11 C 4/2022-70 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se svým žalobním návrhem domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí 27.375 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] dne 20.12.2019 uzavřela s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru (dále jen„ Smlouva“). Nedílnou součástí smlouvy jsou dle čl. I odst. 2 smlouvy obchodní podmínky [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] ke spotřebitelským úvěrům poskytovaným spotřebitelům s trvalým pobytem v České republice (dále jen„ obchodní podmínky“). Smlouva byla uzavřena za pomoci prostředků komunikace na dálku prostřednictvím jedinečného osobního uživatelského účtu na webových stránkách [právnická osoba] v souladu s čl. čl. 4 obchodních podmínek. Žalovaná doručila [právnická osoba] prostřednictvím webového rozhraní žádost o zaslání nabídky k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Společnost [anonymizováno] následně prověřila totožnost žalované, kladně posoudila její úvěruschopnost a na základě tohoto zhodnocení jí zaslala nabídku k uzavření smlouvy o úvěru ve formě návrhu textu smlouvy včetně textu obchodních podmínek a dalších součástí smlouvy. Žalovaná potvrdila, že se s textem smlouvy seznámila a vyjádřila svou vůli akceptovat nabídku [právnická osoba] tak, že ve svém uživatelském účtu vložila do příslušného pole unikátní identifikační kód, který jí byl zaslán na telefonní číslo, jež uvedla v rámci registrace, kliknula na příslušnou ikonu a potvrdila, že má zájem být vázána smlouvou o revolvingovém úvěru, čímž došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Na základě Smlouvy se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalované poskytnout neúčelový, bezhotovostní úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 35.000 Kč na dobu neurčitou dle čl. II odst. 1-3 smlouvy a žalovaná se zavázala úvěr včetně úroku z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně dle čl. IV odst. 1 smlouvy a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru dle čl. IV odst. 2 smlouvy splatit, a to vždy v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo 1.000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Výše minimální pravidelné splátky i celkové dlužné částky je v souladu s čl. V. smlouvy a bodu 9.9. obchodních podmínek sdělována vždy ve výpisu, kterým se rozumí pravidelný soupis částek splatný na základě smlouvy včetně dalších údajů pro účely splácení dluhů. Žalovaná na základě smlouvy o revolvingu čerpala celkem částku ve výši 35.000 Kč. Žalovaná se však dostala do prodlení, když neuhradila ani minimální pravidelnou splátku, právní předchůdce žalobkyně jí vyzvala k úhradě dlužných částek formou výpisů, ale žalovaná tak ani přes výzvy neučinila a závazek v plné výši řádně a včas neuhradila, ke dni splatnosti 22.2.2019 činila dlužná jistina úvěru 25.000 Kč. 2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Zástupce žalobkyně výslovně souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení ústního jednání. Žalovaná byla usnesením soudu ze dne 7.3.2022 vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez její osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byla poučena podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaná soudu ve stanovené lhůtě nezaslala své vyjádření, její souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníkům předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobkyně a žalované. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Žalobkyně svým podáním ze dne 1.2.2022 vzala žalobu co do jistiny ve výši 2.128,23 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 22.2.2019 do zaplacení a částek ve výši 6.302,93 Kč, 1.785 Kč a 500 Kč zpět, s tím že tuto částku žalovaná uhradila platbami ve výši 1.491,67 Kč ze dne 22.11.2018 a ve výši 636,56 Kč ze dne 23.11.2018, soud proto řízení v rozsahu odpovídajícímu zpětvzetí dle § 96 odst. 1, 2 a 4 o.s.ř. zastavil (výrok I.). 5. Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 21.9.2018, Obchodními podmínkami, potvrzením o čerpání úvěru, výpisy z účtu, kopií občanského průkazu žalované měl soud prokázáno, že [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] poskytla žalované revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 50.000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 12,5 % z dlužné částky z aktuální výše úvěru nebo alespoň 1.000 Kč, podle toho, která částka je vyšší, splatných vždy k 30. dni v měsíci. Součástí úvěrové smlouvy byly Obchodní podmínky věřitele (dále jen„ podmínky“) a Sazebník věřitele. Žalovaná dne 21.9.2018 čerpala úvěr ve výši 10.000 Kč, dne15 .10.2018 ve výši 10.000 Kč, dne 7.12.2018 ve výši 15.000 Kč, který však v souladu se Smlouvou nesplácela, ač jí byly právním předchůdcem žalobkyně jednotlivé splátky vyúčtovány. Ke dni 22.2.2019 byla splatná částka 25.000 Kč čerpané jistiny úvěru. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu, jak vyplývá z dopisu ze dne 6.5.2020, její odeslání bylo prokázáno poštovním podacím archem. [právnická osoba], jakožto původní věřitel pohledávek a postupitel uzavřela dne 20.12.2019 smlouvu o postoupení pohledávek se společností [právnická osoba], jakožto postupníkem, tato uzavřela dne 20.12.2019 smlouvu o postoupení pohledávek se žalobcem, jakožto postupníkem, jak bylo prokázáno smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 20.12.2019 spolu se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno, jak měl soud prokázáno dopisem ze dne 6.5.2020. <i>6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>8. Podle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>9. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 10. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je, co do úhrady částky 22.871,77 Kč s úrokem z prodlení z částky jistiny ode dne následujícího po splatnosti úvěru do zaplacení, důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným, došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu citovaného ustanovení § 2395 o.z., na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 35.000 Kč. Povinností žalované pak bylo ve sjednané lhůtě zapůjčené finanční prostředky vrátit. Žalovaná uhradila částku za první čerpání úvěru ve výši 10.000 Kč a následně ještě částku 2.128,23 Kč. Žalovaná však neprokázal, že by dluh ve zbývajícím rozsahu 22.871,77 Kč uhradila, dostala se tak do prodlení. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku dlužné jistiny ve výši 22.871,77 Kč, která se stala splatnou dne 22.2.2019, společně s úrokem z prodlení z dlužné jistiny, tak jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení, je v souladu s ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a nařízení vl. č. 351/2013 Sb. povinna uhradit i úroky z prodlení. 11. V dané věci měla žalobkyně částečný úspěch. Soud tedy přiznal žalobkyni proti žalované právo na náhradu nákladů dle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve výši 66 % (83 % úspěch mínus 17 % neúspěch), z celkové částky nákladů řízení, která by žalobkyni náležela při plném úspěchu, když k částečnému zpětvzetí nedošlo v důsledku zavinění žalované. Jedná se o náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 1.096 Kč, 3,5 úkonu právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v pozdějším znění, 4 paušální náhrady hotových výdajů advokáta dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 100 Kč a 21 % DPH z odměny advokáta a paušálních náhrad, tj. celkem 2.850,50 Kč Náklady řízení tak činí částku 1.881,33 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. třídenní.