11 C 67/2022-43 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobním návrhem domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 11 520 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, a to zasláním na účet č. [bankovní účet] dne 29.9.2015 s variabilním symbolem [číslo]. Úvěr měl být splacen nejpozději do 29.10.2015 ve výši 11 520 Kč sestávající z úvěru 9 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 2 520 Kč. Žalobkyně poskytla úvěr prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, včetně telefonního čísla a emailové adresy, čímž zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu, následně odsouhlasil uzavření smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci, zaslal žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a po prověření úvěruschopnosti byl zaslán návrh smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaný návrh akceptoval, proto byl původním věřitelem úvěr poskytnut. K uživatelskému účtu měl přístup jen žalovaný pomocí vlastního hesla a úvěr byl poskytnut ve výši 9 000 Kč, zasláním na uvedený účet žalovaného. V datech splatnosti nebyl žalovaným úvěr splacen, a to ani po předchozích upomínkách. Žalobkyně rovněž uvedla, že žalovaného lustrovala ve veřejně dostupných databází a nedošlo k pochybám o jeho platební schopnosti, žalobkyně však nedisponuje žádnými listinnými doklady nad rámec předloženého občanského průkazu. Na uvedený dluh ani přes výzvu žalobkyně nebyla zaslána ani žádná dílčí platba. 2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.) bez nařízení ústního jednání. Žalovaný byl usnesením soudu vyzván ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jeho osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaný soudu ve stanovené lhůtě nezaslal své vyjádření, souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníku předpokládal, žalobkyně s takovým postupem souhlasila již v žalobě, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobkyně a žalovaného. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným uvedenou smlouvu dne 29.9.2015 na částku 9 000 Kč a žalovaný se zavázal k její úhradě do 30 dnů od odeslání finančních prostředků na jeho účet, poplatek za sjednání úvěru byl stanoven částkou 2 520 Kč při jednorázovém splacení v celkové výši 11 250 Kč. 5. Potvrzením o provedené platbě ze dne 29.9.2015 bylo prokázáno, že uvedeného dne byla na účet žalovaného připsána částka 9 000 Kč od společnosti [právnická osoba] pod variabilním symbolem [číslo]. 6. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný následně vyzván předžalobní upomínkou dne 13.4.2021, s upozorněním na možnost vymáhání soudní cestou. Zároveň mu bylo oznámeno i postoupení pohledávky žalobkyni a vyzván k úhradě. <i>7. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>9. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> 10. Po zhodnocení všech důkazů ve spise založených soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný pouze částečně. 11. Vzhledem k tomu, že se jednalo o nároky z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky, resp. právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření této smlouvy, když jednou ze smluvních stran byl spotřebitel a bylo proto nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, zejména ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb. Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z žalobního návrhu pouze vyplývalo obecné sdělení, jak právní předchůdce žalobkyně postupoval, ale bez žádných konkrétních údajů týkajících se žalovaného, zároveň bylo i uvedeno, že k tomuto se nenavrhují žádné důkazy. 12. Na základě předložených listinných důkazů soud tak dospěl k závěru, že předmětná smlouva je neplatná, právě pro nedostatečné či žádné posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Vztah účastníků, je proto třeba posoudit pouze jako bezdůvodné obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o.z. Dle tohoto ustanovení je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co obdržel a dosud nevrátil, tedy svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Žalobkyně uvedený nárok nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávky a je tak ve sporu aktivně legitimována. Žalovaný částku 9 000 Kč obdržel, ale dosud nevrátil, ač k tomu byla povinen a žalobkyní byl k vrácení vyzván. Lhůta splatnosti již také uplynula. Soud proto žalobnímu návrhu vyhověl co do částky 9 000 Kč, která byla půjčena, ale dosud nebyla vrácena. Pokud však jde o poplatek za uzavření smlouvy ve výši 2 520 Kč, musel být žalobní návrh zamítnut, když nebylo možno vycházet z neplatně uzavřené smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s vrácením částky 9 000 Kč, je proto povinen uhradit i úrok z prodlení, který činí 8,05 % ročně z částky 9 000 Kč od 30.10.2015 až do zaplacení. Co do částky 2 520 Kč a 8,05 % úroku z prodlení z této částky, musel být, jak je výše uvedeno, návrh zamítnut. 13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně zaslala žalovanému před podáním žaloby tzv. předžalobní výzvu a měla ve věci částečný úspěch. Celkové náklady řízení činily 2 070,50 Kč a jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a dále náklady právního zastoupení, které byly vypočteny dle § 14b odst. 1, 5 písm. a) vhl. č. 177/1996 Sb., a to za 3 úkony po 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání návrhu a jednoduchou výzvu k plnění) dále 3 paušální náhrady po 100 Kč a 21% DPH. Vzhledem k částečnému úspěchu žalobkyně ve věci, který činil 78 % a neúspěch 22 %, bylo možno přiznat pouze 56 % vynaložených nákladů řízení, což činí částku 1 160 Kč. Soud zde postupoval dle ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť návrh byl podán na ustáleném vzoru, jedná se o částku do 50 000 Kč a rovněž o žaloby, které jsou podávány týmž žalobkyní opakovaně v obdobných věcech. Soud ovšem nezjistil žádné důvody mimořádného zřetele hodné, pro které by neměla být náhrada nákladů řízení přiznána. 14. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.