydlení a výdaje s tím spojené apod.). Dle názoru soudu tak nebylo v řízení prokázáno, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdce, splnil povinnost uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 [číslo], ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU /1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Výdaje, osobní a majetkové poměry žalovaného nebyly řádně zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o.z., podle něhož je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od ní obdržel a doposud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu, tj. částku 92.007,78 Kč (dlužná jistina po odečtení částky splacené, tj. 100.000 Kč mínus zaplacených 7.992,78 Kč). Současně žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z této částky ve výši stanovené nař. vl. č. 3