17 C 103/2022-41 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 25. 11. 2021 domáhala proti žalovanému zaplacení celkové částky 26 826,46 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila, že dne 22. 9. 2019 žalovaný uzavřel s jejím právním předchůdcem, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž mu tato společnost poskytla částku 15 000 Kč. Tuto se žalovaný zavázal splatit spolu s příslušenstvím (kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek) ve výši 12 888 Kč; celkem se tak zavázal splatit částku 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 22. 11. 2020. Žalovaný sjednané splátky řádně nehradil (zaplatil pouze 2 600,01 Kč). Dlužná částka je tak představována jistinou ve výši 13 707,88 Kč, nesplaceným kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 1 203,11 Kč, nesplaceným poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 664,75 Kč, nesplacenými náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 263,97 Kč, nesplaceným inkasním poplatkem ve výši 2 448,28 Kč, postoupeným smluvním úrokem ve výši 1 126,68 Kč, postoupeným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 619,67 Kč a smluvní pokutou ve výši 2 741,58 Kč. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že schopnost žalovaného splácet úvěr byla ověřena na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, ve které byly uvedeny příjmy, výdaje a zaměstnání. Žalovanému podle těchto údajů měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 11 145 Kč a byl tedy schopen splácet poskytnutý úvěr (k dispozici mu nadále zůstala částka 9 153 Kč). 2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 12. 5. 2022, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 2. 5. 2022). 3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 19. 7. 2021 a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021 adresovaným žalovanému právním předchůdcem žalobkyně. 4. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a ze Smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že tato byla dne 22. 9. 2019 uzavřena mezi žalovaným a společností [právnická osoba], která se jako věřitel zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se pak zavázal splatit poskytnutý úvěr a náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 888 Kč (tj. úroky ve výši 1 444 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 700 Kč) ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. 5. V rámci žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je ženatý, s jednou vyživovací povinností, je zaměstnaný s průměrným čistým měsíčním příjmem 19 727 Kč. Jako výdaje konstatoval 1 000 Kč na bydlení + energie (při bydlení u rodičů), 5 590 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady a 1 992 Kč měsíční splátky stávajících půjček. Příjem byl doložen dohodou o změně pracovní smlouvy a výplatními páskami za měsíce 6, 7 a [číslo], výdaje doloženy nebyly. 6. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila pouze žádost o úvěr s údaji uvedenými žalovaným, jeho pracovní smlouvu a výplatní pásky; žádné výdaje žalovaného doloženy nebyly. Dle názoru soudu tak nebylo v řízení prokázáno, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdce, splnil povinnost uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp.zn. [spisová značka], [spisová značka] [číslo], ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] [číslo], ze dne 28. 5. 2018, č.j. [spisová značka] [číslo] – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. [spisová značka] ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. [spisová značka] ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Příjmy, výdaje, osobní a majetkové poměry žalovaného nebyly řádně zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o.z., podle něhož je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od ní obdržel a doposud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu, tj. částku 12 399,99 Kč (dlužná jistina po odečtení částky splacené, tj. 15 000 Kč mínus zaplacených 2 600,01 Kč). Současně žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodl